O své cestě mluví s nečekaným humorem, hlubokým vnitřním klidem a upřímností, která bere dech. „Mám štěstí, že u nás v rodině nikdo nebrečí a nic nevzdáváme,“ říká Petra. „Často jsem chodila plavat. Byla jsem zdravá, pracovala, nic zvláštního se nedělo. Rakovina v rodině nikdy nebyla.“
Ultrazvuk prsou znala jen z minulosti – tehdy kvůli pobolívání po dvou těhotenstvích. „O samovyšetření jsem nikdy neslyšela. A můj gynekolog mi prsa taky nevyšetřoval.“
Když si bulku našla, byla zrovna na preventivní kontrole u praktického lékaře. „Sestřička mi říkala, jak skvělou mám krev. A za pár dní jsem věděla, že mám rakovinu.“
Blesk z čistého nebe
Na biopsii šla Petra sama. Nenapadlo ji, že by to mohlo být tak zlé...Nevyhledávala informace, s nemocí vůbec nepočítala... „Když mi vedoucí mamocentra říkala, že se jedná o zhoubný karcinom, skoro u toho brečela. Byla z diagnózy vzhledem k mému věku nešťastná víc než já. Poprosila jsem o vodu k pití a lékařka se úplně rozplakala. Nevěděla jsem, jestli mám utěšovat jí nebo sebe.“ Petra zůstala klidná – a snad právě díky nevědomosti dokázala začátek léčby přijmout s nadhledem.
Podstoupila chemoterapii, biologickou léčbu, odstranění jednoho prsu i uzlin. Dvě obsahovaly mikrometastáze. Dnes zvažuje odstranění vaječníků. „Děti už mám. Hormony mi teď dělají spíš starosti než užitek.“
Nejhorší byla ztráta řas
Léčbu zvládala statečně, i když ji jako ženu samozřejmě trápila změna vzhledu a vypadávání nejen vlasů...„Vlasy? V pohodě. Ale řasy? To byla největší rána. Obočí si dokreslím, ale řasy si nalepit neumím.“
Poslední cyklus chemoterapie jí však dal zabrat. „Byla jsem rozhodnutá, že pokud se tím lékem bude pokračovat, končím. Naštěstí pak přišel jiný.“ Podporu měla obrovskou – od manžela, dětí i své osmdesátileté babičky, která za ní jezdila přes celou republiku.
Petra věří na propojení těla a duše. „Věnuji se duchovnu, takže jsem při léčbě využívala dechová cvičení, sílu mysli, akupunkturu. Pracovala jsem s bolestí. I dnes mi pomáhá akupunkturní podložka.“
Hlavně mě probuďte. A hezky zašijte...
Před operací zůstala věcná i vtipná. „Nestihla jsem se bát. Všechno bylo rychlé. Vzala jsem si tabletku jako panáka a šla.“ Na sále pobavila personál. „Chválila jsem jim pracovní prostředí, ptala se na počet operací. Řehtali se.“ A než ji uspali, požádala: „Hlavně mě probuďte. A aspoň mi to hezky zašijte.“
O prso Petra přišla, dokázala se smířit se ztrátou a rekonstrukci odmítla. „Mám svoje tělo ráda. Jsem srovnaná. I s prsní epitézou se cítím žensky.“
Petra dnes žije jinak. V klidu, s větším zaměřením na sebe. „Zapomněla jsem se těšit. Ale vím, že to znovu přijde. A nikdy se neporovnávám s ostatními. Nepřipouštím si, že by se nemoc vrátila. A i kdyby – vím, kde najdu sílu,“ říká Petra. Velkou oporou jsou jí Bellisky, skupina žen, které si nemocí samy procházejí. „Hlavně metastatické pacientky mě hodně obohatily. Ale také mě zasáhla jejich úmrtí,“ uzavírá Petra.
Zveme vás na Survivorship Day – Den onkopacientů
1. června 2025, Tyršův dům v Praze, 10.00–16.00
Třetí ročník celosvětového dne věnovaného lidem, kteří prošli nebo procházejí onkologickým onemocněním, se letos zaměří na téma, které bývá často opomíjeno: intimita, vztahy a kvalita života pacientů po diagnóze rakoviny.
Návštěvníky čekají workshopy, poradenství v oblasti sexuality a psychické pohody, konzultace s odborníky i velká talk show s předními lékaři a pacienty (15.00–16.30). Nebude chybět hudba, pohybové aktivity, líčení, onkologická prevence ani dětský program.
„Rakovina zásadně mění kvalitu života nemocných i jejich partnerů, a právě o tom je třeba mluvit.“ říká k tomu Petra Adámková, předsedkyně spolku Hlas onkologických pacientů. Vstup na akci je zdarma.
Lékařka o paliativní péči: Strašák i porozumění. Co přinesla Aničce? Bára Holá
