Projížďka tzv. hadrákem je opravdu zážitek. Vítr se během jízdy opírá do plachtové karoserie ze všech stran a vy si chvílemi připadáte, že letíte. Něco podobného zažil i běžec Jiří Gruntorád, kterému, na jeho přibližně 700km cestě přes celou zemi, nabídli pomoc zástupci velorexového týmu Zlatá růže Boskovice. Z Letovic do Boskovic jej svezli krásným Velorexem a pozvali ho do svého sídla, Restaurace Zlatá růže, kde si s ním dali oběd. Během jídla mu pak povyprávěli něco o historii i současnosti těchto legendárních vozítek.

Prozraďte nám na úvod něco z historie Velorexů. Kdy a kde vůbec vznikla tato tříkolová vozidla?

Vznik myšlenky je spojen s Českou Třebovou, kde měl František Stránský se svým bratrem Mojmírem opravnu kol. První prototyp představili veřejnosti na konci třicátých let a sériová výroba těchto vozidel byla zahájena v roce 1951. Po znárodňování byla opravna začleněna do Velodružstva Hradec Králové a následně se výroba přesunula do Solnice, kde došlo ke značným konstrukčním změnám. Vozidla dostala název Oskar a získala současnou podobu. V padesátých letech došlo k změně názvu na na Velorex Oskar, o pár let později už bylo ponecháno pouze označení Velorex. Tohle slovo vychází z latiny a v překladu znamená „král kol“.

Autor: Milka

Jak vznikl a jak dlouho už existuje boskovický velorexový tým Zlatá růže?

Velorex team Zlatá růže vznikl v podstatě před začátkem srazů v Boskovicích v roce 1996. První sraz příznivců těchto vozítek v Boskovicích jsme pak pořádali o rok později, v roce 1997.

Člen vašeho klubu nabídl našemu běžci Jirkovi svezení ve svém Velorexu. Jakou rychlostí se tyto tříkolky dokážou pohybovat a jak náročná je jejich údržba v porovnání s dnešními automobily?

Běžná provozní rychlost je přibližně 50 až 70 km/hod. Záleží na kondici stroje a odvaze řidiče. Vzhledem k jednoduché konstrukci je údržba snadnější než u současných aut plných elektroniky. Nicméně stroje už v dnešní době vyžadují větší péči a četnost oprav, tak jako každý veterán.

Autor: Milka

Na kolik v dnešní době přijde pořízení Velorexu?

Na to nejlépe odpoví inzertní servery. Cena zrenovovaného typu 350 se pohybuje kolem 150 000 Kč, vraky s doklady se prodávají přibližně za 50 000 Kč.

Dají se na ně balit ženské?

Samozřejmě! Na sporťák sbalíte zlatokopku, na Velorex hodnou holku. Je to takový filtr.

Jaký nejsilnější zážitek či historka se vám ve spojitosti s těmito vozidly vybaví?

Zážitek je každý výlet. Asi ten nejsilnější pro mě byla expedice do Maroka a na Saharu. Tři muži, tři stroje, žádný doprovod, měsíc na cestě a ujetých 8320 km.

Co pro vás symbolizuje poslední kousek čokolády?

Poslední kousek čokolády pro mě znamená to, že na mě myslí rodina. Vzhledem k tomu, že přes den většinou nejsem moc doma a vracím se až večer, tak občas najdu kousek čokolády, který mi mí blízcí schovali ze svého odpoledního mlsání.

Autor: Milka

Co si myslíte o sdílnosti lidí v naší zemi a jejich ochotě se podělit s druhými? Jsme podle vás spíše štědří nebo lakomci?

Myslím si, že v naší komunitě kolem Velorexů je sdílnost nadprůměrná, mnohdy až zarážející. Ochota pomoci druhému je pro nás samozřejmostí. Je škoda, že se to nedá říct o celé naší společnosti.

Více naleznete na www.poslednikousek.cz