Bolely ji svaly, klouby, hlava. Nepřikládala tomu význam a myslela si, že se z toho vypotí. Jenomže její stav se začal zhoršovat, nepomohli na pohotovosti, ani praktická lékařka. A Pavlíně bylo stále hůř. Tatínek ji musel dokonce odvézt na vyšetření na lehátku, velmi špatně dýchala a měla horečku, proto si ji v nemocnici nechali. Vyšetření prokázala rozsáhlý zápal plic, nebezpečně nízké množství kyslíku v její krvi a pacientce se dýchalo stále hůř a hůř. Byla tedy rychle převezena záchrankou na ARO do jiné nemocnice, uvedena do umělého spánku a napojena na umělou plicní ventilaci.

ECMO, krvácení do mozku a operace hlavy

Následoval převoz do jiné nemocnice, kde ji napojili na ECMO – přístroj, který umožňuje dočasně nahradit funkci srdce a plic. „Když se maminka ptala, jestli to přežiju, odpověděli jí kulantně, že můj stav je kritický,“ pokračuje. Přesto se začala pomalu zlepšovat. Ale přišla další rána. Z vysokého ředění krve u ní došlo 4. den po napojení na přístroj ke krvácení do mozku. Musela být opět převezena do jiného zdravotnického zařízení, kde podstoupila náročnou operaci hlavy.

Co bude dál?

„Měsíc jsem byla v umělém spánku, pak mě začali probouzet,“ říká. Sama si z tohoto období nic nepamatuje. Celá rodina netrpělivě čekala, v jakém bude Pavlína stavu a jak se bude její zdravotní stav vyvíjet. Lékaři totiž tvrdili, že se do normálního života nikdy nevrátí. Ale rodina dál doufala.

Následná intenzivní péče

Po měsíci se její stav stabilizoval, ovšem nadále potřebovala podporu a monitoring životních funkcí a byla připojena k umělé plicní ventilaci. Rodina začala hledat zařízení, které by pokračovalo v péči a pomohlo s návratem do života. Známý lékař poradil zařízení následné intenzivní péče Chronicare v Nymburku. Problém ovšem byl, že Pavlína byla pojištěncem pojišťovny, s níž nemělo zařízení smlouvu. Nakonec se rodině a díky pomoci řady lidí podařilo Pavlínu do tohoto zařízení dostat a 27. prosince sem nastoupila.

Nejlepší vánoční dárek

„Bylo 23. prosince a já začal svou dovolenou. Vánoční koledu přerušil telefon, a když jsem ho zvedl, vyslechl jsem si příběh mladé slečny a jejích utrápených rodičů. Přijmout Pavlínku představovalo pro naše zařízení bez smlouvy s pojišťovnou velké ekonomické riziko. Jako lékař a otec jsem však neváhal a společně s rodiči i pojišťovnou jsme udělali maximum pro to, aby mohla být přijata. Smlouvu jsme nakonec uzavřeli i v tomto svátečním čase,“ popisuje MUDr. Anton Baluch, primář Chronicare Nymburk. „Když jsem sem přišla, byla jsem ještě hodně mimo. Neuměla jsem chodit, mluvit, ani zvednout hlavu. Nepamatovala jsem si obraz, ale zvuk, a to i přesto, že jsem po krvácení do mozku zůstala hluchá na pravé ucho. Ale levé slyší výborně,“ usmívá se Pavlína a dodává: „Vím také, že jsem se tam cítila moc příjemně.  Byla tam zkrátka spousta skvělých lidí,“ pochvaluje si.

Obnova poznávacích funkcí

„Navázali jsme na akutní péči a postupně začali s postupným odpojováním od ventilátoru, aby její plíce byly opět schopny samostatného dýchání. Nejdůležitější však byla rehabilitace s cílem obnovit poznávací funkce, které jsou jednou z hlavních oblastí lidské psychiky. Prostřednictvím kognitivních funkcí člověk vnímá svět kolem sebe, jedná, reaguje, zvládá různé úkoly. A to bylo u Pavlínky prioritou,“ dodává primář Baluch.

Diagnóza? Neznámá

Pavlína prošla ještě dalšími zařízeními a její cesta trvala 9 měsíců od chvíle, kdy se jí udělalo poprvé špatně.  „Znovu jsem se naučila mluvit, chodit, jíst, mnohem lépe držím rovnováhu – už se skoro udržím i na kole,“ popisuje svůj dnešní stav. Co jí zůstalo, je obrna lícního nervu, s nímž se chystá na plastickou operaci, je hluchá na pravé ucho, pravé oko jí vůbec neslzí a má na něm drobnou poruchu víček. Hůře vidí, těžký zánět u ní vyvolal astma a u pravé ruky stále pracuje na rychlosti a koordinaci. Čím byly všechny tyto problémy způsobeny, dodnes nikdo neví. „Přestože se vzorky mojí krve se vozily po celé republice, nikde nezjistili, co mi vlastně bylo,“ popisuje Pavlína. „Asi to má zůstat zahaleno tajemstvím. Jediné, co mě napadlo, jestli jsem si to nemohla přivézt z Keni, kde jsem byla před tím na dovolené a kde mě škrábla opice do krve. Ale nic bych neměnila. Dovolená v Keni byla ta nejkrásnější, jakou jsem zažila. Moc ráda bych se tam znovu podívala,“ říká.

Přání do budoucna

„Studuji první ročník magisterského studia Nutriční specialista na 1. LF UK. Chci dokázat sobě i ostatním, že to zvládnu navzdory tomu, že mi do dokumentace napsali »těžký kognitivní deficit«. Pak bych si ráda otevřela soukromou výživovou poradnu. No a samozřejmě bych také měla ráda spokojenou, zdravou rodinu, chci poznávat svět, užívat si život a být šťastná,“ dodává s tím, že nepochybuje o tom, že jednou bude zase dělat všechno jako dřív.

 

Foto archiv Pavlíny