"Vpadli sem tři borci. Osmahlí jak Taliáni, nagelovaný vlasy. Prolítli to a za půl hodinky se vrátili s nějakým chlapem. Koukám a on to Klaus," povídá číšník Honza v hospodě 3+3+3, která je od Senátu, Sněmovny a potažmo Hradu coby kamenem dohodil. "Objednal si malou dvanáctku, protože desítku by prý žádný slušný člověk nepil. Platil za něj společník. Nechal mi hrozně velkýho tuzéra. Padesát korun. Podle toho jsem poznal, že to nebyl politik." Honza se na place umí otáčet. Pivo i jídlo ve dvou místnostech stylově zařízených dřevěnými stoly a židlemi zvládne roznášet sám. Hostinského dělá patnáct let. Na své předchozí štaci obsluhoval třeba papeže. "Vidíte i svatý muž se potřebuje pořádně najíst," usměje se a spěchá kasírovat. "Špidla je snad jediný politik, který vejde a normálně pozdraví. Sedává vzadu, aby měl klid. Staví se tak šestkrát do roka. Připadá mi čím dál unavenější, ale vždycky je v pohodě." Premiér si prý pokaždé poručí čerstvý zeleninový salát, guláš s knedlíkem a nealkoholické pivo. "Vyjde mu to něco přes sto čtyřicet korun a vždycky to nechá za sto šedesát." Jen jednou měl číšník drobný výstup s členem jeho ochranky. "Bylo mu horko, sundal si sako a objevilo se pouzdro s pistolí. Byli tady zrovna cizinci, ti ví houby, kdo je to Špidla. Málem skákali z oken. Ale když jsem mu řekl, sako si zase nandal." Bodyguardi si obvykle nedají ani sodovku. Asi aby se jim nechtělo v nevhodné chvíli na záchod. "Poznal jsem mezi nima bývalýho pingla. Udělal kariéru. Možná bych s ním měnil. Ale je to náročná profese. Musí člověka bavit. Někoho baví převlékat se do ženských šatů, někoho dělat ochranku," uzavírá téměř filozoficky číšník. Poznal i ochránce ministra vnitra. "V deset večer se tu objevil takovej divnej člověk v šedivým kvádru. A hned k zadnímu stolu. Já na něj, že tam má rezervaci pan Šíma. Ale on byl důležitej, že prej čeká na Grosse. Tak já že pana Šímu dám jinam." Za půl hodiny chlápkovi zazvonil mobil, že prý se to změnilo a šel pryč. Místo kaličů šedý myši "Kott se ožral tady u toho stolu," ukazuje Honza na jedno z mnohých míst činu proslulého poslance. "Jednou s nějakou partičkou, to bylo dobrý, protože se společnýma silama odpotáceli. Podruhý zůstal sám a to bylo hodně nepříjemný." Byl agresivní, všechny označoval za pánské přirození na č, posílal je do pr... a to velmi nahlas. "Hosté byli znechuceni a my s ním vyběhli. Je teda fakt, že aspoň nevykřikoval, že je poslanec a má imunitu. Ale my si umíme poradit s jinačíma expertama." Pak vzpomíná na hosta, jenž mu kdysi utekl bez placení a moc se divil, že ho číšník po kilometrovém běhu dostihl a odvlekl zpět. "Pan Kott se pak ještě stavoval, ale už jenom na kafe. V klidu." Pivo za kávu a minerálku vyměnil na chvíli po své autonehodě ovlivněné alkoholem v krvi také poslanec Karásek. "Beru to, že se neschovával za imunitu, zaplatil pokutu, přišel o řidičák. Ale co si myslet o jeho proslovu, že se alkoholu v životě nedotkne, když do sebe za týden lupne k obědu dvě piva, jako by se nechumelilo? Zase jen řeči. Ke všemu je to farář," kroutí hlavou Honza. Hana Marvanová je podle něj jiná klasa. "Tak pohodovou ženskou hned tak nepotkáte. Pozdraví, sotva vejde. Dá si smažený sýr s hranolkama a tatarkou, dvě lehký koly. Ale potom hlasování, jak na ni byly ty hrozný tlaky, se tady neobjevila. Až minulý týden přišla s panem Rumlem a ukazovala mu fotky svýho mimina." Časy porevolučního kvasu, kdy politici kalili, až se otřásala Malá Strana, jsou prý dávno pryč. "Už s nima není žádná sranda. Jedinej, kdo se tu v poslední době prdnul, byl Kott, ale to legrace nebyla," povídá Honza, když pozdě večer řady hostů prořídnou. "Připadají mi jako takový šedý myši. Dají si malou desítku za třináct korun, zaplatí třináct, maximálně v rámci zdravý výživy přidají klobásu nebo tlačenku. Hlavy mají u sebe, špitají si, jak domlouvají nějaký levárny. Pak pospíchají, volají: Platíme, platíme, máme hlasování! a myslí si, že se z nich člověk potentuje. Je zajímavý, že se politici většinou chovají tak, jak se o nich píše v novinách. Ten je arogantní, ten pohodový. Mrzí mě, že jsem neměl čest s Milošem Zemanem. Nebo naštěstí?" Pro skutečnost, že zástupci lidu utrácejí ze svých nemalých výplat po hospodách, když v Parlamentu mají jídlo i pití za hubičku, má Honza jednoduché vysvětlení. "Schází se s lobbistama, s