„Vedoucí úseků prodejen patří, obdobně jako pokladní a prodavači, mezi často poptávané pozice ze strany zaměstnavatelů. Na portálu Práce.cz  bylo v lednu vystaveno na 260 volných míst vedoucích úseků prodejen,“ uvedl mluvčí portálu Práce.cz Tomáš Dombrovský.

Stejnou zkušenost potvrdil i mluvčí generálního ředitelství Úřadu práce ČR Jiří Reichl. „Momentálně firmy poptávají 295 míst, volných pracovníků máme registrovaných 44.“

Počet volných míst je docela vysoký, ale v porovnání s tím, kolik u nás pracuje lidí v obchodu, jde stále jen o zlomek. Obchodní řetězce u nás zaměstnávají desetitisíce lidí. „Jde již o vyšší pozici, u které navíc zaměstnavatelé sázejí také na rozvoj svých talentovaných lidí. Je běžné, že člověk nastoupí na pozici pokladní a po čase se vypracuje na vedoucí úseku prodejny,“ vysvětluje Dombrovský. Oboustranně je to výhodné: Zaměstnanci tak mají před sebou stále vidinu možného kariérního postupu a pro zaměstnavatele je to do velké míry sázka na jistotu. „Každého nového zaměstnance zaškolíme. Kdo má chuť a pracuje s nasazením, má obrovskou příležitost jako potencionální kandidát pro některou z manažerských pozic,“ řekla Lucie Klokočníková ze společnosti Billa a dodala: „Zájemci o práci se mohou podívat na naše webové stránky, kde jsou denně aktualizována volná pracovní místa.“

A kolik si tak průměrně vedoucí úseku vydělá? „Mzdy se v Praze pohybují nejčastěji od 17 do 32 tisíc, podle velikosti firmy. V regionech je běžné rozmezí 14 až 25 tisíc,“ zakončil Dombrovský.

Obchodu propadla celá rodina

Jaroslava Breburdová (56), vedoucí úseku mléka

Jaroslava Breburdová dbá na to, aby v chladicím boxu bylo stále plno a vše řádně vyrovnáno

Autor: Ilustrační foto Blesk - Jiří Hadač

„Já totiž hrozně miluji mléko. Do jiného úseku bych nešla. Baví mě rovnat všechny ty jogurty, líbí se mi, jak je to v regálech pak pěkně barevné,“ vysvětluje paní Jaroslava, která pracuje v Bille už 20 let. Její pracovní den začíná v 6 hodin ráno a v zaměstnání je do 15 hodin, druhý týden má pak od 10 do 19 hodin a jednou za 14 dní na ni vyjde pracovní víkend. „Mou prací je vyndávat z chladničky jogurty a mléčné výrobky, pak je přendám na plošinu, přejedu s nimi do obchodu a vyrovnávám je do chladicích regálů. Protože se pohybuji v chladném prostředí, kde je kolem pěti šesti stupňů, mám rukavice, abych nenastydla,“ popisuje vedoucí úseku a dodává: „S kolegyní, se kterou se střídám, máme speciální sešit, kam si zapisujeme to zboží, kterému bude v následující dny končit záruka, a zlevním je.“

Pro paní Jaroslavu ale práce nekončí ani doma. V Bille totiž pracuje i její muž a syn! „Manžel odešel loni po 18 letech do důchodu, ale stále v Bille brigádničí a syn pracuje na technickém oddělení,“ vysvětluje Jaroslava, že i hovory doma se točí kolem obchodu.

Jeho revírem je pekárna

Jan Mendi (21), prodavač

Pečivo na prodejně musí Jan Mendi pravidelně do-plňovat

Autor: Foto Blesk - Jiří Hadač

Pracovní den v obchodě začíná velmi brzy. „Už v 6 hodin musím dávat do pece pečivo připravené k dopékání. Nejdůležitější je mít napečeno zboží z akčního letáku a nejprodávanější výrobky slaného a sladkého sortimentu, které si zákazníci rádi kupují k snídani a svačině,“ vysvětluje Honza. V momentě, kdy je pečivo v troubě, najíždí k obchodu vozy z pekáren, které přiváží rohlíky, chleby a další balené i nebalené pekárenské výrobky. „Musím to převzít a hned dávat na prodejnu, aby bylo všechno před otevřením připraveno,“ pokračuje Jan.

To, co si pak z regálů pečiva vyberete, závisí tak trochu na něm. „Jsou povinné výrobky, které tam být musí. To je třeba bageta, všechny druhy kaiserek, raženky, ze sladkého třeba čokoládový závitek nebo pudinkovo-borůvkový řez. Ostatní sortiment si tam mohu dát podle svého.“

Kromě baleného pečiva je denně v nabídce zhruba 15 druhů sladkého a 30 druhů slaného dopékaného pečiva.

Protože pečivo kupuje snad každý, regály jsou rychle prázdné, Jan to proto musí pravidelně na obchodě kontrolovat a zboží doplňovat. „Zároveň musím připravit věci, které se po ránu budou péct druhý den. Práce mě baví, ale že bych pečení propadl natolik a pekl si i doma, to nehrozí,“ zakončuje Jan Mendi.