Každý večer skuhrá doma v koupelně a proklíná řemínkové boty na latinu, ze kterých má nateklé kotníky a puchýře. "Trénujeme čtyři hodiny čtyři až pětkrát týdně a po zbytek dní se z tancování vzpamatovávám," usmívá se Monika Žídková (30), jedna z nejkrásnějších miss, maminka syna Davida (2) a 'prvňáčka' Nikolky (7).

Máte za sebou dva měsíce tanečního drilu. Jak se cítíte? "Trpím. Po každém tréninku mě bolí celé tělo. Ani se mi nechce sednout do auta a řídit, protože vím, že mě doma čekají děti a ten kolotoč mi začne sakumprásk nanovo. Žádný odpočinek."

Kdo Nikolku a Davídka hlídá, když trénujete? "Babičky. Bez nich bych tancování nezvládla. Snaží se, co to jde, obě ale ještě chodí do práce a Petrova mamka si navíc nedávno zlomila nohu."

Manžel byl od hlídání osvobozen? "Kdepak! Taky hlídá. Musí! Ze začátku chtěl, teď už je to horší. (směje se) Já to taky musím zvládnout! Přece jen je to úplně jiný druh pohybu, než když si jde člověk zacvičit aerobic."

Neříkejte, že do toho ještě stíháte chodit cvičit? "Jen když se tady u nás v Kravařích s mamkama domluvíme, což je tak jednou za měsíc." (směje se)

Takže fyzičku máte nulovou. "Bohužel. Po dvou dětech jsem nikam nechodila pravidelně cvičit ani jezdit na kole a na fyzičce je to hodně znát. Tance trvají minutu, minutu a půl a když do toho dám všechnu sílu, dělá mi problém udýchat to. Funím jako lokomotiva."

S čím máte ještě problémy? "Řekla bych, že úplně se vším. (směje se) Nejvíc asi s držením těla a hodně bojuji s detaily - natažená ruka, propnutá špička... V normálním životě totiž vůbec nejsem detailista."

Jinými slovy říkáte, že si s ničím hlavu příliš nelámete? "Ano, spoustu věcí přecházím. Jsem přesný opak mé maminky, která musí mít všude naprostý pořádek. Mně nevadí, když děti mají v herně vytahané hračky, nebo máme v ložnici haldy oblečení. Ono se to jednou za čas uklidí. Stejně tak nelpím na tom, abych měla kabelku a boty stejné značky. Při tanci jsou ale detaily hodně důležité."

Jak moc si věříte na vítězství? "Vůbec. Pro mě bude důležité, abych neupadla na parketu, a aby mě nepřepadla taková tréma, že se nebudu moci pohnout."

Máte taneční noční můry? "Spíš těžké myšlenky. Když v noci ulehnu do postele, přemítám, v čem bych se měla zlepšit, a pak zpanikařím a vyděsím se: Co když mi uklouzne noha a spadnu? Nejhorší je, že tyhle myšlenky nemůžu zahnat."

Probíráte to před spaním s manželem? "Když mu dva měsíce drkotám, že pořád něco neumím a že se bojím, bere mě už s nadhledem."

Byl vás podpořit na tréninku? "Nebyl. Nechce mě zbytečně znervózňovat. Prý se podívá až na hotový výsledek." (směje se)

Podporoval vás v tancování, nebo vám StarDance rozmlouval? "Byl nadšený, ale u nás doma StarDance schvalovalo víc lidí, hlavně babičky. Musely kývnout, že se postarají o děti a o domácnost, abych mohla klidně tancovat. Rozhodující bylo, že můžu trénovat v Ostravě, kam to mám z Kravař padesát minut. Jinak bych do toho nešla."

Třeba to dopadne tak, že získáte trofej královny parketu a přidáte si ji ke korunkám královen krásy. Máte je ještě? "Ani nevím. Když jsem se před sedmi lety stěhovala od rodičů do svého domečku, mamka mi je všechny sbalila do krabice, kterou jsem doteď nenašla."

Kolik jich v krabici bylo? "Něco kolem sedmi osmi korunek i s šerpami. Ale někde tady ta krabice určitě bude, protože jsem nedávno zjistila, že si s nějakou korunkou hraje Nikolka na princeznu."

Z jaké Miss je? "Z nějakého kola, jestli z Moravy nebo severní Moravy, to nevím..."

