- Česká lékařská komora (ČLK) varuje občany před nesplnitelnými sliby léčitelů. Na svých webových stránkách www.lkcr.cz zveřejnila přehled metod alternativní medicíny. Podle prezidenta ČLK Milana Kubka se lidé na léčitele nejčastěji obracejí s rakovinou. Pro ně je největší riziko v tom, že promeškají okamžik, kdy jim ještě může klasická medicína pomoci. "Nemůžeme mlčet k tomu, když se občané stávají obětí léčitelů," prohlásil Kubek. Uvedl, že stavovská organizace nemůže lidem zakázat, aby se na léčitele obraceli. Nemůže ani postihnout léčitele, který poškodí nemocného, případně způsobí jeho smrt. "Pouze můžeme informovat občany o rizicích alternativní medicíny," řekl. Podle předního českého onkologa profesora Pavla Klenera by politici měli vytvořit na ochranu občanů před léčiteli zákon. Klenerovi vadí, že tyto metody nabízejí lidé bez medicínského vzdělání. Neodsuzuje ale paušálně všechny léčitele. Pokud spolupracují s lékařem, mohou podle něj pacientovi i prospět a ulevit mu v obtížích. "Ale v některých případech jsou návrhy léčby absurdní a vedou k poškození pacienta a jeho úmrtí," varoval profesor. Léčitele by podle svých slov rozdělil do tří skupin: první jsou ti poctiví, kteří nabízejí metody přírodní medicíny a neodrazují od klasické léčby. Druhá skupina jsou psychopati, kteří se při stanovení diagnózy "radí s duchem princezny Diany". Třetí pak záměrně podle Klenera těží z lidského neštěstí a využívají toho, že pacient a jeho příbuzní jsou ochotni zaplatit za záchranu cokoli. Klener dlouhodobě varuje před léčiteli, kteří nemocné poškozují. Dostal se k soudu, když uvedl jméno lékaře, který dával pacientce s rakovinou prsu alternativní přípravek. Žena zemřela. Za podání přípravku mu žádný trest nehrozil. Klener spor vyhrál jen díky tomu, že uvedl, že lékař porušil zákon, protože není členem ČLK a léčí. K tomu, že lidé vyhledávají léčitele, přispívají podle Klenera i sami lékaři. Nemají na pacienty čas. Správně je vyšetří a předepíší jim účinnou léčbu, ale nemluví s nimi a nezajímají se o to, co pacient v nemoci prožívá. Léčitel naopak nemocného ujistí o tom, že ho vyléčí, a mluví s ním, takže má pocit, že se mu skutečně věnuje. Podle Klenera je zákon na ochranu před léčiteli pouze v Norsku. Státy EU legislativu na postih léčitelů nemají. "V souvislosti s reformami by bylo možné o tomto zákoně uvažovat," řekl.