Slavný syn exkluzivně pro Nedělní Blesk vzpomíná na svou slavnou maminku. "Víte, pro mě je tu máma pořád. Byla člověkem, kterého jsem miloval nejvíc na světě - to je ale asi celkem normální - a když jsem ji vezl před 25 lety do nemocnice, vůbec mě nenapadlo, že už ji nepovezu zpátky. Byla to tenkrát největší rána, kterou mi život uštědřil. A můj nejsilnější pocit byl, že jsem teď zůstal na světě sám. Ale čas je mocný lékař a láska je mocný lék. A já jsem pochopil, že máma, která mě tak milovala, by mě přece nemohla opustit. A od té doby vím, že kdykoli ji potřebuju nebo bych potřebovat mohl, třeba aniž bych to v tu chvíli tušil, je se mnou. Když došlo v mém životě k určité přelomové chvíli, věděl jsem, že to ví a že dělám dobře. Když se mě v listopadu roku 1989 při jedné demonstraci ptala redaktorka tehdy Československé televize, co by tomu říkala maminka, tenkrát jsem odpověděl, že to vidí a že je určitě šťastná. Byla to velká chvíle a ona ji prožívala se mnou. O divadle a motorce Zvláštní bylo, že vlastně mou první větší roli po dvou letech angažmá v pražském divadle, konkrétně v tehdejších Městských divad lech pražských - v Rokoku - už neviděla. Hrál jsem tu hru v den, kdy zemřela, a ta hra se jmenovala Adie, miláčku. Taky mě vždycky prosila, abych si nekupoval motorku, dokud bude živá. Že kdyby se mi něco stalo, nepřežila by to. Asi deset let po její smrti, myslím, že s jejím tichým souhlasem a pod jejími ochrannými křídly, jsem si koupil svou první motorku a věřím, že to ví a jenom má možná trochu větší honičku. Když bylo těžko V období konce mých obchodních aktivit na poli zbraní a střeliva, kdy mi bylo opravdu těžko, mi dokonce prostřednictvím lidí, které jsem dřív vůbec neznal, poslala vzkaz, že se nemám ničeho bát, že všechno dobře dopadne. Ač bych to byl tenkrát nepředpokládal, měla pravdu. O koních Přál bych si, abych jí mohl ukázat své koně a přál bych si s ní o nich mluvit. Víc než o divadle. O tom věděla skoro všechno, o koních skoro nic. Kdysi jsem ji doučoval jezdit autem. Byla úžasný žák. Prostě bych se jí chtěl pochlubit ještě něčím jiným, než že hraju v divadle, fi lmech nebo v televizi. Třeba, že jsem začal tančit. Něco, co by nebyla nikdy předpokládala. Přesto je zvláštní a krásný pocit, když ve vinohradském divadle sedím v šatně, kde sedával můj děda i táta, a naproti, v dámském portále, je šatna, kde seděla máma. Tak ať mi nikdo neříká, že tu dál nejsou se mnou, nebo ve mně nebo okolo mne... Máma byla úžasná herečka a úžasný člověk. Nikdy jsem ji nechtěl zklamat, nejhorší trest pro mě byl, když jsem byl příčinou toho, že byla smutná. Pro mě to znamená žít tak, aby máma nebyla smutná. Ne, neptám se před každým rozhodnutím, co by tomu asi řekla, ale vím, že ona mi věří, vidí mě a pomáhá mi. A to je pro mě cesta, z které neuhnu. Nevím, jestli zrovna bude číst tyhle noviny, ale kdyby náhodou, tak tímto ji moc zdravím. Ahoj, mami. Mám tě rád."
Poslední roli nedohrála Narodila se 11. července 1920 a už jako malá slečna chtěla být herečkou. Po ochotnických divadelních začátcích složila v roce 1939 zkoušky na hereckou konzervatoř. Jejím prvním angažmá bylo Zemské divadlo v Brně, po jeho násilném zavření nacisty odešla do Plzně. Dva roky před koncem 2. světové války se vrátila do Prahy. Působila v Městských divadlech pražských. Ve chvíli, kdy se transformovalo Městské divadlo na Královských Vinohradech na Divadlo Československé armády, odešla s většinou souboru do Otou Ornestem nově zformovaných Městských divadel pražských. Posledních třiadvacet let svého života strávila jako členka činohry Národního divadla. Její kariéra čítá také množství fi lmových a televizních rolí. Objevila se ve fi lmech Měsíc nad řekou, Třináctý revír, Kdo chce zabít Jesii, Léto s kovbojem nebo Den pro mou lásku. Nezapomenutelnou se stala její role maminky Hanákové v seriálu Taková normální rodinka. Její poslední televizní rolí, kterou již nestihla dotočit, byla učitelka Zmatlíková v seriálu My všichni školou povinní. Dana Medřická byla dvakrát vdaná, poprvé za herce Václava Vydru, po jeho smrti za Španěla Artemie Preciosa Ugarte. Dana Medřická má jediného syna, herce Václava Vydru. Zemřela 21. ledna 1983.
