Očekávání rodičů prvňáčka nebývají zanedbatelná. Hned první den fotíme naše dítka, obtěžkaná školními batohy a kornouty s bonbóny, před vchodem školy a představujeme si, jak již za pár měsíců vyhrají svůj první závod, recitační soutěž či olympiádu v matematice. O to tvrdší bývá setkání s realitou, ve které naše dítko o pár měsíců později v lepším případě průměrně čte, láme při psaní tužky, neintonuje, neumí lézt po tyči a při domácím úkolu z matematiky propadá hysterickým záchvatům. Jak se tomu vyhnout?

„Důležité je zbavit strachu z ‚počtů‘ děti a někdy i sebe,“ říká Veronika Krištofová, autorka programu Dobrodružná matematika pro žáky 1. a 2. tříd základních škol. „I matematika může být hra a dobrodružství.“

1)      Zapomeňte na všechny hrůzné zážitky, které jste prožili během školní docházky vy. Vaše dítě nebude pracovat se stejnými učebnicemi a už vůbec ne se stejnou „soudružkou učitelkou“. I výuka se vyvíjí a dnešní učitel má možnost vybrat si metodu, kterou bude k výuce matematiky přistupovat. Matematika zkrátka není něco, co se „musí pamatovat“, ale něco, co je „možné pochopit“.

2)      Nepodceňte přípravu. Začněte výběrem školy. Respektive, výběrem učitele. Není až tak podstatné, jakému typu školy dáte přednost, jestli vaše dítě bude navštěvovat soukromou montessori školu, vesnickou malotřídku nebo státní základku. Klíčem k úspěšné podpoře zájmu vašeho dítka o vzdělávání je dobrý učitel. Je-li to jen trochu možné, navštivte školu, o které uvažujete, předem. Setkejte se s učitelem, kterého by váš potomek měl mít v první třídě. Ptejte se svých známých a sousedů na zkušenosti. Buďte zvědaví.

3)      Seznamte se s učebnicemi. Směle do toho! Pracovní sešity v prvních ročnících ještě neobsahují žádné záludnosti. Všemu snadno porozumíte a budete tak připraveni na případné otázky.

4)      Nesnažte se učit dítko látku dopředu, aby „mělo náskok“. Náskok nepotřebuje. Naopak potřebuje mít během hodin co na práci, aby se nenudilo. Potřebuje mít pocit, že je součástí týmu. Je-li natolik dobré, aby bylo nejlepší, bude nejlepší i bez náskoku.

5)      Motivujte k samostatnému myšlení. Pokud vaše dítko objeví řešení úkolu, které vás nenapadlo nebo které není očekávané, pochvalte jej. Matematika je věda exaktní, nicméně k výsledku lze většinou dojít rozličným způsobem. Pokud například v zadání stojí, aby vaše dítě „udělalo trojúhelník“, nezlobte se na něj, že jej ze sešitu vystřihne, místo aby ho nakreslilo. Výsledkem je trojúhelník a o to přeci šlo.

6)      Ukažte dítěti, že matematika je všude kolem nás. Že se bez ní neobejdete, když jdete nakoupit, když hrajete Člověče nezlob se, a konec konců i televize má tvar obdélníku.

7)      Počítejte, kdekoli a kdykoli vás napadne. Budou Velikonoce a vy chcete do každého okna nalepit velikonočního zajíce? Zaúkolujte dítě, aby vyřešilo, kolik zajíců musíte koupit.

8)      Netvařte se, že všechno víte. Buďte trpěliví. Dejte dítěti šanci vyřešit úkol bez vaší pomoci. Nevadí, že jde okna spočítat na prstech a že kvůli tomu dvakrát obejde celý byt. Nebojte se říct „Já nevím, jak bychom to měli vyřešit. Co myslíš ty?“ Nebojte se „být hloupí“. Vaše dítko se nezabývá tím, jestli umíte počítat. Ví, že umíte. Zabývá se tím, jak vyřešit úkol. Protože vy ho pak budete obdivovat. A to je to nejdůležitější.

9)      Nebojte se IQ parků. Podobná místa jsou plná matematických hříček. Není důležité, jestli dítě dokáže během návštěvy vše pojmenovat a jestli rozumí technickým popisům. Ale tím, že si mnohé vyzkouší, vnímá matematiku fyzicky. Ukládá do paměti. Buduje si k tomuto předmětu kladný vztah.

10)   Všechny pokusy selhaly? Opravdu vaše dítě nemá rádo matematiku? Nezoufejte. Jednak je známé, že nejeden génius ve škole propadal. A pak, vedle matematiky existuje třeba čeština, dějepis či výtvarka. Něco ho určitě bude zajímat. Matematika se zlobit nebude.

zdroj: Besedárium