Colour enthusiasts aneb „červené nebo bílé?“

Víno a nekonečné odstíny jeho barev, vůní a chutí baví čím dál víc lidí, přesto je pro mnohé stále poměrně velkou neznámou. Jako by snad mezi lidmi panovala obava, že vyznat se ve víně je věc strašlivě složitá. Možná je za tím jen respekt před opravdovými znalci, jejichž úrovně může normální smrtelník dosáhnout jen velmi stěží. Mnoho lidí tak zůstává v bezpečí nezlomné jistoty, že bravurně zrakem rozezná bílé od červeného. A to je jistě škoda.

Hurá na nákup

Pro nákup je určitě lepší specializovaná vinotéka, kde rádi poradí s výběrem, ale v případě nouze a spěchu se dá zapátrat i v regálech supermarketu. Zorientovat se v nekonečných regálech během pár minut nejde, takže pro začátek snad pomůže jednoduché vodítko - u moravských a českých vín v cenové relaci od cca 150 do 200 Kč za láhev jakostních vín nebo vín s přívlastkem bychom chybu udělat neměli. U takových specialit, jako jsou třeba ledová a slámová vína, budeme ale muset samozřejmě sáhnout do peněženky o něco hlouběji. Vína vybíráme s ohledem na scénář večera, kdy je za sebou budeme řadit podle vzrůstající aromatické výraznosti a chuti, tedy bílá vína před červenými, mladá před staršími, suchá před sladkými, neutrální před aromatickými.

Než to vypukne

Když už jsme si dali práci s výběrem, nemůžeme podcenit teplotu servírování. Mladá lehká bílá a růžová vína, přírodně sladká a dezertní vína, šumivá a perlivá vína chladíme ideálně na 8 – 10 °C, vyzrálá a plná bílá vína, aromatické odrůdy, vyzrálejší a aromatická růžová vína na 10 – 12 °C, lehčí červená vína na 14 – 16 °C a vyzrálá, plná a starší červená vína; případně vína školená v sudech barrique 16 – 18 °C. Asi se nám nepovede vychladit je úplně přesně, ale s vědomím základních principů se nám snáz povede dobrému vychlazení alespoň přiblížit. Nezapomeneme připravit vhodné sklenice, vodu na zapití a na talířek na drobné kousky nakrájenou bagetu nebo kousky méně aromatického sýra, aby bylo co zobat, ale nerušilo to svou intenzitou chuť vína. Česnekové jednohubky, olivy a paprikové chipsy schováme raději na později.

Sklep Valtice
Autor: archiv Vinařský fond

Zážitek pro tři smysly

Zrakem hodnotíme čirost vína a to, že v něm neplave nic, co nemá. Zajímavá je barva vína odpovídající odrůdě, ročníku, stupni vyzrálosti a také metodě zpracování hroznů. Může se pohybovat u bílých vín od téměř bezbarvé, světle žluté, žlutozelenkavé, slámově žluté, zlatavé až po jantarově-žluté a zlatově-měděné tóny. U růžových vín je to např. od světle růžové, lososově růžové až k syté cibulově-žluté. U červených vín jsou to tóny sytě růžové, nafialovělé, třešňově červené, oranžově červené až po červenohnědé.

Ke sklenici s nalitým vínem nejprve přičichneme a pak sklenicí zakroužíme, aby se víno rozlilo po vnitřní stěně sklenice. Pak přičichneme znovu.

A konečně chuť. Nejprve se zaměříme na intenzitu chuti bezprostředně poté, co se víno dostane do úst. Ta je dána obsahem extraktu a zejména kyselin, cukrů, případně tříslovin u červených vín. Pak začneme vnímat kvalitu chuti, tedy obsah a harmonii příjemných a typických chutí vína. Nakonec přichází dochuť neboli délka trvání chuťového vjemu po polknutí vína. Každý vzorek vychutnávejme v ústech cca 10 sekund, abychom nejlépe cítili kombinaci chuti a buketu. Pokud vjem rychle po polknutí vyprchá, říká se o víně, že je krátké. Naopak pokud trvá dlouho, je to víno dlouhé. Podle poměru kyselin, cukrů, alkoholu, případně tříslovin označujeme vína jako lehká, slabá, kyselá, těžká, tvrdá, svíravá, plochá, nasládlá atd. Bylo by toho na celý slovník. Zajímavá může být i debata nad tím, co kdo ve víně cítil. Možná se neshodneme na přesných termínech, ale večer to asi nikomu nezkazí.

V orientaci při výběru vín pro domácí degustaci nám mohou pomoci také obsažné stránky o moravském a českém víně www.vinazmoravy.cz a www.vinazcech.cz, kde v najdeme i základní charakteristiky odrůd a můžeme zde načerpat i něco ze slovníčku zkušenějších milovníků vína.