V hlavním městě smí podle údajů magistrátu jezdit s taxíkem 5263 řidičů. Z tohoto počtu je 3219 registrováno přímo v Praze, ostatní jsou mimopražští řidiči, kteří složili povinnou zkoušku z pražského místopisu.

Například v roce 1994 v Praze jezdilo asi 6000 až 7000 taxikářů, k dispozici měli 486 stanovišť. Nyní je v metropoli 49 oficiálních stanovišť označených nápisem Fair Place, na kterých je celkem 159 stání.

Magistrát taxikářům ukládá, jak má jejich automobil vypadat a jak se mají chovat. Pro všechny taxikáře na území Prahy rovněž platí, že nesmí jezdit za více než 28 korun za kilometr. Taxikáři si smí účtovat maximálně šest korun za minutu čekání, přičemž čekáním se rozumí i stání v hustém provozu, a 40 korun jako nástupní cenu. Ne všichni řidiči ale maximální cenu dodržují, někteří jezdí i za 90 korun za kilometr.

Pavel Jelínek, předseda Odborového sdružení Taxi Praha a zástupce společnosti Euro taxi Praha, tvrdí, že jezdit za stanovenou cenu je pro taxikáře prodělečné. Magistrát ale systém stanovišť ani maximální cenu měnit nechce.

Ve srovnání s některými metropolemi jsou pražské ceny nižší. Například v Bruselu zaplatí cestující v přepočtu 69 korun za nástup a 39 korun za každý kilometr, v Londýně přijde první kilometr v přepočtu na 90 až 160 korun, další dvě míle (3,2 kilometru) na 220 až 340 korun. V Berlíně stojí kilometr přes 40 korun, poplatek za nástup přes 80 korun. Levněji ale vyjde cesta taxíkem ve Varšavě, kde se platí zhruba 19 korun za kilometr a 37 korun za přivolání taxi.

Každý řidič, který chce v metropoli taxislužbu provozovat, musí mít od magistrátu průkaz o způsobilosti. Podle vedoucího oddělení taxislužby pražského magistrátu Jiřího Bureše o průkaz žádá vždy provozovatel, který chce konkrétního řidiče zaměstnat. "K žádosti musí přiložit svoji koncesní listinu a výpis z trestního rejstříku řidiče," uvedl Bureš. Bezúhonnost a spolehlivost, kterou magistrát posuzuje podle výpisu z karty řidiče, jsou podle Bureše základními podmínkami pro výkon práce řidiče taxislužby.

Oficiální stanoviště si od města pronajímá v současné době celkem sedm subjektů, za jedno stání platí magistrátu 1000 korun ročně. Podle některých taxikářů ale někteří správci stanovišť vybírají od řidičů kolem 5800 korun měsíčně za jedno stání.

Pro všechny taxikáře, kteří těchto míst využívají, platí od ledna přísnější podmínky. Jejich vozidla smí být pouze žluté barvy, musí být vybavena klimatizací a od první registrace vozidla nesmí uplynout více než osm let. Městská vyhláška rovněž stanovuje, že automobily taxislužeb musí být čisté, minimálně čtyřmístné a musí se jednat alespoň o vozidlo nižší střední třídy podle mezinárodní klasifikace. Magistrát ukládá řidičům také to, jak musí být oblečeni. Zakazuje jim nosit sportovní oblečení, krátké kalhoty a trička s výrazným logem. Řidiči rovněž nesmějí na stanovišti kouřit, parkovat výfukem k chodníku a provádět na stanovišti jakoukoliv údržbu auta.