Zejména stovky obyvatel české Železné Rudy a Bavorské Železné Rudy slaví dnes na společném hraničním nádraží v Alžbětíně vstup Česka do schengenského prostoru. Symbolickým odkutálením starého ocelového hraničního zátarasu, takzvaného ježka, padl i poslední symbol železné opony a rozdělení obou Rud. Zátaras odvalili s železnorudskými hasiči i ministr vnitra Ivan Langer a hejtmani Plzeňského a Karlovarského kraje. Langer si na památku od svého bavorského kolegy Joachima Hermanna odnesl bavorskou hraniční značku, sám mu dal do pasu poslední hraniční razítko. V projevech Langer, Hermann i spolkový ministr vnitra Wolfgang Schäuble mimo jiné ujistili lidi z obou stran hranic, že s koncem stacionárních kontrol na přechodech se nijak nesníží bezpečnost lidí v příhraničí. I dál se o ní budou starat policisté, jen víc ve vnitrozemí. Alžbětínské nádraží patří na Šumavě asi k největším symbolům nejdříve společného, pak přísně rozděleného a nyní zase společného života obou měst na česko-bavorském pomezí. Nádraží, které letos slaví 130 let, je evropským unikátem, má za sebou ale pohnutou historii. Víc než 100 metrů dlouhou budovu přesně ve středu protíná hranice mezi Českou republikou a Německem a dělí stavbu na dvě stejné části. Nádraží v roce 1877 otevřeli rakouský císař a bavorský král. Sloužilo oběma státům do 50. let 20. století. Komunistický režim v Československu pak nechal zastavit dopravu na české straně hranic, zazdít osobní pokladnu a vybudovat zátarasy na kolejích i v budově. Po čtyři desetiletí stály na hranicích i na kolejích zátarasy a ploty z ostnatých drátů a nádraží dělila prkenná stěna. Poprvé se obě Železné Rudy symbolicky spojily v únoru 1990, kdy se do živého řetezu spojilo až 70.000 lidí z české i bavorské strany, řekl starosta Železné Rudy Michal Šnebergr. Téhož roku v září prošlo mezi kostely obou Rud procesí věřících. Hraniční nádraží se zprovoznilo v červnu 1991. Poslední symbolická slavnost se tu konala 1. května 2004 při vstupu ČR do EU. Padly tu poslední metry kovového zábradlí, které obě Železné Rudy na pěším přechodu u nádraží dosud rozdělovalo. "Ale teprve až teď je propojení opravdu kompletní," shodli se místní lidí i politici. Ostraha hranic v nějaké formě a vymezení hraničních přechodů na stezkách na Šumavě podle Jana Jiráka z klatovského muzea existovaly prakticky už na začátku letopočtu. Už při obchodování mezi Západořímskou říší na jedné straně a keltskými a dalšími kmeny na druhé straně nynějšího česko-bavorského pomezí existovaly seznamy zboží, které se smí a nesmí vyvážet a za které se platilo clo. V různé formě to tak existovalo i v dalších stoletích. "Ostraha hranic a kontrola civilního pohybu ale byla vždycky v rukou oboru financí, pod policejní dikci se dostala vlastně až od roku 1950, kdy ostrahu hranic převzal Sbor národní bezpečnosti," řekl Jirák. Přecházení hranice na libovolném místě nebude všude na Šumavě možné ani v schengenském prostoru. Některá cenná místa národního parku zůstanou pro turisty i dál nepřístupná. V prvních zónách parku se mohou lidé pohybovat jen po značených stezkách, není zde zatím žádný přechod. Po druhých zónách, tudíž i přes hranice, je pohyb volný. Výjimkou jsou pouze zákazy vstupu do zvlášť chráněných míst v části současných klidových území. V budoucnu mají na hranicích vzniknout další přechody. Správa parku navrhuje zatím dva, turisté a šumavské obce mají seznam zhruba dvacítky míst. "Mně by připadalo absurdní, abychom odstraňovali zbytky železné opony a stavěli znovu zelenou oponu. Věřím, že ochranáři v čele s panem ministrem Bursíkem pochopí, že nás nemá už nic oddělovat," řekl Langer ČTK.