Strach vydat se do kina…

Najdete na Marhoulův nejnovější počin, o kterém se teď všude mluví, odvahu?  Chystáte se do kina? Nebo se děsivých scén, kvůli kterým z benátského promítání diváci hromadně odcházeli, do morku kostí bojíte? Jak na nás násilí na plátně působí?

„Míra nejenom tolerance ale i imunity k tomu vidět na plátně nebo v televizi násilí, je výrazně větší, než byla před dvaceti lety a mnohonásobně větší, než byla před 50 lety,“ má o problematice násilí ve veřejném prostoru jasno klinický psycholog z psychologického centra Psychoterapie Anděl Jan Kulhánek.

VIDEO: Václav Marhoul představuje druhou ukázku očekávaného filmu Nabarvené ptáče

Video
délka: 01:07

Václava Marhoul představuje druhou ukázku očekávaného filmu Nabarvené ptáče Bioscop

Tabu jsou dnes pryč

 „Dlouho byla ve filmech tabu, že na plátně přímo nebylo vidět umírající děti. Méně umíraly i ženy. Všechna tabu jsou ale dnes pryč,“ popisuje Kulhánek. Podle něho si na to část dospělé populace prostě zvykla, ale někteří lidé to nepřijmou nikdy, protože jsou citliví a nedělá jim to dobře. „A pak jsou lidé, kteří si ani nechtějí zvykat. Mají strach, že je to změní, že budou méně citliví k  věcem, které jim připadají důležité,“ vysvětluje psycholog.

Podle Kulhánka je určitě dobré, aby člověk věděl, na co do kina jde, protože cílem filmu je, aby nás ovlivnil. „Věřím tomu, že si pan Marhoul nelibuje v násilí, ale dává to tam proto, aby to s námi nějakým způsobem hnulo,“ soudí Kulhánek, který film zatím neviděl. Do našich kin totiž přijde až 12. září.

 „Zasáhne to citlivé lidi, kteří nejsou zvyklí tenhle obsah běžně sledovat. Záměr celého štábu je zřejmě ten, abychom byli otřeseni, pocítili ten strach, který cítili lidé v té době,“ přemýšlí odborník.

Hrozí trauma

Pro někoho to podle něj může být i traumatický zážitek, kdy je nad naše síly se s viděným vyrovnat. „Otřes může trvat v řádu hodin, až několika dní.  Vše může být provázeno poruchami spánku,“ vysvětluje Kulhánek.  

„Mnohem horší je ale vše pro někoho, kdo už v životě něco traumatizujícího zažil a dalo mu práci se s tím vyrovnat. U takového člověka může dojít k retraumatizaci, což v podstatě znamená, že zhojená rána se znova otevře,“ dodává psycholog.

Proč odvracíme zrak?

Většina lidí při drsných scénách uhýbá pohledem, zavírá oči. Proč? Podle psychologa jde v podstatě o dvě věci. „To, že odvracíme zrak a je nám sledování brutálního násilí nepříjemné, je instinktivní reakce. V reálném životě  se v takové situaci také budeme bát, je nám to vrozené,“  vysvětluje Kulhánek.  

Druhá věc je ta, že celý štáb film dělá tak, aby nás vtáhl do děje, abychom se ztotožnili s hrdiny, aby to vše bylo jako skutečná realita a my ztratili odstup. Proto pak z plátna utíkáme pohledem, bojíme se…

Bezpečný strach

„Někteří lidé ale naopak vyhledávájí podobné filmy proto, že sice zažijí strach, ale je to takzvaný bezpečný strach, protože ví, že jednou film skončí a oni půjdou domů,“ uzavírá psycholog.

VIDEO: Václav Marhoul představuje oficální český trailer filmu Nabarvené ptáče

Video
délka: 02:34

Václav Marhoul představuje oficální český trailer filmu Nabarvené ptáče Bioscop