18°C
Doufala, že v okolí obce Řepeč na Táborsku naplní košík hřiby smrkovými. Snaha byla marná. Když cestou k autu uviděla místa, která rozryli divočáci, vydala se je prozkoumat.
„Copak to asi měli k snídani? Oni jen tak zbůhdarma neryjou, říkala jsem si. Hele, nějaký divný kámen, něco podobného jsem někde viděla na fotce. Shýbnu se pro něj a jooo! Bělolanýž obecný. Poprvé v životě,“ líčí nadšeně a pokračuje: „Popadnu klacík, mohl by tam být ještě nějaký bráška. A byli tam, u kořene, kam se mlsné rypáčky nedostaly.“ Jak si bělolanýž připraví? „Ještě nemám zkušenosti, najdu recept na internetu,“ říká houbařka.
Je jich přes 200 druhů
Pravý je dražší než zlato
Lanýžů existuje více než 200 druhů, nejvyhledávanějšími jsou černé lanýže (Tuber melanosporum) a bílé lanýže (Tuber magnatum). Černé lanýže se dále dělí na letní, podzimní a zimní lanýže. Říká se jim diamanty kuchyně a jsou na váhu dražší než zlato.
Lanýž letní je zákonem chráněný
Jediný druh pravého lanýže, který roste v Česku, je lanýž letní. Pochutnat si na něm ale nelze, je zákonem chráněný a sbírat se nesmí.
Chudý příbuzný
Bělolanýž sice také patří mezi lanýžovité houby, rozhodně ale není tak ceněný jako pravé lanýže. Je jedlý, je však třeba ho oloupat. Jinak je cítit myšinou. Pravé se naopak loupat nesmějí, jen se omyjí pod vodou kartáčkem. „Bělolanýž byla oblíbená houba pastevců, dělali si ho na slanině,“ říká mykolog Dalibor Marounek.
Kde všude rostou výborné jedlé houby? Videohub
