Legendární loutky - čerstvý osmdesátník Hurvínek a o šest let starší "taťulda" Spejbl - nepůjdou do domova důchodců! Po osmi letech sporů Vrchní soud v Praze definitivně rozhodl, že na české "rodinné stříbro" nemá nárok dědic zakladatele divadla Josefa Skupy - Městský ústav sociálních služeb v Plzni, ale ředitelka Divadla Spejbla a Hurvínka Helena Štáchová. O tom, že se Hurvajs s taťuldou už nikdy "netrhnou" od Máničky, se včera Štáchová dozvěděla mezinárodním telefonátem se svým právníkem Miroslavem Novotným. Divadlo totiž, jen co 2. května oslavilo Hurvínkovy osmdesátiny, odjelo na turné do Německa. "Mám obrovskou radost, děkuji za všechny fanoušky divadla. Je to ten nejlepší dárek, jaký mohl Hurvínek k narozeninám dostat," radovala se na dálku ředitelka slavného divadla, které zbožňují nejen české děti, ale znají ho děti v 33 zemích čtyř kontinentů. Hurvajs se Spejblem a Máničkou, kterou Štáchová mluví od jejího zrodu, totiž hovoří 19 jazyky a umí se pohádat i v čínštině a japonštině. Po smrti zakladatele divadla Josefa Skupy se stala jeho dědičkou manželka a pak Městský ústav sociálních služeb v Plzni. Ten chtěl žalobou docílit toho, aby Štáchová nemohla užívat ochranné známky na loutky, které v roce 1996 nechal zaregistrovat její zemřelý manžel, Skupův nástupce Miloš Kirchner. V soudním sporu šlo hlavně o to, kdo je autorem loutek. "Jednoznačně Skupa! To on dal řezbáři náčrtek podoby loutky, která měla nahradit Kašpárka," tvrdil právník plzeňského domova důchodců. "Nesmysl! To, co Skupa předložil, odmítl řezbář Nosek udělat. Bránil se, že na realizaci Skupových představ nemá "vercajk" a Skupovi řekl že takové příšerné loutky by se děti bály," oponoval právník Štáchové. Nosek pak vyřezal v roce 1920 úplně jinou figurku (Spejbla) a o šest let později s bratrem ještě nezvedeného Hurvínka.