Vy pocházíte z Jindřichohradecka, odkud jste přišel do Prahy. Asi za sebou máte v hlavním městě bydlení na více adresách, kde je teď vaše doma?

Teď je moje doma na spodním Žižkově.

A co tomu předcházelo? Zabydlování se v Praze bývá někdy plné peripetií a náhod…

U mě to nakonec zas tak složité nebylo, protože jsem se do Prahy vlastně vracel. Ač nejsem Pražák, osm let jsem tu žil a přišel jsem sem znovu po jedenácti letech.

Vracel? Po jedenácti letech?

Trávil jsem tu čas od patnácti do třiadvaceti, na školách, na intru…

Na Žižkově tedy bydlíte nejspíš v bytě. Jak jste se dostal do téhle čtvrti? Přitáhla vás sem její nezaměnitelná atmosféra, nebo je to místo spíš dílem náhody?

Spíš nám kamarád už delší dobu nabízel k pronájmu menší byt, kde bydlel, protože sám se stěhoval do většího. Nejdřív jsme váhali, ale pak jsme kývli, protože v dnešních podmínkách byl takový nájem opravdu výhodný, nebylo vůbec o čem přemýšlet, skočili jsme po tom.

Vaší dceři Ronje je přibližně rok a půl. Říkal jste, že bydlíte v menším bytě – nebudete právě kvůli dcerce a případně dalšímu potomkovi, který možná bude jednou následovat, přemýšlet časem o něčem prostornějším a pro rodinu pohodlnějším? Máte nějakou vizi, jak to případně jednou budete řešit?

Zatím v tom menším bytě žijeme pohodově a zatím se vejdeme. A jak říká kamarád – dokud ta „osoba“ nebude mít moc předmětů, tak tam i zůstaneme. (smích)

V jednom z dávných rozhovorů jste se nechal slyšet, že když jste přijel do Prahy, vozil jste se tramvajemi a autobusy, a kde se vám líbilo, tam jste vystoupil.

To je pravda, takhle jsem poznával Prahu…

To jste ji možná zvládl poznat lépe než lecjaký rodilý Pražák. Děláte něco podobného i dneska?

Není na to čas, ale jak mi přišel do ruky kočár, pohybuju se zase jinak a jinde. Spíš podrobněji mapuju stezky pro pěší a zeleň v okolí Žižkova. (smích)

Takže Vítkov, Parukářka, Riegrovy sady… V okolí Žižkova je dost možností. Nachodíte toho s kočárkem hodně a poznávají vás kolemjdoucí, třeba maminky, které se také zrovna procházejí s dětmi?

Určitě toho s kočárem nachodím víc než předtím, ale nepočítám to. A pokud jde o kolemjdoucí, mám pocit, že v Praze to není tak časté – když už mě lidé poznají, nedávají to najevo, přece jen to ve velkém městě funguje trochu jinak. Tady je těch známých ksichtů tolik, že lidi už jsou asi zvyklí. (smích)

Jak si to užíváte, že jste tatínek?

Je to super, je to nezvyk a je to zase nová role. Máme zlatou dceru, takové dítě za odměnu.

Máte nějaký sen o bydlení? Někdo chce jednou bydlet v malebném vesnickém stavení, jiný v bytě s terasou a výhledem na město – jak to máte vy?

Já v tomhle směru nic neplánuji. Vždycky mě to někam zavane a to mi vlastně vyhovuje. Zůstává to otevřené až do poslední chvíle…

A do míst, odkud pocházíte – tam se vracíte, třeba na víkend?

Málo, je to pro nás už daleko. Podaří se nám tam zajet tak dvakrát třikrát do roka, protože víkendy mám pracovní. Když už máme možnost vypadnout, tak na Sázavu, to je kousek.

To je asi osud herců, jejich volný čas je předem dán a není ho mnoho. Vy jste ale před více než rokem získal stálé divadelní angažmá v Praze, zatímco předtím jste působil v Divadle J. K. Tyla v Plzni. To je asi taky úspora času – nemuset přejíždět tam a zpět mezi Prahou a Plzní. Přesto máte v podstatě dvě zaměstnání. Jak se vám daří kloubit své aktivity v divadle a před kamerou v Modrém kódu?

Kloubí se mi to dobře, protože obě zaměstnání mám na tramvajové lince číslo pět, takže jezdím za prací stejnou tramvají, jen pokaždé na jinou stranu. (smích)

A na co byste nás pozval v nejbližší době – v jakých divadelních rolích vás mohou diváci vidět?

Do Městských divadel pražských přišlo nové vedení, dělá se nová dramaturgie, ubírá se to jiným, novým směrem. Myslím, že se chystají moc dobré věci. A moje současné asi největší divadelní „nej“ je Neviditelný, divadelní adaptace románu Jaroslava Havlíčka, kterou uvádí Rokoko. Premiéru jsme měli letos před prázdninami, je to novinka a je opravdu dobrá.

A něco nového – co vás čeká v nejbližší době, ať už je to divadlo nebo kamera?

Co se kamery týče, prozatím jsem v Kódu na Primě, jinak se zatím nic jiného nechystá. Pokud jde o divadlo, tam teď budeme po dobu pěti měsíců zkoušet a na to se těším. První věc bude v Divadle ABC muzikál Davida Drábka s názvem Elefantazie. Je inspirován filmem Sloní muž.

A ta druhá věc? Představení s Ondřejem Havelkou a jeho Melody Makers.

To zní skvěle. Podzim bude nabitý. A kde budete s rodinou trávit Vánoce, na ty snad pracovat nebudete…

Nejčastěji objedeme se ženou naše rodiny a pak býváme na chalupě v horách v Rokytnici. Letos ale ještě není nic jasné.

Hlavně, aby byl na Vánoce klid.

Prozraďte ještě fanouškům Modrého kódu – jak to bude vypadat s vaší postavou Filipa Kodyma? Co můžeme od neoblíbeného doktora v nejbližších dílech čekat?

Upřímně doufám, že zase něco vyvede. V tom dobrém i špatném slova smyslu. Protože zatím, řekl bych, tak hibernuje a nemá úplně do čeho píchnout.     (smích)