Francouzské, ale přesto české. Citroën C1 je totiž jedním z trojčat, která se od loňska vyrábějí v kolínské automobilce - společném projektu francouzského Peugeotu a Citroënu a japonské Toyoty. Sourozenci nesou jména Toyota Aygo a Peugeot 107. Nepočítáme-li velorex, jde o nejmenší velkosériově vyráběná auta, která kdy na našem území spatřila světlo světa. Citroën C1, který jsme podrobili testu, je z trojčat největší. Měří přesně 343 a půl centimetru. Pravda, své sourozence nepřerostl nijak závratně - peugeot o pouhého půl centimetru a toyotu o další tři. Pokud člověk do auta vstoupí, už mu ale jako prcek moc nepřipadá. Cestující na předních sedadlech mají místa poměrně dost, i dva (myšleno hlavně dětští) pasažéři na zadních sedadlech v něm mohou vcelku solidně cestovat. Auto, jak ostatně jeho velikost napovídá, je určeno především do města. Hlavně poslouží ke krátkým jízdám s dětmi do školky, pro malý nákup (běžný rodinný, týdenní by se do malinkého a poměrně obtížně přístupného zavazadlového prostoru ani nevešel) či na dojíždění do práce. Díky rozměrům se s ním skvěle parkuje. Snadno se vejde do mezery, kterou octavie a jim podobná auta přejíždějí bez povšimnutí. Autíčko je to jednoduché. O tom, že se jedná, vůz z nejnižší řady svědčí například to, že dveře jsou čalouněné jen zčásti a při zavírání mají dosti plechový zvuk. To ovšem komfort posádky nijak výrazně nesnižuje. Naopak poměrně vadí, že ovládání zrcátek, zvláště na straně spolujezdce, je pouze mechanické. Okénka se sice spouštějí elektricky, ale u řidiče není tlačítko pro ovládání toho u spolujezdce. Zvláště při jízdě v plískanici řidiči vadí, že vůz má pouze jediný stěrač. Ten u předního sloupku spolujezdce zanechává poměrně velkou nesetřenou plochu a tudíž zhoršuje výhled. Interiér, který je s výjimkou volantů, pro všechna kolínská trojčata shodný, zaujme řadou nevšedních řešení. Například pozoruhodné je ovládání topení kolečky, která se otáčejí podél vozu. Potěší dostatek odkládacích prostorů (je jich dvanáct). Testovali jsme vůz s litrovým tříválcovým motorem. Ten je sice poněkud hlučnější, ale s vozítkem o hmotnosti něco přes osm set kilo docela dobře cvičí. Převody jsou voleny pro jízdu do města. Například na dvojku je možno jet rychlostí od deseti do devadesáti kilometrů v hodině. Při vyšších rychlostech dovnitř proniká už docela výrazný aerodynamický hluk.