Říká se, že Valaši jsou tvrdé palice. Setkáváte se s pacienty, kteří vakcínu odmítají?
Ono je asi jedno, kde je člověk praktickým lékařem. Takzvaní odmítači jsou zřejmě všude, protože je o nich dost slyšet. Já můžu naštěstí říct, že i když má někdo jiný názor, tak spolu dokážeme v ordinaci mluvit slušně. Ale když nám pojišťovna poslala seznam nenaočkovaných, tak při telefonátu s nimi většinou takový hovor, jemně řečeno, nebyl příjemný.
Jak vypadá situace s očkováním proti covidu u vás?
Snažili jsme se očkovat nebo informovat a motivovat k očkování už od ledna. Vakcíny začaly přicházet v malém množství v březnu a dubnu a až v relativně přijatelném množství v květnu. Jezdím očkovat pacienty se zhoršenou pohyblivostí domů, pokud mají zájem. A dá se říct, že ten, kdo chtěl, mohl být do konce srpna naočkovaný. Tedy argument o nedostupnosti očkování v nějakém pohraničí nechápu. Je to jen a pouze o lidech.
Organizace očkování a distribuce vakcín ale asi nebyla vždy ideální…
Kdybych se vyjadřoval k všeobecné podpoře očkování v ordinacích praktických lékařů, pak musím poznamenat, že ve Zlínském kraji jsme měli ještě štěstí, protože pan hejtman se snažil nám praktikům ty vakcíny posílat co nejdříve, oproti kolegům v jiných krajích.
A kdybych měl píchat do »vosího hnízda«, podívejme se na jednotlivé vakcíny a situaci kolem nich. Vakcína od firmy Pfizer ještě na jaře nešla skladovat v našich podmínkách a nyní od listopadu už ji najednou můžeme mít měsíc v lednici? Moderna, která je stejným typem vakcíny, šla skladovat v lednici hned od začátku. Jenže Pfizer dodává nejvíce dávek a co by bez nich ti pracovníci v očkovacích centrech dělali?
A třešničkou na dortu je, že jednodávková vakcína od Johnson & Johnson (Janssen), která byla zamýšlena hlavně do ordinací praktických lékařů, nám teď byla odejmuta a dána do očkovacích center. Je to skutečně rovné očkovací prostředí?
Jak své pacienty k očkování přesvědčujete?
Já se snažím používat argumenty z vlastní zkušenosti, zažité doslova na vlastní kůži. Má ordinace má na Vsetínsku nejvíce podaných dávek vakcín. Účinnost jasně vidím, tím, že máme o něco vyšší proočkovanost, tak naše ordinace při vzestupu nynější vlny úplně nekolabovala jako v okolních obcích a ještě stihneme pomoci pacientům i s jinými potížemi. Sám jsem byl asi první v obci, kdo se nechal naočkovat první a druhou dávkou. A asi i třetí dávkou, kterou jsem si dal najednou s vakcínou proti chřipce. Přežil jsem a pracuji dál každý den. I o víkendech, kdy doháním administrativu.
Moje manželka dostala všechny tři dávky během kojení a na nikom v rodině nepozoruji žádné nové nadpřirozené schopnosti. Naopak účinek, že jsme covid, včetně dětí, neměli, jsem zaznamenal. A to jsem nás všechny pravidelně testoval, protože jsem nákazu z práce mohl domů donést. A u těch všech podaných dávek jsem nezaznamenal žádný vzácný nebo neočekávatelný vedlejší účinek vakcíny.
Máte osobní zkušenost s někým, kdo očkování podcenil a pak skončil ve vážném stavu v nemocnici?
Ano, několikerou! Někteří pacienti i zemřeli. Minulý týden jsem dostal zprávu z nemocnice o úmrtí po několika dnech od pozitivního testu u neočkovaného pacienta. A samozřejmě jím bylo očkování vícekrát odmítnuto. Je také pravda, že se mi nyní na podzim do nemocnice dostalo i pár pacientů očkovaných ve věku 70+, ale pokud vím, tak nikdo nezemřel a dostali se domů po několika dnech. Letos na podzim už ale situace není o podcenění, ale o chronickém odmítání očkování.
Uvedete konkrétní příklad?
Nejvíce mě fascinuje případ místní rodiny. Abych nebyl příliš konkrétní, tak mými pacienty jsou dva manželé čtyřicátníci odmítající očkování, kteří se velmi divili, odkud mají ten covid. Když jsem se vyptával dál, tak jsem se dozvěděl, že oba rodiče (z jiné obce v regionu a nejsou mými pacienty) jednoho z nich jsou v nemocnici. A oni se s nimi samozřejmě viděli. Jeden z rodičů byl na JIP a druhý na ARO.
