Je to sotva pár hodin, co platinový sexsymbol navlékl snubní prsten a přísahal lásku do konce života v dobrém i ve zlém... Krásná rosnička Romana Vítová (30) řekla 30. srpna po čtyřech letech 'ano' kaskadérovi a podnikateli Petru Jáklovi (33) v pražském Obecním domě. Zaláskovaný pár byl úplně první známou dvojicí, která si dopřála novomanželský polibek v salónku, kam ještě donedávna směli jen státníci. Dnes už jste vdaná paní. Stačila jste se pořádně rozloučit se svobodou? "Vůbec. Mně se do rozlučky nechtělo. Nepřipadalo mi, že bych se s něčím loučila, nebo že bych ztrácela svobodu. U nás se svatbou vlastně vůbec nic nezměnilo. Od začátku spolu bydlíme a fungujeme jako rodina. Nicméně Péťa měl velkou rozlučku s judistama." (směje se) Pochlubil se, jaká byla? Byla jste zvědavá? "Moc jsem se neptala, nemusím vědět všechno... (směje se) Ale řekla bych, že to bylo docela divoký, protože trvala od pátku do neděle. Doufám, že si to kluci užili..." Pomáhal vám se svatebními přípravami, nebo všechno leželo jen na vás? "Hodně mi pomáhal. Třeba dorty, cukroví, koláčky i čtyřpatrový svatební dort zdobený živými květy vybíral úplně sám. Musím ho pochválit!" Byli jste nervózní? Postihla vás předsvatební horečka? "Petra vůbec, mě občas dostihla nervozita a panika, jestli jsem na něco nezapomněla, ale to už k přípravám patří. Jediná nepříjemnost, která se mi stala, byla, že mi před svatbou někdo ukradl peněženku, kde jsem měla i občanku. V první chvíli jsem měla obavy, jestli je možné mít v rámci svatby jiný doklad. Naštěstí se to vyřešilo." Svatbu jste dlouho plánovali. Vloni jste měli první termín. Proč jste se vzali až teď? "Je pravda, že jsme se chtěli vzít už před rokem. V té době jsem ale ztratila velmi blízkého člověka a plánování svatby šlo stranou. Nakonec jsme si řekli, že počkáme do května, kdy máme výročí seznámení." Ani v květnu vám to nevyšlo. Proč? "Rodičům se to moc nelíbilo. Přišli na mě s pověrou - svatba v máji nevěsta na máry. Nejsem nijak pověrčivá, ale nechtěla jsem je tím zbytečně stresovat. Tak jsme si řekli, že počkáme do léta." Do třetice všeho dobrého. Kdo vybral srpnový termín? "Oba. Podívali jsme se do kalendáře a řekli si: Co třeba třicátého srpna? A bylo to. Věděli jsme, že se chceme vzít, takže nám na datu nezáleželo." Každý by očekával velkolepou svatbu, vy jste se spokojili s menším počtem hostů, jen z kruhu rodiny. "Byl to náš den a my jsme se rozhodli, že ho nechceme trávit pobíháním mezi svatebními hosty. Chtěli jsme si ho co nejvíce vzájemně užít a takhle jsme si pro sebe ukradli maximum času. Nejbližší rodina u toho ale samozřejmě nemohla chybět. Původně jsme svatbu plánovali v lese. Pro nás by to bylo nádherný, ale nakonec jsme si řekli, že pro naše rodiny by to asi moc velký zážitek nebyl. (směje se)" Pak přišla nabídka z Obecního domu, abyste se stali první dvojicí, která si právě tady slíbí věrnost? "Ano a musím říct, že nás to moc potěšilo. Je to nádherná budova, na každém kroku na vás dýchá historie." Svatebčané si dopřávali např. tartar z norského lososa, panenku z pyrenejského prasátka nebo Créme Brulée s čerstvými jahodami v primátorském salónku, kde naposledy obědvali prezident Václav Klaus s Georgem W. Bushem. Co to pro vás znamenalo? "Tento sál se otevírá opravdu jen výjimečně, spíše pro státní návštěvy, o to více si toho vážíme." Vdávala jste se v úchvatných romantických šatech z pravého hedvábí od návrhářky Jarky Sedláčkové. Jsou to ty samé šaty, ve kterých jste se chtěla vdávat už vloni? "Vlastně jsou úplně jiné. Vloni se mi hodně líbily šaty zdobené kameny od Swarovského, ale ty už byli na přehlídce a tak pro mě chtěla Jarka navrhnout nové." Byly podle vašich představ? Zasahovala jste jí do návrhu? "S Jaruškou spolupracuju strašně dlouho, mám v ní naprostou důvěru a jestli jsem se něčím nemusela stresovat, pak to byly právě svatební šaty. Načrtla mi, jak by měly vypadat a mně se okamžitě líbily." Měla jste je poseté desítkami nádherných květů z hedvábí. To jí muselo dát strašnou práci... "Sedmdesát