kterýma tam nechtějí být viděni ani slyšeni. Kolikrát tady sedí poslanec, kolem něj čtyři chlapíci, rozložené plány, dokumenty, hučí do něj. A samozřejmě platí jeho útratu." "Vodejdeme ho, kravata nekravata" "I když má muž kravatu, je to pro mě host," praví o politicích svérázná servírka Lída v pivnici U hrocha. Z Poslanecké sněmovny je to sem pár desítek metrů. "Mají svůj časovej rozvrh, řeší svoje kravaťácký záležitosti a když to někdo z nich přežene, vodejdeme ho, kravata nekravata." Prohřešky hostů střeží ve své hlavě jako kněz zpovědní tajemství. Nebyl zde náhodou Jan Kavan před svou spanilou jízdou, při níž poněkud pocuchal plechy několika zaparkovaným automobilům? "Podnapilým Kavanům nenaléváme," zní její odpověď. "Lidi se tady neopíjejí do mrtva. Jenom se občas motaj, a to pak máme pocit dobře odvedený práce." Na své dvě tři pivka se pravidelně stavoval někdejší šéf státní pokladny Kočárník, nejednou zde byl viděn kníže Schwarzenberg. Těžko by se našel poslanec, který by nezašel aspoň na jedno. "Vypadají jako v televizi. Ale maximálně pět, šest piv a domů," hodnotí stručně výčepní Jan. Pak natočí hladinku skvěle ošetřeného plzeňského za třiadvacet korun a Lída ho odnese panu Trojčičkovi. "Říkám mu tak, protože vždycky přijde na tři piva a odchází po sedmnácti." Podobně si pokřtila většinu stálých hostů. Jen poslanci zůstali navždy kravaťáky. "Sem zapadnou. Sem zapadne každej. Neexistuje, že by se někdo otočil zády a nedal se s ostatníma do řeči, i když jejich starosti jsou úplně jiný, než mají štamgasti." Lída dřív dělala na dráze a chodila sem na pivo. Před šesti lety zaskočila za nemocnou servírku a od té doby si lze bez ní hospodu jen těžko představit. Před zavírací hodinou tady hučí jak v úlu, pípa je v obležení snad třetinou symfonického orchestru v pohodlných džínách a svetrech místo pracovních smokingů. Poslední objednávky signalizuje servírka zvonem nade dveřmi, jenž má stejnou patinu, jako celá hospůdka. Údery jsou jemné, aby neprovokovaly nájemníky v domě. Na konci volebního období možná budou provokovat spíše kravaťáky. Je na něm nápis Titanic. Proč se Kott neopil U kocoura "Sice se u nás zastavili snad všichni z Parlamentu, ale je to uzavřená společnost. Nijak se neprojevují, nezanechali tady žádnou stopu. Navíc to mají kousek do kopce, což je odrazuje," říká vrchní v hospodě U krále brabantského. Poté decentně pohovoří v tom smyslu, že zde je plzeň přece jen nepatrně dražší, takže si ji hosté spíše vychutnávají, než by se sem chodili ožrat, což může být spolu s kopcem dalším důvodem pro malou návštěvnost poslanců a senátorů. Do pivnice ze čtrnáctého století chodil už Václav IV. a stavoval se tu i předposlední hradní pán. "Našim štamgastem je dramatik Josef Topol a dvakrát sem vzal na pivo svého přítele Václava Havla. Ale pan Klaus tady ještě nebyl, vždycky ho akorát vidíme, jak se svou suitou špacíruje kolem." "Po té aféře s Kottem sem skoro přestali chodit," krčí rameny Martin a roztočí pípu ve známé pivnici U kocoura. Usedlík Habakuk se vrátil z pošty a po zaplacení složenek mu vyprahlo. "Dokonce i ministr Svoboda si dává k obědu minerálku, i když vždycky chtěl jedno pivo." Poslanci ze sousední nákladně zrekonstruované takzvané ubytovny sem mezi lid nezabloudí vůbec. "Proč by vlastně někam chodili, když tam u sebe to mají levné a nikdo je nevidí." Ohledně tuzérů platí podle Martina stará pravda, "čím víc kdo má, tím dá míň". U křesťanských demokratů by z té částky nešlo ani přispět na kostel, jak někdy po zaplacení číšníkům doporučují. "Je zajímavý, že největší spropitný z politiků dávají komunisti. Asi to berou jako podporu pracujícímu lidu." Martin si povzdechne, že na Malé Straně už skoro nikdo nebydlí, domy skoupili cizinci a prodávají turistům ruské matrjošky, které považují za ryze český suvenýr. A že jeden z posledních rodilých malostraňáků Milda onemocněl, a tak ho ti zbylí chodí navštěvovat. "Když tady chceme hrát na harmoniku, vadí to posledním dvěma nájemníkům v domě. Hosté chtějí pořádně uležené sýry a já jim je nemůžu nabídnout, protože kdyby kontrola zjistila, že mají prošlé datum spotřeby, zavřeli by mi kvůli tomu hospodu. Neruda se musí obracet v hrobě." Natočí budvar za čtyřiadvacet padesát a udělá čárku na lístek s nápisem Soused. "Víte, proč se u nás neopil poslanec Kott? Protože tady nikdy nebyl."