24°C
„Když jsem v roce 1994 svému bratranci sto tisíc půjčovala, nedělala jsem si s tím hlavu. Byl to člověk poctivý a věřila jsem, že do roka peníze vrátí,“ říká Věra Karhanová (75) z jižních Čech. V té době měla paní Karhanová za sebou kariéru dětské psycholožky a žila v Praze, kde se jí dařilo podnikat v cestovním ruchu. Její bratranec byl soukromý zemědělec, nebyly tehdy žádné dotace, dostal se do finančních potíží a proto si musel půjčovat.
Příliš tvrdý oříšek
Během roku však bratranec onemocněl rakovinou slinivky a zemřel. Jeho manželka se vzdala dědictví a případ dostal na starost písecký soud. „To bylo neštěstí! Soud rozprodal majetek, pole a lesy co zůstaly po bratranci, ale ještě po 15 letech nevěděl, co má komu vyplatit,“ líčí Karhanová. Napsala proto stížnost jak předsedovi soudu, tak ministerstvu spravedlnosti. Z ministerstva jí přišla odpověď, že právnické postupy jsou tak důkladné, že jim tato důkladnost brání dostat se k cíli věci a soud následně předal celý případ notářce.
Velké nic nakonec
Řešení se paní Karhanová dočkala až letos v červnu. Z prodaného bratrancova majetku se vypořádali věřitelé s tím, že na ni nezbylo a nedostala tak nic. „Nechápu, co se celých 16 let zjišťovalo! Už jsem si myslela, že se vypořádání ani nedožiju,“ říká. Každopádně se domnívá, že po tak nestandardně dlouhé době mají věřitelé nárok na finanční odškodnění. „Stejně jako stát penalizuje dlouhotrvající nesplacené dluhy, tak by měl penalizovat i sám sebe za laxní řešení případů,“ uzavírá Věra Karhanová.
Slovo odborníka
„Pokud dědictví připadlo státu, odpovídá stát také za dluhy zůstavitele, tedy v tomto případě za bratrancův dluh, pokud jej paní Karhanová včas přihlásila do dědictví. Záleží samozřejmě na tom, zda součet všech dluhů není větší než hodnota dědictví, pak by soud podle občanského soudního řádu nařídil likvidaci dědictví a pohledávky uspokojil podle zákonem stanoveného pořadí, ve kterém se rozdělují pohledávky přednostní (státu, na výživném atd.) a nepřednostní (v této skupině by byla pohledávka čtenářky). Není tedy jednoznačné, že by půjčená částka musela být vyplacena v plné výši. Manželka bratrance se vzdala dědictví, což by asi v případě šance získat majetek neučinila. Obávám se tedy, že spíše jde o situaci předluženého dědictví, i když ani to neodůvodňuje délku soudního řízení. Pokud trvá projednání případu takto dlouho, pak by mohla mít paní Karhanová naději na náhradu škody za nesprávný úřední postup spočívající v průtazích v soudním řízení. Doporučuji jí tedy vyhledat advokáta, který se specializuje na případy náhrad škod vůči státu.
Nejčastější otázky k dědictví
* Mohu dát do závěti nějaké podmínky?
Můžete, ale jejich plnění nebude nikdo kontrolovat a nedají se vynutit. Takže dnes mají spíš charakter morálního závazku. Situace se ale zásadně změní po 1. 1. 2014, kdy nabude účinnosti Nový občanský zákoník, pak bude možno plnění podmínek kontrolovat i vymáhat. Pro tento účel bude existovat funkce vykonavatel závěti.
Nejjistější způsob je sepsat ji u notáře formou notářského zápisu. Notář pak závěť zařadí do elektronické databáze. V takovém případě bude u projednání dědictví zohledněna. Dědická smlouva podle nového občanského zákoníku bude muset být sepsána pouze formou notářského zápisu.
* Jak dlouho trvá vyřízení dědictví?
Soud i notář se o smrti dozví velmi rychle, obvykle už týden po smrti člověka má jeho dědická věc spisovou značku a určeného dědického komisaře. Záleží na množství majetku, který zanechal, protože u většího majetku je třeba zpracovat znalecké posudky. Pokud zůstavitel nezanechal velký majetek, může být dědictví vyřízeno během dvou měsíců. V případě posudků, velkých rodin a majetkových sporů může projednání dědictví trvat i několik let.