sedm květů, je to její šťastné číslo, kterým mě vybavila do manželství. Každý lísteček je zvlášť tvarovaný ruční metodou kovovými kuličkami. Je to náročná technika, musí se do toho dát i hodně síly a tak z toho měla často odřené dlaně." Jak dlouho na nich pracovala? "Zhruba měsíc. Tedy samozřejmě s přestávkami. Jinak by to ani nešlo, to by si na té poctivé ruční práci úplně zničila ruce. Hedvábnými květy mi ozdobila i střevíčky a jednu květinu jsem měla v rozpuštěných vlasech." Není škoda, že tak nádherné a pracné šaty za více než sto tisíc korun budou viset ve skříni? "To by opravdu škoda byla, ale nic takového je nečeká. Zanedlouho poputují na přehlídku do Petrohradu a pak do Monaka, kde jsou modely od Jarky hodně oblíbené." Ve svatební den jste kromě snubního prstenu s briliantem navlékla i zásnubní prsten s diamantem v hodnotě bezmála půl milionu korun. Potrpíte si na drahé kameny? "Vůbec, my si s Petrem nedáváme žádné drahé dárky, spíš drobnosti. Když jsem zásnubní prsten od Petra před dvěma roky dostala, ani jsem nedokázala odhadnout, jaká by mohla být jeho hodnota. Jen jsem si pro sebe říkala: Snad to není pravý diamant?! Péťa to pak vysvětlil tím, že věří, že je to jenom jednou v životě. Teď ale poputuje zásnubní prstýnek zpátky do trezoru v bance." (směje se) Takže prsten, který máte teď na ruce, je duplikát? "Ano. Vypadá úplně stejně, je také z bílého zlata, ale místo briliantu je zirkon." Jaká je hodnota vašich snubních prstenů? "Vybírali jsme je v Praze v prodejně Rotax, ale vyráběli se v Německu a oba prsteny stály zhruba sto tisíc. Zvolili jsme kombinaci bílého zlata s platinou, která na Petrově prstenu převládá. Zlatý kroužek by nenosil. Já to mám půl na půl a propojené malým briliantem." Máte v prstenech vyrytý vzkaz? (směje se) "Máme, ale je to náš osobní vzkaz, který nikomu neprozradíme." Tak alespoň prozraďte, kam máte jako novomanželé namířeno na svatební cestu? "Určitě poletíme někam za teplem, ale popravdě řečeno, ještě jsme nad tím nepřemýšleli." Stihnete to vůbec ještě letos? (směje se) "To určitě, ale v září a v říjnu máme oba hodně práce. Takže nám zbývá listopad a prosinec." V té době se možná budete stěhovat do svého nového pražského bytu na Barrandově? "Vypadá to, že to nakonec bude až v dalším roce. Byt se ještě dostavuje. Trošku se to protáhlo, ale skvělé je, že bude naprosto podle našich představ. Když jsme se poprvé potkali s architektem kvůli změnám, očekával běžné úpravy, ale my jsme mu dali úplně nový detailní výkres. Docela ho to zaskočilo." (směje se) Nový byt a nebyl podle vašich představ? "Chtěli jsme, aby byl vzdušnější, takže jsme nejdřív jen "zbourali" nějaké příčky. Nakonec jsme ale ten byt předělali úplně celý. Vzali jsme to z gruntu." V jakém stylu byste ho chtěla mít zařízený? "Máme rádi kombinaci dřeva, skla a kovu. Milujeme bonsaje, takže terasa bude v japonském stylu. Už se na to moc těším..." Dohadujete se doma nad výběrem kuchyňské linky, barvou kachliček do koupelny, nebo u vás převažuje shoda? "V tomhle si naprosto rozumíme. Líbí se nám stejné věci, takže se ve všem shodneme. Nedovedu si představit, jak by to vypadalo, kdybych měla odlišný vkus?! Jak se znám, stála bych si na svém a pak by to se mnou bylo hodně těžký." Co pro vás Petr a váš vztah znamená? "Náš vztah je pro mě něčím naprosto výjimečným. Mám vedle sebe úžasného člověka, který je pro mě zosobněním nejlepšího přítele, milence i partnera do života. Je to silný chlap, který má obrovský srdce a něžnou duši. Můžu se o něho opřít, můžu mu důvěřovat a můžu si ho z mnoha důvodů vážit. Bude z něho skvělej táta." V počtu potomků už máte jasno? "O dětech jsme si povídali, už když jsme se seznámili. (směje se) Péťa by chtěl dvě, já tři, ale možná ty dvě budou stačit..." Máte už také vybraná jména? "Spíš víme, jaké jméno to nebude. Pokud to bude kluk, tak se určitě nebude jmenovat Petr. Těch už máme v rodině hodně." A když to bude holka? "Petr by chtěl Romanku, já bych raději nějaké jiné jméno, ale na to máme ještě moře času..."