Čtyřicátníci se divili, proč mají zůstat dva týdny doma, když mají jen rýmu. Nakonec se i jejich stav o něco zhoršil, ale ambulantní léčba naštěstí stačila. Oba rodiče zemřeli v nemocnici, ale ani to ty čtyřicátníky nepřesvědčilo k doočkování po nějaké době po prodělání covidu.
Objevil se argument, že praktici chtějí očkovat pro peníze, tedy, že jsou za tento úkon slušně zaplaceni….
To bych rád okomentoval. Kdyby tento výkon byl neslušně odměněn, tak by ho nechtěly provádět ani politicky a mediálně privilegovaná očkovací centra. Mají za výkon zaplaceno stejně. Ale nenazýval bych slušně nebo neslušně, prostě adekvátně. Když si objednám elektrikáře nebo plynaře na revizi nebo opravu, tak on taky chce adekvátně zaplatit. Když si to pak přepočítám na hodinovou mzdu, tak se má vlastně lépe než já.
My jsme se sestřičkou očkovali a očkujeme hlavně po ordinační době, ve volném čase by se dalo říct, protože čekárna je plná pořád. Lidé už nedokážou nebo nechtějí své problémy dál odkládat. A je fakt, že covid nevytlačil ostatní diagnózy.
Měl jste ve spojitosti s covidem pocit, že už je toho moc, že jste vyčerpaný?
Vyčerpaný? Naprosto! Zažil jsem si první vlnu při práci v Praze, kde několik pacientů bylo, ale boj byl spíše administrativní, kdy jsme si museli složitě dohadovat každý další PCR test u pacientů s příznaky. Od podzimu na Valašsku 2020 jsem se snažil jen hasit požár, aby se rychle nešířil, protože jsme neměli léčbu ani prevenci. Poté již začalo očkování. Jak jsem již popisoval, nejdříve nebyly vakcíny, potom někteří lidé přestali chtít, protože slyšeli, že se někde daleko možná někomu něco stalo. Snažil jsem se udělat v prevenci maximum a stejně jsme v tom znovu.
Jak se díváte na očkování dětí?
Myslím si, že očkování by mělo být podáváno od jednoho roku, sám mám jednoročního potomka a jednoho o něco staršího. Samozřejmě ještě máme čas na studie pro nižší věkové kategorie, ale domnívám se, že časem budou přibývat mutace nakažlivější a smrtelnější, a nutnost vakcinace bude. Virus se neptá na datum narození. Domnívám se, že děti zvládnou očkování mnohem lépe než my dospělí, protože jejich naivní imunitní systém se v prvních letech snáz učí bez přehnaných, ale očekávatelných reakcí, než náš dospělý “vycvičený” imunitní systém.
Vnímáte, že je společnost kvůli očkování proti covidu rozpolcená?
Kdo říká, že není, tak nevím, z které planety se vrátil. Bohužel se stávám trochu pesimistou, protože v této agonii nás udržuje liknavost politiků. Občas vzpomínám na hodiny dějepisu a příběh starověkého Říma, kde si při stavu ohrožení zvolili diktátora, který efektivně rozhodoval, a po pominutí stavu ohrožení musel odstoupit. Dnes to dějiny popisují jako zlatý věk Římské říše. Ale aby nedošlo k omylu, jsem zastáncem svobody, svobodného projevu a svobodné vůle.
Ale taky jsem zastáncem racionality. Nechci, aby vše muselo dojít k povinnému očkování, ale spějeme k tomu. Nebudu očkovat nikoho v poutech. Pokud někdo přijde dobrovolně, ale s tím že je »nepřímo donucen« k očkování, tak říkám, že podle mého názoru nedělá nic špatného.
Přišel další nouzový stav, myslíte, že se situace dala zvládnout lépe, než se stala tak akutní?
Na to asi řeknu jen to, že někteří lidé mi říkají, že si přijdou pro vakcínu jen v případě, že to bude povinné. U toho jen pozvednu obočí a pokrčím rameny. V tu chvíli je stejně nepřesvědčím. Zkoušel jsem to. Ale slušně se jich zeptám zase při dalším setkání.
„Narcistní pitomci!“ Psycholog se v Epicentru opřel do narušitelů karantény a lidem vzkázal: „Nenechme se rozeštvat!" Pavlína Horáková