Z nějakého kola... Považujete se vůbec ještě za několikanásobnou miss? "Po těch dvanácti letech na to zapomínám, ale občas se mi to připomene, když třeba Nikolka přišla domů s tím, že jí mám vysvětlit, co je to miss. V běžném životě už se s tím nesetkávám."

Neříkejte, že když vás lidé na ulici osloví, že nesklouzne řeč k vítězství královen krásy? "Teď už mě moc lidí na ulicích nepoznává. Také missek od té doby přibylo a člověk se v tom ztrácí."

Díváte se na Miss ČR a Českou Miss? "Pokud mám čas, zajdu se podívat i osobně. Už se na to ale dívám z profesního hlediska - jaké mají holky plavky, zajímá mě výběr hudby, dekorace. Občas také komentuji Miss World."

Miss World vás minula, zato jste vyhrála Miss Europe. Jste v kontaktu s některými misskami, které jste na soutěži poznala? "Ne. Na takových soutěžích nevznikají opravdová přátelství. Občas si ale napíšu s Japonkou, která měla moji skupinu pěti holek na Miss Europe na starosti. Víc nikdo, vždyť já neměla štěstí ani na Slovenku, se kterou jsem bydlela na pokoji."

V jakém smyslu? "Nesedly jsme si. Každá z nás měla svůj svět."

Dnes je vaším světem kosmetická firma, kterou s manželem a kamarádem vlastníte. Konkurence je obrovská. Jak si vedete? "Začínali jsme před sedmi lety s jedním parfémem, dnes je těch výrobků mnohem víc, ale kosmetických přípravků je na našem trhu neskutečné množství. Daří se nám dobře. Děláme to tak, aby nás firma uživila a měli jsme z ní radost."

Kdo má ve firmě konečné slovo? "U designu výrobků já, o distribuční síť se stará kamarád a manžel o výrobu. S mužem však pokaždé vedeme nekonečné hádky o tom, jak by měl výrobek vypadat. Vidím to z pohledu ženy, Péťa z pohledu muže. Někdy je to hodně zajímavé."

Nelezete si na nervy, když jste neustále spolu? "Nejsme pořád spolu. Teď jsem doma s naším dvouletým synem Davídkem, takže do práce jezdím jen na pár hodin. Je to vyvážené."

Máte otevřená zadní vrátka, kam byste utekla, kdybyste chtěla s firmou skončit? "Všechny straším, že jednou půjdu učit. Myslím, že by mě to rychle přešlo. Ale nemůžu školství moc kritizovat, protože mám Nikolku v první třídě a to by mi paní učitelka dala." (směje se)

Jak si vede jako prvňáček? "Bála jsem se, aby nám domů nechodila uplakaná, že nestíhá, protože je ve třídě nejmladší. Narodila se 29. srpna a dlouho jsme zvažovali odklad. Naštěstí Nikolka chodí nadšená, s ničím nemá velký problém, spíš jí to jde samo."

Také jste neměla s učením problémy? "Neměla, ale nikdy jsem nebyla jedničkářka. Řekla bych lepší střed. Nikolka je zatím po mně. Poznámky přijdou, až půjde do školy Davídek. On je rošťák se vším všudy. Živý, ranař, z ničeho nemá strach, do všeho se vrhá po hlavě. Celý tatínek... " (směje se)

S manželem jste spolu patnáct let. Co vám dodnes vytýká? "Že jsem palice tvrdohlavá a nechci se s ním hádat. Můj muž je cholerik a nezájem ho rozčílí ještě víc."

Užíráte se tím, co v hádce zaznělo? "Hodně věcí si beru a dost mě to mrzí. Než takovou hádku překousnu, den dva mi to trvá."

Mluvíte po tu dobu s manželem? "Nekomunikuju. Zato můj muž je splachovací, takže za pět minut neví, že byl nějaký problém a strašně se diví, proč s ním nemluvím." (směje se)

Udobřuje si vás? "Když ví, že chyba byla na jeho straně, dokáže ji přiznat a omluvit se - toho si na něm cením. Druhý den si mě udobřuje nějakou tou kytkou."

Čím vás v poslední době nečekaně překvapil? "Že uklidil kuchyň." (směje se)

Sám od sebe? "Představte si to. (směje se) Když jsem přišla utahaná po tréninku, byla jsem unešená. Všude bylo uklizeno, děti navečeřené... Opravdu moc mě to potěšilo."

Chválila jste? "To se musí! Ale škoda, že někdo nechválí nás ženské, které to děláme dnes a denně. Toho už si nikdo nevšimne..."