22°C
Začněme seriálem Ulice, do něhož jste před prázdninami nastoupila. Představujete majitelku uliční hospody Kateřinu. Slyšela jsem, že jste kdysi snila o tom, že budete vlastnit penzion nebo hospodu...
Kdepak, na podnikání bych neměla náturu. A jestli jsem někdy chtěla mít restauraci nebo kavárnu, tak jen do té doby, než jsem dělala několik brigád v této profesi. Je to hodně náročné, a že bych z toho skákala do stropu štěstím, že jsem konečně našla povolání mého srdce, tak to tedy ne. (směje se) Ať děláte cokoliv, musí vás to hlavně bavit. A mě baví hrát.
V seriálu jste měla scény s Martinem Fingerem, který ztvárňuje správce domu Evžena. Jak se vám s Martinem hraje?
Martin Finger je tak příjemnej člověk! Je to kolega, který nehraje jen sám na sebe, je velmi velkorysý a navíc je s ním legrace. V Ordinaci jsem byla zvyklá hrát několik let bláznivou Heluš. Postava Kateřiny je ale úplně jiná. Je víc přirozená a »normálnější«. Martin je herec velmi úsporný a uvěřitelný, což mi moc pomáhá, protože se tak k němu mohu přizpůsobit.
V divadle a seriálech herci často prožívají spoustu vztahů a lásek. Myslíte, že herci i na rande hrají? Že máte ze své profese naučené fígle, jak na protějšek zapůsobit?
To nevím, jak to mají herci. (směje se) Každopádně vždycky, když jsem se snažila ze sebe dělat někoho, kdo nejsem, tak se to nakonec obrátilo proti mně. A to nejen při randění. Proto si už několik let na nic nehraju a jsem sama sebou. Je to osvobozující.
Jak jste zvládla koronavirovou pandemii?
Zvládla jsem ji stejně jako ostatní OSVČ, podnikatelé a všichni, kteří nesměli pracovat. Takže v obavách. Navíc nevědomost, špatné informace a některé nesmyslné akce naší vlády způsobily, že jsme byli všichni doslova paralyzovaní a bezmocní. Jsem zastáncem očkování, sama jsem očkovaná, a tak pevně věřím, že čímvíc nás bude, tím dřív budeme moci zase normálně žít. Ale musím říct, že jsem pro, aby se každý mohl rozhodnout sám. Jen bych si přála, aby se rozhodlo nechat se očkovat co nejvíce lidí.
Dala vám tato doba i něco dobrého?
Určitě! Už se nebudu rouhat a stěžovat si, jak jsem strašně unavená z toho, že mám hodně práce. (směje se)
Otevřela se divadla, těšila jste se na návrat na prkna, co znamenají svět?
Ani nevíte jak! Jenže když ministerstvo kultury otevřelo divadla a mohlo být 500 lidí v sále, zároveň nakázalo, že mohlo být obsazeno hlediště jen z 50 %. Většina prostor v České republice, kde se může hrát, má nejvíce 300 až 500 míst, takže do divadla mohlo vlastně jen 150 – 250 lidí. A to se pořadatelům finančně nevyplatilo. Takže nám všechna představení stejně zrušili. Všude se psalo, jak už jsou divadla otevřená, ale divadelní společnosti, které jezdí za diváky po celé republice, stejně nehrály.
Působíte velmi empaticky, nelákala vás někdy jiná práce než herectví? Obor, kde byste tuto svou vlastnost také mohla dobře uplatnit?
Víte, co mě láká? Otevřít si útulek a starat se o pejsky, kteří nemají to štěstí žít si tak hezky, jako si žije naše buldočka Mína. A jestli je k tomu dobrá empatie, tak je to jenom dobře. Ale pravda je, že jsou k tomu spíš zapotřebí peníze a spousta času. Kdybych ovšem nebyla herečka, ráda bych pracovala tam, kde mohu lidem pomoci zvládat duševní starosti. Takže psychologie.
Letos v prosinci oslavíte kulaté narozeniny... S jakými pocity je vyhlížíte? A jste slavící typ?
Není žádné tajemství a já sama to přiznávám, že mě stárnutí nebaví. Jak se říká, že je krásné umět stárnout s grácií, tak to já jsem tedy v tom případě bez grácie. Ale nestydím se za to. Každej jsme prostě nějakej. Jenže uvnitř sebe si pořád připadám mladá. Někdy až moc. (směje se)
Ale fyzicky je ten věk znát. Záda, fyzička, vrásky, tloustnutí... A ještě ke všemu to slavit? Dejte pokoj! V tichosti ten den hezky přejdu a budu dělat, jakože nic. (směje se).
Blesk Podcast: Šafránkové unikla hororová role kvůli cenzuře.
Blesk Podcast: Šafránkové unikla hororová role kvůli cenzuře. Scénárista Dutka odhalil své dávné přání
