Jezdili jsme s ním po balvanech. Také přejížděli uměle vytvořené hliněné "velbloudí hrby" na polygonu v Mostě, překonávali hluboké silniční příkopy i potoky. Několikrát jsme měli strach, abychom neskončili na boku či v kotrmelcích. Jenže nové Mitsubishi Pajero, jak jsme po jeho týdenním trýznění zjistili, umí v terénu snad všechno. Ono se také u mnohonásobného vítěze nejtěžší automobilové soutěže na světě - dakarské rally - není ani čemu divit. Připojitelný pohon zadních kol, redukční převodovka, uzávěrka difereciálu, úctyhodná světlá výška a nájezdové úhly, robustní a chráněné díly podvozku. Tohle všechno předurčuje pajero k tvrdé práci v místech, kam se až na pár výjimek žádné jiné auto neodváží vjet. Přitom jízda po silnici není v novém pajeru vůbec nepříjemná. Nekonají se žádné výrazné boční náklony, nadskakování na příčných ani pohupování na podélných nerovnostech. Automatická převodovka, která byla v testovaném autě, sice neřadí úplně nejrychleji, ale zato řidiči velmi usnadňuje život při jízdě v těžkém terénu. Interiér je přitom komfortní, jako kdyby tohle auto bylo přednostně určené na vyžehlený asfalt. Palubní počítač nabízí i některé informace, které v jiném autě nezískáte. Například o tlaku vzduchu či výškovém profi lu ujeté trasy. V autě nám vadily jen sedačky, které tělo příliš nepodrží v zatáčkách a také zadní dveře, které se otevírají na stranu, navíc na tu nesprávnou. Pětidveřové pajero může převážet i sedm lidí. Je ale pravda, že dvoumístná lavice, která je jinak složena v rovné podlaze zavazadlového prostoru, poslouží jen pro krátké cesty.