Jeden příklad za všechny: Allopurinol je molekula neboli účinná látka na léčbu dny. Na našem trhu je několik přípravků, které ji obsahují – efektem se příliš neliší, cenou ovšem ano. Jestliže pacient trpící dnou dostane recept a vyzvedne si originální lék, kterým je Milurit, zaplatí na doplatku u běžného balení v průměru něco přes čtyřicet korun. Pokud by se léčil generickým přípravkem, například Apo-Allopurinolem nebo Purinolem, nemusel by doplácet tolik, anebo dokonce nic. Poslední ze jmenovaných je například zcela bez doplatku. Takto funguje právě generická substituce.
PTEJTE SE!
I přesto, že se tato možnost nabízí u řady léků na českém trhu, statistiky říkají, že originální léky s nejvyšším doplatkem vydávají české lékárny nejčastěji. V některých případech za to může samozřejmě skutečnost, že jinou možnost nepřipouští např. diagnóza konkrétního pacienta, ale i tak zbývá množství případů, kdy se pacient o možnosti generické substituce nedozví. Tento postup přitom přináší úspory – a to nejen pacientům, ale i zdravotním pojišťovnám.
SVĚTOVÝ TREND
Jde zároveň o trend, který se prosazuje v celém světě, a čísla jsou přesvědčivá. Jednoznačný efekt má generická záměna například v Německu. Statistiky institutu pro výzkum trhu IMS dokládají, že po „genetikách“ sáhnou tamní lékaři v 68 případech ze stovky receptů. Za celý loňský rok tak zdravotní pojišťovny ušetřily asi 14 miliard eur. V roce 2013 ušetřila generika také americkému systému veřejného zdravotnictví téměř 240 miliard dolarů, a tak by se dalo pokračovat. „Záměna generik za originální léčiva je zkrátka čím dál běžnější praxí a zejména z pohledu pacienta není rozumný důvod, proč ji ve vhodném případě neakceptovat. Je ovšem nutné, aby takovou možnost probral s lékařem či v lékárně s erudovaným lékárníkem, který dokáže vhodnost záměny posoudit. A je to právě generická záměna, na níž lékárník plně uplatní svou odbornost,“ podotýká šéf sítě Dr. Max Daniel Horák.
NE VŽDY JE TO MOŽNÉ
Pozor! Možnost záměny nebo lépe náhrady jednoho léku za jiný neplatí za každých okolností a u všech preparátů. Vždy je třeba se o volbě alternativy poradit s lékařem či lékárníkem! A ne vždy je také záměna nutná. Pokud se neliší výše doplatku, pokud je „originální“ lék v lékárně k dostání a pokud je pacient na svůj preparát dlouhodobě zvyklý, pak není třeba lék měnit bezdůvodně. Je třeba mít stále na paměti, že žádné dva preparáty nejsou naprosto stejné, a tak i reakce organismu může být odlišná. Toto riziko však skuteční odborníci pacientovi sdělí.