8°C
Jak jste se k Vaší profesi vůbec dostal?
Já jsem se k pivovarnictví dostal vlastně násilím. Po ukončení devítiletky jsem vůbec nevěděl co dál, a navíc jsem ani neměl snahu cokoliv řešit. Školy jsem měl tehdy plné zuby. Tátovi se to samozřejmě vůbec nelíbilo. Jednoho dne ráno bouchl dveřmi, až kolem opadala omítka, a zmizel. Večer se vrátil, položil přede mě formulář a udeřil: ´Podepiš to! Nebo Tě zavřou jako příživníka´. Byla to přihláška na učiliště pro budoucí sládky, které bylo přímo v pivovaru v Plzni. A tak jsem nakonec podepsal.
Kdy jste poprvé viděl pivovar a jaké jste z toho měl dojmy?
Jednu z prvních vzpomínek na to, kdy jsem jako učeň viděl provoz v pivovaru, mám opravdu krásnou. Procházeli jsme tehdejší varnou a jedna zaměstnankyně vymývala obrovský kotel na varně, což se tehdy dělalo ručně, a byla uvnitř kotle jen ve spodním prádle. A k tomu si zpívala.
To vás zřejmě přesvědčilo, že jste na správném místě. Jak dlouho tehdy učení na sládka trvalo?
Obor byl tříletý. Lidí tehdy bylo málo a tak jsem hned po vyučení nastoupil na varnu, kde jsem dodnes. Nejdříve jsem dělal pomocníka vařiče, tomu se říkalo pumpauch, ani vlastně nevím proč, a následně i vařiče. Pivo tu vařím už 42 let. V Gambrinusu asi nikdo delší čas nepůsobí.
To přes Vás protekla spousta hektolitrů piva. Jde to spočítat?
Spočítané to máme. Celkem bylo navařeno 28 milionů hektolitrů, nebo 5,5 miliardy půllitrů. Takže všem lidem na planetě, tedy těm nad 18 let, už jsem uvařil pivo.
Gambrinus neměl v minulosti zrovna nejlepší pověst, co byste vzkázal lidem, kteří mají pochybnosti o jeho kvalitě?
Pivo, které vaříme, je pořád stejně dobré. Pokud je někde problém, tak v hospodách. Za ta léta už víme, jak správně pivo načepovat a jak o ně pečovat, aby zákazníkovi chutnalo tak, že bude spokojen a bude si chtít objednat další a vracet se. Moc hospodských ale třeba neví, že pokud má sklep, tak tam nesmí být cibule, česnek nebo brambory. Vlastně cokoliv jiného. U piva nesmí být vůbec nic.
I když je v kovovém sudu?
I přesto. Pivo má takovou zvláštní vlastnost, že si může vyrobit vůni, kterou pochytí venku. V jednom časopise psali, že nedoporučují k pivu umístit ani vajíčka, i když mají skořápku. Kdysi dávno jsme to testovali. Nastříkali jsme do sklepa se sudy piva dámskou voňavku s vůní fialek, a představte si, že za tři dny jsme při čepování z piva fialky cítili.
Jinak řečeno, takto si mohu udělat vlastní chuť piva …
Zkazit chuť piva. A to je právě tím, že vedle piva bude něco nepatřičného. Důležité také je, aby nekolísala teplota. Pokud budu mít sklep, kde je přes den 15 stupňů a v noci jen deset, tak to už je špatně. A to jsou sklepy, kde je i přes 20 stupňů. Teplota čepovaného piva v restauraci má být v rozmezí šest až osm stupňů, ideálně sedm. Krásný sedmý schod.
Když doma schody nemám, jak mám pivo skladovat?
Hlavně je dobré s basou nebo kartónem moc nehýbat. Pivu škodí i stěhování. Přinést, uložit na stinné místo nebo do chladničky. Pivo taky nemá rádo teplotní šoky, což je v případě, že máte třeba pivo na balkóně, kde je v noci třeba kolem nuly a přes den dvacet stupňů. A také čím méně světla, tím také lépe. Nejlepší by byla černá láhev, což by vypadalo hrozně. My třeba máme v Gambrinusu hnědé láhve.
Z Vašeho vyprávění je poznat, že pivo vaříte s vášní a zápalem, jako skutečný srdcař. Nechystáte se snad skončit? To by byla velká škoda.
Do důchodu mám dva roky. Na varně chtějí, abych pokračoval i dále, i v návštěvnickém centru mají zájem. Ale je to velmi náročné povolání, spousta hodin, ranní, odpolední a noční směny. Pořád mě to ale baví.
Máte ve svém okolí srdcaře, o kterých byste chtěli číst i v Blesku? Pošlete nám své tipy s krátkým popisem, co vaši srdcaři dělají. Autory nejlepších tipů odměníme soudkem piva Gambrinus. Své návrhy posílejte na adresu: monika.felgrova@bisonrose.cz.
