18°C
Tančící medvídci
Prvního gumového medvídka z ovocného želé vytvořil v roce 1922 cukrář Hans Riegel z německého města Bonn. Podoba medvídka vycházela ze vzhledu oblíbené pouťové atrakce z 19. století – šlo o cvičené medvědy, kteří tančili na různých trzích a jarmarcích. Proto také Riegel pojmenoval gumového medvídka Tanzbär – tančící medvídek.
Z rodinného podniku velkofirmou
Riegelova (tehdy ještě malá rodinná) firma Haribo, což je zkratka prvních dvou písmen ze jmen Hans, Riegel a Bonn, prodávala gumové medvídky nejprve po dvou za pouhý jeden fenik (tehdejší drobná měna pod markou). Manželka cukráře Gertruda dokonce rozvážela denní výrobu osobně na kole.
Želatinové bonbony začaly být velmi populární, a tak se firma rozšířila a začala vyrábět ve velkém. Netrvalo dlouho a gumové medvídky začali nabízet i další výrobci, a to nejen v Německu.
Od ananasu po citron
Originální gumoví medvídci se v současnosti vyrábějí v šesti ovocných příchutích. Ještě před 15 lety jich bylo jen pět a zelený gumový medvídek měl jahodovou příchuť.
V roce 2008 ale přišla inovace a zelená figurka dostala příchuť po jablkách. V současné době jsou barvy a příchutě následující: bílý je ananasový, červený jahodový, tmavě červený malinový, zelený jablkový, oranžový má příchuť pomeranče a žlutý citronu.
Pomáhají kloubům? JEN MÝTUS!
Pochutnáváte si na gumových medvídcích s vědomím, že děláte něco pro své klouby, protože obsahují zdraví prospěšnou želatinu? Aby měla nějaký účinek, museli byste jíst tyhle bonbony »na kila«!
Jenže v jednom 100gramovém sáčku je průměrně 12,5 kostek cukru, což je i pro dospělého víc než doporučené maximum. Navíc čistá želatina v prášku má 13x vyšší podíl prospěšných bílkovin, než želatina obsažená v gumových medvídcích.
Spíš kila navíc, než zdravá chrupavka
Kvůli vysokému obsahu přidaných cukrů (průměrně se pohybuje okolo 50 %) si jejich častým mlsáním můžete zavařit na kila navíc. A vyšší hmotnost naopak k zlepšení stavu chrupavky rozhodně nepřispěje.
V kterých potravinách nesmějí být éčka? Videohub
