"Když ten dům stál pod tou vodou, byla ještě naděje. Teď je to katastrofa," zoufá si s promáčeným křeslem v ruce jeden z chlapů. Vodou zničený nábytek lemuje celou dlouhou ulici. Lidé příliš nemluví, jen odevzdaně se nejrůznějším způsobem zbavují stovek tun bláta, které jim voda přinesla do domácností. To je obraz Strunkovic nad Blanicí bezprostředně poté, co rozvodněná řeka Blanice začala pozvolna ustupovat. Strunkovice na jihu Čech letošní apokalypsu povodní patrně započaly. Mlýn pod vsí po proudu řeky, kde od konce 19. století žije již čtvrtá generace potomků bývalých mlynářů prý ještě nikdy zatopený nebyl. Teodor Pártl (43) je předposlední z generace žijících zde potomků tehdejších mlynářů. Svůj dům musel opustit s celou rodinou vrtulníkem v pondělí těsně před polednem. "To už před domem bylo jeden a půl metru vody," říká dnes učitel z nedalekých Netolic Teodor Pártl a přitom nám ukazuje kudy mu z garáže do mlýnského náhonu vzala voda jeho automobil. Obří zející kráter v podlaze garáže nahání doslova hrůzu před běsnícím vodním živlem. Z jeho zahrady se postupně za pomoci celé řady ochotných rukou stěhuje bahno a písek zpět do koryta stále hrozící řeky. Odplavané hráně dřeva zadržené o kus dál vzrostlými smrky se stěhují na původní místo. Nad vykukujícím kolem utopeného automobilu v mlýnském náhonu Teodor jen mávne rukou. "Mohlo být hůř," a odmítá o celé věci dál diskutovat. Nikde nepanuje tolik očekávaná skepse. Lidé tu žijí desítky let v symbióze s řekou. Na občasné záplavy jsou zvyklí. Řece to za zlé nemají. To spíše úřadům, které včas obec nevarovaly před tím, že Husinecká přehrada na horním toku přívaly vody už nedokáže zvládnout. "Tohle nikdo z našich předků nezažil," tvrdí muž, jehož dům stojí přímo nad mlýnským náhonem.