8°C
S bojovými sporty paní Monika začala někdy na konci roku 2015 a úplně jim propadla. Ve stejném roce také byla na své první prohlídce prsou. Tehdy ještě měla výsledek v naprostém pořádku. V roce 2017 se rozhodla, že zkusí pár zápasů v kickboxu.
„Můj trenér jednou řekl, že není vůbec p*del vlézt do ringu, když víte, že vás ten druhý člověk bude bít. Když si jasně uvědomujete, že vám hodlá ublížit. A na to musíte mít sakra koule,“ vzpomíná Monika.
Boj v ringu i v životě
V té době ještě netušila, jak důležitá může být tahle myšlenka i v jiných sférách jejího života. „Takže jsem začala zápasit a přesně v tomhle duchu si rovnat hlavu – vnitřně se prát se strachem z bolesti. Se strachem ze soupeře, diváků, ze strachu z prohry,“ vypráví.
Tehdy netušila, že to je příprava na daleko těžší boj. V roce 2018 se na sonu prsou objevila cysta. “Nic to není,” říkala mi lékařka. “To zmizí a přijďte za dva roky.” Jenže bulka zůstávala stejná a já cítila, že něco není v pořádku. Ale pořád jsem si říkala: “Nehysterči – říkali, že to nic není, tak to nic není,” popisuje Monika.
Zásadní rozhodnutí
O pár měsíců později se ale rozhodla, že bude věřit svým instinktům, a pro jistotu šla na další vyšetření. Lékaři objevili invazivní a velmi agresivní duktální karcinom. „Rozhodla jsem se v rámci přežití pro ablaci celého prsu na levé straně. Musím podotknout, že partner mě strašně podporoval, ať už se rozhodnu jakkoliv, a to mi celé rozhodnutí usnadnilo. Díky ablaci jsem se navíc vyhnula alespoň ozařování,“ vzpomíná na důležité okamžiky mladá žena.
Monika si také ostříhala vlasy dlouhé po lopatky a dala je na paruky onko pacientům. Chemoterapii zvládla a před pár měsíci kvůli genetice absolvovala i mastektomii druhého prsu s okamžitou oboustrannou rekonstrukcí.
Ztráta prsu bývá pro ženy nepředstavitelná
Rozhodnutí o úplném odstranění prsů přitom není pro onkologické pacientky často vůbec jednoduché. „Mnoho žen, které si vyslechnou diagnózu karcinom prsu, se shodují na tom, že mají největší strach z toho, že přijdou o prsa. Pro mnohé z nich je ztráta prsu nepředstavitelná,“ říká k situaci Nikola Samková manažerka projektu Bellis - mladé ženy s rakovinou prsu.
Tento strach však většinou nepřichází od žen samotných, ale z vnějších okolností a otázek - strachu z toho, co na to řekne partner, co na to řekne okolí, jak budou vypadat v plavkách….
„Dnešní společnost přisuzuje prsům symbol ženství a dokonalosti vzhledu extrémně velkou váhu. Kvůli tomu je mnoho žen pod velkým stresem a často se třeba rozhodují pod tíhou emocí a strachu z těchto skutečností. Rakovina je však stále smrtelná nemoc a umírá na ní v Česku ročně okolo 2 000 žen,“ varuje Samková, která také nabádá, aby lidé nezapomínali na prevenci ani v této době.
„Apelujeme hlavně na ženy, aby neodkládaly mamograf nebo jiné vyšetření. Rakovina prsu nepočká, až skončí koronavirová pandemie,“ dodala Samková.
Sport je droga
Monika Zemanová svůj zápas s nemocí vyhrála a vrátila se i bojovým sportům, a to přes to, že lékaři soudili, že to už s největší pravděpodobností nepůjde. „Tenhle sport se pro mě stal tak nějak drogou, takže představa, že už nikdy nebudu moct boxovat, pro mě byla horší než fakt, že jsem přišla o prso. Nakonec jsem dva měsíce po chemo stála zpět na tatami. Ano, nebylo to lehké a byla to dlouhá cesta. Ale užívám si to asi ještě víc než před tím. Ten nejtěžší boj už jsem vyhrála,“ uzavírá Monika.
