8°C
Zhoubný agresivní nádor...
Kristýna Kudelová je maminkou tří dětí, prostřední Julinka bohužel podlehla zhoubné chorobě. Trápení přitom začalo úplně nenápadně, když bylo holčičce šest měsíců. „Jednoho dne přestala dcerka z ničeho nic hýbat nohama. Ležela jako obvykle pod dětskou hrazdičkou, ale vůbec nepoužívala dolní polovinu těla. Pár dnů poté se ukázalo, že má zhoubný agresivní nádor, který prorůstal z hrudníčku do páteřního kanálu, kde utlačoval míchu. Bezprostředně po zjištění diagnózy tedy absolvovala operaci páteře a následně lékaři zahájili podávání silné chemoterapie,“ vzpomíná maminka.
Jediná léčba byla neúčinná
Julinka se jejím prostřednictvím léčila půl roku a vše se zdálo být na dobré cestě, nádor se dařilo zmenšovat. Pak ale preventivní oční vyšetření ukázalo, k překvapení všech, novotvary na mozku. „Ty měly za následek prohlášení jediné možné léčby za neúčinnou a celkové zastavení podávání chemoterapie. Byli jsme zdrceni,“ vypráví Kristýna, která o své zkušenosti napsala knihu »Děkujeme, že my«.
Zkusili i alternativní léčbu
Rodiče se rozhodli léčbu dcerky nevzdat a vyzkoušeli i četné alternativní způsoby léčení. Kromě úpravy jídelníčku i užívání různých přírodních extraktů z bylin a hub a také návštěvy terapeutů a léčitelů.
„Mimo jiné jsme si díky nemoci uvědomili, jak vzácné je trávit čas s milovanou bytostí. To pozitivní, co s sebou tahle děsivá diagnóza, rakovina, většinou přináší, je, že máte čas se s těžkou životní situací smířit. Nedovedu si představit, jak se rodiče vyrovnávají se situací, kdy jim na dveře zaklepe policie a oznámí, že neznámý pachatel srazil jejich dítě na přechodu, případně se utopilo na výletě. Jejich zoufalství a bezmoc musí být děsivé,“ uvažuje Kristýna.
Kniha Děkujeme, že my
Pro uzdravení dcerky tak udělali vše, co bylo v jejich silách. „Smířili jsme se proto, že existuje, jak se říká, něco mezi nebem a zemí, co je třeba s pokorou respektovat a přijmout. Myslím, že tak to asi dřív vnímali i naši prarodiče, kdy byla smrt v rodině bohužel mnohem častější událostí, než je dnes,“ přiznává Kristýna.
O svých zkušenostech s léčbou, ale i loučením a smířením s Julinčinou smrtí v jejích pouhých dvou letech teď její maminka napsala knihu a snaží se najít prostředky na její vydání.
„Kniha »Děkujeme, že my« je psaná deníkovou formou a když jsem v nemocničním pokoji začala psát její první řádky, myslela jsem si, že zaznamenávám návod pro ostatní, návod, jak se vyléčit z rakoviny. Časem jsem ale zjistila, že psaní pomáhá nejen mně samotné, ale mohlo by ukázat i ostatním, jak se postavit vážné nemoci nebo se dokonce vyrovnat i se ztrátou blízkého člověka,“ vzpomíná na začátky její autorka.
Vydání knihy chce Kristýna Kudelová spojit i s pomocí nadacím Šance onkoláčkům a Pink Bubble. „Chtěla bych jim tím poděkovat, protože to nebyl stát, který nám v nejtěžších chvílích pomohl, ale právě nadační fondy. Jejich rychlou a pravidelnou pomoc jsme v době léčby i několik měsíců po ní velmi ocenili. Navíc nám dodávaly cenný pocit jistoty a sounáležitosti, že v tom, jak se říká, nejsme sami,“ dodává autorka.
Název vzbudil údiv
Mnoho autorčiných přátel zarazil název její knihy »Děkujeme, že my«.„Tolikrát jsem zvažovala, že ho změním, ale pravdivě vyjadřuje, jak se cítíme. Onemocnění Julinky byla těžká, ale zároveň velmi poučná životní zkušenost. Vzala nám, co pro nás bylo nejcennější a dodnes často cítíme smutek. Na druhou stranu nás ale o mnohé obohatila. Kdyby o nic jiného, tak o téměř dva roky po boku naší úžasné dcerky. Proto Děkujeme, že my,“ uzavírá maminka.
Informace o projektu
Více informací o projektu naleznete ZDE a na Hithit
