Samota, mnohdy až kruté bolesti! To je současný svět kdysi tak slavné herečky Slávky Budínové (78). Ze svého pražského domu posledního půl roku nevychází, cítí se zesláblá a unavená. "Stůňu, nemohu se postarat ani o zahradu. Asi před měsícem jsem si zlomila žebra a narazila páteř. Prožila jsem si své, bolesti byly mnohdy nesnesitelné," říká se smutkem v hlase žena, které už na světě nezůstalo nic. Posedává sama doma, upíjí svůj tolik oblíbený vermut, který jí pravidelně dováží až před dveře dodávka z obchodu. Ve svém domečku na Malé Straně tráví poslední roky svého života zcela sama, po smrti svého manžela režiséra Ivo Tomana v roce 1994 musela prodat i milovaný mlýn. Nonstop puštěná televize, rozestlané lůžko a vzpomínky na milovaného manžela, to je každodenní obrázek domácnosti oblíbené herečky. Děti nikdy neměla, z hereckých kolegů si na ni kromě Blanky Bohdanové nikdo nevzpomněl, nikdo ji nenavštěvuje. Jen sousedé mohou občas spatřit dodávku, která přiveze nezbytné potraviny a další basu oblíbeného vermutu. "Alkohol působí jako spolehlivý lék a pomáhá zapomenout na stáří a jednotvárnou samotu," upřesňuje jeden z bývalých kolegů Slávky Budínové. "Na samotu jsem si již zvykla a dokážu s ní žít," tvrdí se smutným úsměvem herečka, kterou bolestně zasáhla i nedávná tragická smrt jejího hereckého kolegy a přítele z dětství Vlastimila Brodského. "Je to pro mě otřesné. Znali jsme se odmalička, naši rodiče byli přátelé. Jako děti jsme jezdili společně na výlety," říká se slzami v očích Slávka Budínová, rodačka z Ostravy. "Ještě když žil s Janou Brejchovou, chodili k nám každou neděli na kafe i s Terezkou." Osud nepronásledoval Slávku Budínovou jenom zdravotními problémy, kdy musela podstoupit operaci kvůli vážnému nádorovému onemocnění. To jí na psychickém stavu nepřidalo. A pak přišli ještě zloději. Jsou tomu dva roky, co na ní nejprve slušně vypadající mladík vylákal více než půl miliónu korun. Potom následovaly dva nájezdy lupičů, kteří z jejího bytu odcizili cennosti, jejichž hodnota přesáhla částku dva milióny korun. "V prvním případě krádeže jsem nebyla doma. To se zloději zaměřili na přízemí. O dva týdny později přišli v noci znovu. Zatímco jsem spala, odnesli si věci v patře. O ničem jsem nevěděla a moc jsem se potom styděla," komentuje nepříjemné události zklamaná herečka. "Je mi hanba za ty lidi. Připravili mě o všechny peníze, teď nemám nic. Cítila jsem se ubohá a ponížená. Vzali mi obrazy, perský koberec i šperky po mamince. Jsem teď odkázaná pouze na důchod. Musím přemýšlet, co prodat, abych mohla zaplatit, když přijde nečekaná platba." Zahrada je v tíživé samotě jejím jediným potěšením. "Mám ráda květiny a zeleň. Dříve jsem se zahradě hodně věnovala, teď mně nestačí síly. Marodím a nemohu dělat téměř nic," dodává smutně. "Herectví jsem obětovala celý život, ale vím, že už žádnou roli nedostanu." Slávka Budínová *1924 v Ostravě Působila v Ostravě, Pardubicích, Olomouci a v Divadle E. F. Buriana (1960 - 1990). Nejznámější divadelní role: Vodičková (W. Shakespeare: Veselé paničky winsdorské), Fanka (K. Čapek: Loupežník). Hrála ve filmech: Zlatá reneta (1965), Ženu ani květinou neuhodíš (1966), Dvojrole (1999), Kolja (1996). Mnoho postav ztvárnila také v televizi, např. Matu Hari.