Autorkou nápadu pomoci pacientkám s rakovinou k většímu sebevědomí je Marky Volf, žena, která si sama prošla náročnou léčbou rakoviny prsu. Ve své knize i motýli pláčou, popsala svůj příběh a neměla ani tušení, že bude inspirací pro další i „zdravé“ ženy.
Estetický vzhled není povrchnost
V knize Marky Volf píše i o tom, jak je důležité zachovat si krásu. „Ztráta vlasů, obočí a řas, oteklé zarudlé tváře, to vše je pro okolí spíše estetický problém, má to však velký dopad na psychiku pacienta, zvláště pak nás žen. Krása se vytrácí a s ní i sebevědomí. Mnohdy se nemocný uzavírá a izoluje od okolního světa, ničí se vztahy, a samotná léčba je pak náročnější. Proto jsem přesvědčená, že estetický vzhled není marnost či povrchnost,“ vysvětluje Marky Volf, která má osobní zkušenost z Itálie, kde žije a kde se také léčila.
Líčení v nemocnicích
„V Itálii se onko-make-up v některých nemocnicích nabízí pacientkám jako psychologická podpora při léčbě. V Čechách se o tom ale mluví jen málo. A to bychom chtěli změnit. Videem a fotografiemi jsme chtěli ukázat důležitost onkologického líčení a pokusíme se ho prosadit i v nemocnicích,“ dodává Marky Volf.
Fotografie Ivany Dostálové znázorňující ženy aktuálně v léčbě: ženy bez vlasů, bez obočí a bez make-upu. Následně pak fotografie stejné ženy, vyfotografované ve stejný den, s parukou či šátkem a krásně nalíčené.
Přehlídka Královny růží
Dne 30. listopadu proběhne benefiční módní přehlídka pořádaná Agenturou FATIMA v kulturním domě Hlučín u Ostravy s názvem KRÁLOVNY RŮŽÍ, jejímž motem je: I po těžké nemoci je žena krásná! Na molo nevystoupí profesionální modelky, ale ženy – onkologické pacientky, s vlastním příběhem a životní zkušeností, která bude inspirací pro další i zdravé ženy.
Kdo jsou modelky?
Většinou jejich příběhy začínají stejně. Objeví si bulku na prsu, buď samy nebo při vyšetření u lékaře. Mohou se také dostavit nevolnosti, protože na fotografiích nejsou jen ženy s rakovinou prsu, a pak všední život náhle zkalí diagnóza jménem rakovina.
Markéta: Jedu ve vlaku s názvem Boj o život
Donedávna jsem žila celkem obyčejným životem, uzavřená v kolotoči povinností, které představovala péče o šestiletou dceru, domácnost a zaměstnání. Občas jsem si vyhradila čas na setkání s přáteli, výlet nebo návštěvu kina. Teď už vím, že jakékoliv problémy, které jsem měla a možná je považovala za neřešitelné, byly jen malichernosti. Od února letošního roku totiž jedu ve vlaku s názvem „boj o život“ a z něj už nemůžu jen tak vystoupit.
Petra: Mám tři malé děti
Jako správný bojovník, se nikdy nevzdávám, ani v těch nejtěžších situacích! Vždy jsem se byla schopná zvednout a odrazit od dna a jít si za svými sny a cíli se vztyčenou hlavou. Mám tři děti, tři malé beránky. Syn Samuel (8 let), a dvojčata Sebastian a Valerie (3 roky) - jsou po mne vším, a největším hnacím motorem v boji s rakovinou.
Alexandra: Nebylo jednoduché to říct dětem
Nebylo jednoduché to říct dětem, ale musela jsem. I ony musí pochopit, co se bude dít. A věděla jsem a vím to vůbec já sama? A jak je na to mohu připravit, když ani já nevím, jak a jestli to zvládnu? Najednou se doma vyslovuje slovo „nemoc“. Stále a dokola. Stalo se nedílnou součástí našeho slovníku.
Najednou nebyla důležitá práce! Vlastním kosmetické studio, má práce mě vždy naplňovala a byla pro mě vším. Nyní mě však nezajímalo, zda bude mít klientka včas udělané krásné nehty, či zda budu mít sílu udělat kvalitní kosmetickou masáž … Priority byly náhle jiné: uzdravit se!
Lucie: Na bulku mě upozornil přítel
Jednoho dne jsem se probudila a zjistila, že už nejsem zdravá! Zdraví, asi tak jako většina lidí, jsem brala jako samozřejmost. Ve většině případů si bulku na prsu najde žena sama, třeba při sprchování… já si jí ale nevšimla. Nic mě nebolelo. Byl to můj přítel, který mě na podivný, tvrdý útvar v mém prsu upozornil. Nepanikařila jsem. Proč taky! Nikdy by mě nenapadlo, že bych onemocněla. Jen ta představa, byla hotová šílenost!
Tereza: Zajímalo mě, jestli umřu!
Když jsme vešly s mamkou do ordinace a doktor řekl: „Posaďte se,“ věděla jsem, že je zle. „Bohužel je to nádor. Nejčastější typ, co mají ženy. Má 5 cm a je hodně agresivní. Už jsme vás objednali u onkologa.“ Jediné, co mě v ten moment zajímalo, bylo, jestli umřu. Doktor se zarazil, malinko pousmál a pevným hlasem řekl, že NEUMŘU!
Pavlína: Ta mrcha si na mě nepřijde!
Byla jsem unavená, dostavil se úbytek bílých krvinek, samozřejmě jsem přišla o vlasy, řasy, obočí... Ale jako velké zadostiučinění jsem považovala to, že ke konci chemoterapií mi už vlasy začaly růst. Před poslední kapačkou jsem odhodila paruku a šla s kratičkým ježečkem... to aby ta "mrcha" věděla, že si na mě jen tak nepřijde.
Irena: Zdraví není samozřejmost
Jsem celoživotní optimista, a to mě drží nad vodou. Ale nemoc mi také ukázala lidi, které už ve svém životě mít nechci. Rakovina už není můj nepřítel, já jsem se s ní naučila žít. Jediné, co bych chtěla všem mladým lidem říct je, že zdraví není samozřejmost, proto se k němu i tak chovejme. Jděte včas k lékaři, protože potom už může být pozdě.
Hana: Dělejte věci, které opravdu dělat chcete…
Podívejte se na to, jak žijete, a jestli vám něco vadí, změňte to. A pokud to změnit nejde, přijměte to. Mějte se rádi a myslete na sebe. Dělejte věci, které opravdu chcete dělat. To není sobectví, to je nutnost.
Protože jenom když se budete mít rádi takoví, jací jste, teprve potom budete šťastní. Nenechte se manipulovat lidmi, kteří to s vámi nemyslí dobře. A obklopte se těmi, kteří vás mají rádi a dodávají vám sílu. Vaše slova a myšlenky mají velkou moc a jen vy máte život ve svých rukou a jste za něj zodpovědní. Záleží jen na vás.
VIDEO: Anička Slováčková v Blesku: Promluvila o boji s rakovinou! Jak to dolehlo na její rodiče?
Anička Slováčková v Blesku: Promluvila o boji s rakovinou! Jak to dolehlo na její rodiče? David Turek
