Prodává desetitisíce desek, její knížky jsou bestsellery, má vlastní časopis a podle svých vrstevnic nestárne! Dagmar Patrasová (46) alias Dáda patří ke stálicím televizní obrazovky od počátku osmdesátých let. Nejdříve zazářila jako zlá princezna Xenie v seriálu Arabela, aby se posléze proměnila v kladný idol našich dětí. Něco podobného dokázala snad jenom legendární Štěpánka Haničincová. V čem se ukrývá její kouzlo? Proč ji děti tak milují? A jak dlouho zůstane matka dvou dětí rozvernou Dádou? * Ve filmech pro dospělé jste hrála atraktivní dívky, řekněme kokety. Děti vás milují jako hodnou usměvavou Dádu. Jaká jste doopravdy?
"Je pravda, že jsem takové role hrála. Za komunistů se točily hodně filmy z různých továren a pracovních prostředí, kam jsem se svým zevnějškem příliš nezapadala. Režisér Jiří Menzel mi tehdy říkal, holka, ty máš smůlu, že vypadáš, tak, jak vypadáš, měla bys jinak mnohem více rolí. Já si myslím, že to bylo spíš štěstí, že jsem díky svému exteriéru byla těchto »příležitostí« ušetřena. Naštěstí děti nevnímají tak povrchně, berou mě takovou, jaká jsem, jako kamaráda." * Jak dlouho se vlastně věnujete práci pro děti?
"Po úspěchu Arabely a pohádek, kde jsem také zpívala, přišel můj muž s nápadem, abych natočila desku. Bylo to v roce 1986 a deska se jmenovala Pasu, pasu písničky." * Cítíte se víc jako herečka nebo zpěvačka?
"Vystudovala jsem na konzervatoři obor hudebně dramatický, kde je muzika i herectví. Pak jsem hrála dlouho v Semaforu, kde se také hodně zpívalo, takže to nerozděluji, beru hraní i zpívání jako kompaktní celek." * Jako zpěvačka ale patříte k nejprodávanějším. Nepocítila jste negativní reakce od zpěvaček, řekněme profesionálních?
"Určitě takové reakce jsou, samozřejmě nejvíc za mými zády, ale já si toho nevšímám. Myslím si, že všichni máme stejnou startovací čáru a že se každý klidně může zaměřit na děti a nahrávat pro ně písničky. Mnozí zpěváci a zpěvačky si to i zkusili, ale pak to sami vzdali." * Jak vidíte další vývoj své kariéry, třeba za patnáct let?
"O tom nepřemýšlím, protože za patnáct let mohu být už čtrnáct let v hrobě, může se stát cokoliv. Dokud budu mít plné sály a dokud bude zájem, abych pro děti hrála, tak pro ně hrát budu." * Mám teď na mysli proměnu vaší image...
"Svoje pořady a vystoupení měním a přizpůsobuji pořád. Sama mám dvě děti s velkým věkovým odstupem, tak vím, jak se děti mění podle doby, v níž vyrůstají. Tomu se budu přizpůsobovat nadále, ale samozřejmě i své fyziognomii a vzhledu. Když budu mít dětem co nabídnout, tak budu klidně i »bába Dáda« aby mi věřily." * Co herectví jako takové, není na obzoru nějaká role?
"Těším se velmi na film Sněhová královna, který je teď v počátečních přípravách a který pro mě napsala spisovatelka Iva Hercíková. Já, ač bych hrála Sněhovou královnu, bych se měla měnit v různé další postavy a charaktery a lákat Káje do svých sítí. Doufám, že budu moci zúročit, co jsem se za celý život naučila." * Věnujete se dětem. Jaká jste byla jako dítě?
"Moje dětství bylo poznamenané tím, že mám dva o dost starší sourozence. Spousta věcí se musela podřizovat jim, vodili mě povinně na procházky, se sestrou jsem později chodila i na rande. Jinak jsem byla normální holčička, která snad ani moc nezlobila. Dětství pro mě dodnes znamená hrozně moc, protože to bylo nejkrásnější období mého života, pořád z něho čerpám při výchově svých dětí i při své práci." * Nebyla jste tak trochu mazánek?
"Moji sourozenci si samozřejmě myslí, že jsem mazánek byla. Já to vidím jinak... Když se oni servali, odnesla jsem to mnohdy já. Můj otec si maminku vzal jako vdovu se dvěma dětmi, a tak se snažil, aby mí sourozenci nepocítili, že nejsou jeho vlastní." * Co teď dělají vaši sourozenci, jaký máte vztah?
