Před několika týdny se zpěvačka Iveta Bartošová (41) vrátila z psychiatrické léčebny v Kroměříži. Potíže s vlastním životem a několik pokusů o sebevraždu ji přiměly k rozhodnutí léčit svou závislost na alkoholu a lécích. "Chtěla jsem zůstat naživu," prolomila Bartošová měsíční mlčení v exkluzivním rozhovoru, který poskytla Nedělnímu Blesku jako prvnímu. Podle svých slov stojí znovu na nohou. Jak pevně, však ukáže teprve budoucnost...
Před nedávnem jste se vrátila z léčebny, zvládla jste léčbu, bylo to těžké? "Každé léčení je těžké. Ale zvládla jsem to." Co bylo nejhorší? "Nejhorší bylo se odhodlat, udělat to definitivní rozhodnutí. Sednout si do auta a nechat se tam odvézt. Když už jsem to udělala, bylo to snadnější." Co vás vůbec dohnalo k takovému kroku? "Pocit zodpovědnosti." Zodpovědnosti k čemu? K životu, synovi, práci? "Především k synovi." Co bylo poslední kapkou pro to, abyste léčbu nastoupila? "Chtěla jsem to. Cítila jsem, že to musím udělat." Přesto muselo něco rozhodnout. Proč jste nechtěla před půl rokem, před dvěma? "A proč ne za rok nebo za dva. Vždycky nastane okamžik, kdy si člověk řekne: Teď to musíš udělat. Věděla jsem, že se tím v životě nebudu chlubit. Ale taky jsem věděla, že chci zůstat naživu." Jak léčba probíhala? "Na to se nedá odpovědět jednou větou. Ale bylo to těžké. Jsem ráda, že jsem to zvládla. Nezlobte se, nechci si znovu přehrávat ten film." Co bylo nejtěžší? "Vydržet. Ale jak vidíte, vydržela jsem to. A moc děkuji za podporu, kterou jsem dostávala od všech, kteří mě mají rádi a fandili mi. Dostala jsem například krásný dopis od Jarka Nohavici. Moc mi tím pomohl." Vydrželo nějaké přátelství z léčebny dodnes? "Poznala jsem tam spoustu lidí, kteří mi pomáhali. S několika z nich jsem v kontaktu dodnes. V každém případě s každým, kdo se kdy ke mně zachoval slušně, se ráda kdykoliv potkám." Jakou první věc jste udělala, když jste se z léčebny vrátila? "Otevřela jsem dveře svého domu." Měla jsem spíš na mysli, co bylo pro vás prioritní - začít shánět práci, uklidit dům, vyrazit se synem do kina, přestěhovat nábytek... "Nábytek jsem měla už přestěhovaný, nezapomínejte, že jsem domů v posledním měsíci měla možnost jezdit. Chtěla jsem být co nejvíc s Arturem. Proto jsme také jeli na čtrnáct dní na Madeiru." Během vašeho pobytu otec Artura, Ladislav Štaidl, rozjel přes média boj o Artura, jak jste to vnímala vy? "To není problém, který bych chtěla řešit v novinách. Já ne." Myslíte, že mlčení bylo nejlepší řešení? "Já nemlčím. Jenom se se vším nesvěřuji veřejnosti. Chápete to?" Jistěže chápu. Přesto za vás v médiích většinou odpovídala přítelkyně a bývalá chůva Golda. To byla vaše strategie? "Golda může říkat své názory, když se jí někdo na něco zeptá, ale nebyla mojí mluvčí. Bylo od ní hezké, že se mě zastávala, ale mluvila za sebe, ne za mě. Já osobně si myslím, že existuje někde nějaká hranice, za kterou se nemá chodit. Je to jako nahlížení klíčovou dírkou - dělá se to, ale já to dělat nechci. Bojovat v médiích není můj styl." Jakým způsobem hodláte bojovat? "Adekvátním." To znamená jakým? "Jak bude nutné. Já neútočím, já se bráním. A věřte, že se ubráním." Jak odloučení od maminky vnímal Artur? "Prosím, nechte Artura na pokoji. Děkuji." Byla jste se synem v kontaktu? "Byli jsme stále v úzkém kontaktu. V době mobilních telefonů to není problém. Taky jsem za ním jezdila a on jezdil za mnou." Nemá strach, že o vás přijde? "Nepřijde o mě." Otec Artura se ale syna snaží dostat do vlastní péče, tvrdí, že váš syn nechodí do školy, tvrdí, že jste špatná máma... Copak se Artur o vás nebojí? "Nebojí se, protože to, co se ve vaší otázce vyskytuje, není pravda. Ale nemám potřebu to dokazovat. Své účty budu skládat jenom těm, kteří na to mají právo." Iveto, nedávno jste se znovu vrátila k mikrofonu a máte za sebou první vystoupení ve slovenské televizi. Jaké to bylo? "Měla jsem radost, protože všichni na mě byli milí a měla jsem úspěch. To potěší." Vracíte se znovu do světa showbyznysu, jaké máte pocity? "Nevracím se. Byla jsem tam celou dobu. Alespoň podle toho, co jsem o sobě četla v novinách." Tomu nerozumím. "Člověk přece neodejde ze showbyznysu jenom proto, že se jde léčit. Kéž by to tak šlo. Kdyby člověk vystoupil, jako se vystupuje z lodi, a šel se projít po nějaké neznámé krajině, kde nikoho nepotká. Měl by alespoň pokoj od lidí, které v tu chvíli nechce vidět, protože si od nich potřebuje odpočinout. Takže jsem byla součástí showbyznysu těch druhých, kteří na rozdíl ode mě na mém léčení vydělávali." Přesto jste měla tříměsíční pauzu, kterou jste trávila v léčebně... "Ta pauza se týkala jenom práce. A nebyla tříměsíční. Už loni v listopadu jsem ohlásila přestávku, potřebovala jsem si odpočinout. Pak jsem zkusila na jaře návrat a nevydařil se. Ačkoliv jsem se snažila svoji nemoc zvládat, dostala mě. Pochopila jsem, že musím svoji nemoc léčit radikálně, a tak jsem šla na léčení. Jsem ráda, že jsem to vydržela, jsem ráda, že to mám za sebou, a budu ráda, až to bude definitivně za mnou, to znamená, že se k tomu už nebudeme vracet." Nemáte obavy, jak vás znovu publikum přijme? "Obavy nemám. Vy ano?" Já ne, přesto si říkám, jestli nemáte strach z negativních reakcí? "Nemám strach z negativních reakcí, protože už některé přišly. Samozřejmě nebudu tvrdit, že z nich skáču radostí do stropu, ale beru to tak, že jsou. Snad budou ubývat. Věřím, že budou." Existuje někdo, kdo stojí pevně po vašem boku a pomáhá vám tlak zvenčí unést? "Myslím si, že jsem dost silná, abych čelila jakémukoliv tlaku, včetně vašich otázek." Pokud se podíváte zpět do minulosti, co byste nejraději vymazala? "Minulost se nemá mazat. Ať je jakákoliv. Kdo nemá minulost, nemá šanci ani na budoucnost." Jaké plány máte do budoucna? "Úžasné. Alespoň doufám."
