7°C
Paní docentko, jak dlouho pracujete jako onkoložka?
„Nastoupila jsem po promoci v nemocnici v Motole v roce 1981. Neměla jsem zpočátku vůbec v plánu dělat na onkologii. Mým přáním bylo pracovat jako gynekolog, především porodník. Jenže jsem potřebovala kvůli manželovi pracovat v Praze a volné místo bylo na radioterapii. To oddělení se tehdy skládalo z primářky, jedné lékařky a mě. Měly jsme 17 lůžek, nedokonalé vybavení.
Po čase jsem zjistila, že onkologie je pestrý multioborový obor (jde o vzájemnou spolupráci více zdravotnických oborů – pozn. red.), který zahrnuje veškerého člověka od hlavy až k patě, protože všude může být nádor. Onkologii jsem zůstala věrná, »odskočila« jsem si jen na mateřskou. Koncem devadesátých let jsme se přestěhovali do Modrého pavilonu, kde se nám podařilo vybudovat radioterapeutické oddělení. Klinika má dnes přes 120 zaměstnanců.“
Není onkologie smutná profese?
„Když jsem začínala v osmdesátých letech, neměli jsme k dispozici léčbu, která byla v západním světě běžná. Měli jsme čtyři druhy cytostatik (látek tlumících růst a rozmnožování buněk nádorových tkání – pozn. red.) a jednu hormonální léčbu. Pravdou je, že léčebné výsledky nebyly nijak veselé. Kolegové z jiných pracovišť nám onkologům říkali, že chodíme do práce jenom psát úmrtní zprávy. Ovšem během let přicházely nové léčebné metody a vše se začalo rychle obracet k lepšímu. První takovou vlaštovkou byl český preparát, který pomáhal léčit nádory varlat u mladých mužů, kteří do té doby neměli šanci na uzdravení a najednou jsme jim dokázali zachránit život. Já se dokonce s jedním vyléčeným, tehdy mladým, mužem setkávám dodnes.
Onkologie není smutný obor. Ano, mnoho lidí s diagnózou rakovina nedopadlo dobře, ale je jich stále méně a méně. My onkologové si toho nesmírně vážíme a jsme rádi za každý úspěch – za vyléčeného pacienta nebo za pacienta, kterému významně zlepšíme či prodloužíme život. To je to, co mi dává znova sílu, abych se mohla věnovat dalším nemocným, a proto mi to zas až tak smutné nepřipadá.“
Paní docentko, musela jste někdy sdělit diagnózu rakovina někomu blízkému?