"Oba dělají civilní povolání, sestra je ekonomka, bratr stavař. Vztahy máme normální, v rámci časových možností se stýkáme." * Měla jste už v dětství umělecké sklony?
"Začalo to asi jako u všech dětí, bavilo mě odmala hrát si na různé postavy. V našem domě v Březové ulici byl světlík na záchodě, kde bylo otevřeným okýnkem slyšet všechno, co se v domě děje. Já jsem tam dělala rozhlasové vysílání pro nájemníky a hrála jsem si na různé zpěváky, tehdy byla populární Yvetta Simonová a Milan Chladil, a tak jsem zpívala a různě měnila hlasy... Tam asi začalo moje komediantství. U babičky pak byl ochotnický soubor, kde jsem opravdu »přičichla ke šminkám«." * Co vás přivedlo na konzervatoř?
" Já jsem už na základní škole byla »objevena« televizními pracovníky pro roli chudého dítěte, protože jsem byla taková hubená, kolenatá holka. Pak jsem hrála i v recitálu Václava Neckáře nebo Waldemara Matušky, Když jsem jim pak vyprávěla, že jsem to já, všichni se tomu smáli." * Jak jste se seznámila se svým mužem, také hudebníkem?
"Prostřednictvím mé kolegyně a kamarádky Zuzany Burianové ze Semaforu, která se s Felixem znala přes svého muže Jána Roháče. Felix mě prý někde viděl, údajně jsem se mu líbila a chtěl se se mnou seznámit. Nejdříve jsem nechtěla, ale pak jsem se rozešla se svým klukem, kolegou z konzervatoře, Zuzana udělala večírek, kam pozvala pár kamarádů a mezi nimi byl i můj muž..." * Co vás na něm upoutalo?
"Nejdříve se mi moc nelíbil. Jak jsem ho znala z televize, říkala jsem si, že to je nějaký povrchní a nafoukaný muzikant. Osobní kontakt byl ale jiný, Felix byl bezprostřední, dobře se mi s ním povídalo. Získal si mě i tím, že znal mého otce, hodně věděl o vážné muzice, kterou mimochodem dodnes hraje. Začala jsem měnit názor a jsme spolu dodnes..." * Váš muž byl ale v té době ženatý. Byla jste tedy důvod jeho rozvodu?
"To rozhodně ne. Jeho manželství mělo problémy už předtím, to všichni přátelé a známí vědí. Možná, že náš vztah rozvod jen urychlil." * Jste spolu dvaadvacet let. Jak vám to drží pohromadě? Povídá se o různých záletech...
"Je to otázka svědomí každého z nás. Když dělám věci, které druhému neublíží, tak je vše v pořádku. Můj problém to není, možná je to problém mého muže... Já se dokážu se spoustou věcí dobře vyrovnat, jen nesnáším lež. V každém vztahu člověk musí něco »překousnout«, vzít v úvahu budoucnost a pohodu svých dětí a kvůli nim třeba spoustu věcí odpustit. Ale na druhou stranu všechno si rozhodně líbit nenechám!" * Co vaše děti, co byste si třeba přála, aby dělaly?
"Já mám hodné děti, zdá se, že moje výchovné prostředky a metody bez bití a scén, být kamarádka a rádce, ale i maminka, která »pofouká bolístky«, se vyplatily. Snad by jen mohly víc po sobě uklízet..." * Opravdu jsou tak hodné? Váš syn už přece prošel pubertou...
"V té době samozřejmě řádil, ale když to srovnám se zkušenostmi mých kamarádek, tak u něj rozum vždycky zvítězil nad hormony." Dagmar Patrasová (46) se narodila v Praze v rodině známého harfenisty České filharmonie. Již na základní škole byla obsazována do dětských rolí, pak studovala na konzervatoři hudebně dramatický obor. Po škole účinkovala ve skupině Jiřího Suchého v Semaforu, proslavila se jako princezna Xenie v seriálu Arabela. Pak následovala řada úspěšných televizních pohádek. Od roku 1986 se věnuje hlavně práci pro děti, nahrává písničky, vystupuje se svým pořadem pro děti po republice, moderuje Kouzelnou školku. S manželem Felixem Slováčkem mají dvě děti - Felixe (19) a Aničku (6).