K hvězdám se lidé obraceli odpradávna. Svítící body vysoko na obloze vzbuzovaly bázeň, provokovaly představivost, lidé v nich hledali naději, pomoc i děsivá znamení. Takřka všechny kultury se pokusily hvězdy nějakým způsobem zmapovat a pochopit.

Astrologie, hvězdopravectví  je tradiční hermetický obor, který se zabývá zkoumáním souvislostí mezi děním na obloze (pohybem planet) a jejich dopadem na děje na Zemi.
Hledá analogie, vysvětlení, souvislosti, snaží se vysledovat zákonitosti.

Podoba zvěrokruhu a planet, tak jak ji známe dnes,  se začala vyvíjet ve starověkém Egyptě, Persii, Řecku až po římskou dobu. Od té doby astrologická věda jen vzkvétala. Podle historie nebylo krále, který by neměl své rádce astrology. Jen si vzpomeňte na krále Rudolfa II. a proslulou Zlatou uličku.

Mezi nejvýznamnější astrology středověku, kteří působili v Praze, patří: Tycho de Brache, Johannes Kepler, Mikoláš Koperník.

Astrologové v různých dobách a různých civilizačních okruzích sestavili řadu samostatných symbolických systémů a tradičních nauk, které mají pochopení vztahů nebeských a pozemských dějů zprostředkovat. Spolu s alchymií a magií je západní astrologie zařazována mezi hermetismus.

S těmito obory lidského poznání má astrologie společná východiska a společný pohled na svět, vzájemně se doplňují a prolínají a používají podobné postupy.

Astrologie v podstatě položila základy moderní astronomie. Astrologie je od 20. století vědeckou komunitou odmítána jako nevědecká, i dnes jsou však hvězdné konstelace důležitou složkou alternativní medicíny i věšteckých disciplín.