Češi se na rozdíl od zbytku Evropy zamilovali do sladších – polosuchých, poloslaných – a »voňavých « vín. Vybírají tramíny, pálavu, ryzlinky či chardonnay, objevují i netradiční odrůdy johaniter, hibernal či solaris. Stále méně holdují červenému.
„Obrovsky narostla spotřeba růžových, na Moravě mají charakter,“ řekl Blesku vinař Jakub Šamšula (36) z Čejkovic a dodal: „Vývoj, kterým se ubíralo vinařství ve světě sto let, stíháme za dvacet roků. Vinaři ale stojí na rozcestí. V dobrém slova smyslu se rozhodujeme, jestli půjdeme cestou růžových vín a budeme dělat široký sortiment jako v Burgundsku, nebo půjdeme současnou cestou sladkých vín.“
Ne vždy tomu tak bylo. Dříve se jednoduše pilo, co obří družstva ve velkém vrhla na trh. Bílá svíčka, Pražský výběr nebo Medvědí krev jsou odstrašujícími připomínkami levných a doslazovaných patoků, které vévodily regálům samoobsluh za socialismu.
Co se pilo:
…za první republiky
Známé hotely nebo vinárny si nechaly vyrábět u vinařů vína se speciálními obchodními názvy, např. Vinné sklepy Waldštejnské hospody v Praze. Vína se vyráběla v malých sériích na zakázku. A prodávala se i v drogeriích, Kučerova centrální drogerie v Lázních Poděbrady prodávala třeba sherry. Populární byl tramín, nabízel se jako »nejjemnější květnaté víno«. Na Žďársku zase frčel Švastalův šampaňský nápoj.
…za socialismu
Po znárodnění v roce 1948 se nedbalo na kvalitu, nebyl tlak na vyzrálý hrozen. Běžně se ve velkém doslazovalo, třeba cukrem zahuštěnými mošty. „Pak se to poslalo do Ostravy horníkům,“ vzpomínají šéfové velkých vinařských závodů. Ty dělaly úzký sortiment odrůdových vín a směsky. Bídu odrážely i názvy: Moravský kvítek, Ostravský kahan, Cechovní pohár, Dačického pohár... Kdo měl možnost, jezdil k malým vinařům hledat, co nebylo v samoobsluhách.
...po roce 1989
Prvních pět let se nedělo nic, jen přibyla vína v krabici, lidé pili po staru a ze setrvačnosti, přitom se už ale rozkoukávali. Zlom nastal v roce 1995, kdy začal platit nový vinařský zákon, opsaný z Rakouska, kde jsou prakticky stejné vinařské podmínky jako u nás. Podle rakouského vzoru tak klasifikujeme a hodnotíme vína, objevily se u nich přívlastky.
...v současnosti
Trendy se extrémně rychle střídají. Nejdřív Čechy pobláznilo červené, jeho obliba kulminovala kolem roku 2000. Dobře technologicky vybaveným vinařům káply do noty tři dobré roky za sebou. Začaly se vysazovat odrůdy Chardonnay, Cabernet Sauvignon a Merlot, které lidé znali z cest a začali vyžadovat.
Pro zajímavost:
Ceny za Masaryka! Za pět korun byl v roce 1936 jeden litr červeného vína, litr bílého stál 6 Kč, pivo 1,50 Kč, litr mléka 1 Kč, kilo brambor 0,50 Kč, chleba 2 Kč. Klobouk stál 30 Kč, kalhoty 35 Kč, parádní holínky 160 Kč. Kráva přišla na 2000 Kč, koza byla za 100 Kč. Hektar půdy přišel na 5000 Kč a škodovka Rapid na 30 800 Kč. Průměrná měsíční mzda byla 600 Kč.
Kdy a kam za vínem?
- Kunratické vinobraní: 23. a 24. září
- Žernosecké vinobraní (Velké Žernoseky): 23. a 24. září
- Svatováclavské trhy Ivančice: 23. a 24. září
- Lázeňské vinobraní Lednice: 24. září
- Lázeňské vinobraní Hodonín: 24.září
- Karlštejnské vinobraní: 24. a 25. září
- Valtické vinobraní: 30. září – 1. října
