Nejtvrdší souboj se odehrál o funkci hospodáře strany mezi Karlem Kobesem, stoupencem Grossova křídla a Janou Volfovu, stoupenkyní premiéra Zemana. Vyhrál Kobes, pro něhož lobboval i Vladimír Špidla a Stanislav Gross. Volfová zůstala v poli poražených, nepodařilo se jí získat ani jedno z dalších místopředsednických postů. Jedinou ženou ve vedení ČSSD se stala místopředsedkyně ústecké krajské organizace ČSSD Marie Součková. O zbylá dvě místa ve vedení ČSSD se podělil Zdeněk Škromach a ministr pro místní rozvoj Petr Lachnit. Ten také porazil dalšího Zemanova koně ministra Jana Kavana. "Bohužel, ten nejposlednější střet v posledním kole bylo částečně hlasování mezi Moravou a Čechy, ve prospěch Moravy, a to je škoda," řekl Kavan. Rétorika sjezdových vystoupení byla výrazně levicová. Všichni volali po občanské solidaritě, rovném přístupu ke vzdělání, bezplatné zdravotní péči apod. Ale názory v zákulisí sjezdu byly jiné. Mnozí delegáti se netajili tím, že levicovou rétoriku nahradí pragmatická praxe. Tedy pozdější odchody do důchodu, razantní penzijní refoma, poplatky ve zdravotnictví, školné, deregulované nájemné... Stanislav Gross doporučil, aby předložený návrh dlouhodobého programu ČSSD sjezd vzal pouze jako východisko pro další diskusi. Až 31. sjezd by měl přijmout základní program ČSSD. Ze 12 předložených rezolucí vybralo předsednictvo sjezdu šest bezproblémových, které delegáti odsouhlasili. Jde o rychlý vstup ČR do EU, obnovení plošného vyplácení rodinných přídavků nebo o podporu Grégrova Velkého třesku. Ostatní sporné rezoluce předá Ústřední výbor ČSSD v jednání výkonnému výboru. Od očekávané diskuse o zrušení či dalšího pokračování bohumínské rezoluce, která zakazuje spolupráci s komunisty, delegáti sjezdu záměrně utekli. Vladimír Špidla se omezil na konstatování, že usnesení bohumínského sjezdu platí dál.