"Bydlet na Luční boudě je jako žít ve vězení," říkají lidé, kteří se rozhodli mít tady své trvalé domovy. Jedním z nich je i Oldřich Hrubý (28), který na krkonošské boudě - ve 1410 metrech nad mořem - bydlí i pracuje, a to jako údržbář hotelu. Když se odtud potřebuje dostat do civilizace na nákup, k lékaři či něco vyřídit, je v koncích. Vozem tam nesmí a zdolávání 16 kilometrů nerovného terénu pěšky tam a zpět i několikrát týdně odmítá. Pohyb mezi těžko dostupnou Luční boudou v prvním ochranném pásmu Krkonošského národního parku a okolním světem znemožnila Oldřichu Hrubému česká vláda s požehnáním ochránců přírody. Když je požádal, aby mu do člověkem nedotknutelné krajiny, kde platí zákaz vjezdu vozidel, udělili výjimku pro používání jeho auta vzhledem k trvalému pobytu, nedostal ji. Jeho požadavek podle vlády není v souladu se zákonem. "Musí být prokázáno, že veřejný zájem je nadřazen zájmu ochrany přírody. V tomto případě jde o soukromý zájem," vyložil rozhodnutí vlády mluvčí Krkonošského národního parku Radek Drahný. "Je to přitažené za vlasy. Já, který tu bydlím, abych se nedostal domů?! Kde to jsme?" řekl Hrubý. Bez povolenky mu totiž nezbývá nic jiného, než se spoléhat na své nohy či vstřícnost svého zaměstnavatele, provozovatele hotelu Luční bouda. Ten má na období léta k dispozici tři trvalé a tři přenosné povolenky pro vozidla k zásobování a v zimě může k zajištění provozu hotelu používat dvě rolby a dva skútry, takže se s nimi může aspoň kus cesty svézt. A nebo lze striktní zákon obejít penězi, pro které pravidla asi neplatí. Přestože ochránci tvrdí, že na Luční boudu nepustí žádné auto bez povolení vlády, občas se tak stane. Minulý měsíc jeden strážný po udání účelu trvalý pobyt za 300 korun povolení na vjezd a setrvání vozidla na trase Pec pod Sněžkou _ Luční bouda Hrubému vydal. "Proč bych měl ale za vpuštění domů, či ven platit?" odmítá Hrubý a problém hodlá řešit podáním žaloby.