Říká, že padesátka je bezvadný věk. Když má chuť na něco dobrého, dá si mouku. Bydlí v domě z počítačové hry. A při cestě z Václavského na Staroměstské náměstí se občas orientuje podle GPS. To je hudebník a expolitik Michael Kocáb (52). Před pár lety jste od nás vyprovodil sovětské vojáky a poté odešel z politiky. Nemáte ambice se do ní vrátit? "Úplně to nevylučuju, ale to by museli komunisti zlobit ještě víc než teď. Nyní je pro mě hlavní muzika." S kapelou Pražský výběr II zkoušíte, natočili jste desku. Jste spokojený? "Jsem samozřejmě rád, že to funguje, ale v padesáti už člověk nemá zdaleka tolik emocí jako dřív. U mě je ten úbytek tak padesátiprocentní..." (směje se) Jak se to projevuje? "Na jednu stranu mě nevytočí věci, které mě dřív dokázali rozzuřit. Což je dobré! Tady je úbytek emocí vítaný, člověk má větší nadhled a zkušenost. Kéž by se teď věk zastavil a dalších dvacet let na tom byl stejně! Na druhou stranu ale už nejsem schopný se pro něco tak šíleně nadchnout jako dřív." Ani počítačové hry už vás neberou tak jako dřív? "To zase ne... Vydržím u nich celé hodiny. V jedné takové dokonalé hře jsem si vybral barák, který mi pak projektant podle té hry nakreslil a teď v něm bydlím. " Žertujete? "Opravdu ne. Ale jak žiji v tom počítačovém domě, občas už si nejsem jist, co je skutečnost a co virtuální realita! (směje se) Hodně nadšený jsem také z mého nového mobilu. Přehrává televizi, muzika z toho hraje superstereo metr do každé strany, vůbec nevím, jak tam ten zvuk dostali. Obsahuje také GPS a občas podle toho chodím po Praze." Vy, který jste křtěný Vltavou a už několik desetiletí chodíte po Václavském Václaváku? "Samozřejmě vím, jak se dostat ze Staromáku na Václavák. Ale víte, jakou mám radost, když tam dojdu podle navigace?" Chodíte podle GPS i do restaurací? "Nejsem žádný gurmán, je mi docela jedno, co jím. Sním třeba hrst mouky, to mi opravdu chutná. Když si dám kukuřici, tak už hoduji! Ovšem za největší lahůdku, které bych se ujedl, považuji sushi. To miluju." Co obvykle snídáte? "Dost často kůrky po mém synovi Mikim, ten jí jenom středy z topinek namazaných máslem." Mluvil jste o ubývajících silách. Až vás opustí úplně, odejdete do důchodu? "Do důchodu? A jaký mi vyměří? Dva tisíce?" Víc, minimálně kolem sedmi tisíc. "Paráda, tak to mi bude úplně stačit, protože jsem strašně nenáročný..." A vtipný. "Vy si nemyslíte, že jsem zrovna žebrák, co? Přitom je to s penězi za muziku u nás pořádná bída! Pirátské kopírování, stahování z netu a empétrojky úplně zničily trh. Lidi moc desky nekupují. Dřív jsme prodali 250 000 desek a vydělali slušný peníze, dneska nám už za pět tisíc dají zlatou desku." Kolik vyděláte na takovém prodeji? "Nevím. Mezi deseti a dvaceti tisíci. Za rok práce, dobrý, ne?!" A co peníze za vaši muziku hranou v rádiích? "Ročně to dá pár set tisíc.Mění se to podle toho, jak jsou vaše písničky hrané." Pár set tisíc a z toho se nedá vyžít? Mnozí tolik vydělávají deset a více let! "Já vím. Ovšem nesmíte zapomínat, že ti mnozí to mají jako příjem pro život. Pro mě je to hrubý příjem, ze kterého musím neustále investovat např. do nahrávacího studia. Není to žádný můj rozmar, ale nutnost. Technika a software neuvěřitelně rychle stárnou a bez nich to prostě nejde! Když sečtu příjmy a odečtu výdaje, jsem v kapitole muzika třeba za loňský rok v minusu." Vezmete občas nějaký dobře placený firemní kšeftík? "Jednou, asi před třemi lety, jsme se stali hřebem firemního plesu v Obecním domě. Kolem půl dvanácté jsme vylezli na pódium a zjistili, že se na parketu potácí spousta přiopilých lidí. Mnozí snad ani nezaznamenali, že hrajeme právě my. Připadali jsme si jak troubové. Tehdy jsem si řekl, že mě na takové akci už nikdo nikdy neuvidí." Dodržel jste předsevzetí? "Ano, až na jednu výjimku, kdy jsme vzali jeden VIP kšeft při fotbale. Zdálo se nám to v pohodě. Jenže nakonec jsme z toho měli hroznou depku." Co se stalo? "Většina fanoušků se po závěrečném hvizdu zvedla a odcházela. Nikdy nezapomenu, jak my hráli a 20 tisíc lidí mizelo domů... Takový zážitek nevykompenzuje ani těch 150 nebo 200 tisíc, které jsme za to dostali." Na podzim vyrážíte na velké turné. Vyděláte na něm velké peníze? "Tady bych nemluvil o penězích, to je pro nás strašně důležité turné, protože naši fandové nás už rok neslyšeli na žádném vystoupení. Doufám, že mezitím všichni neumřeli..." (směje se) Uslyší i staré pecky? "Některé pecky jako třeba Tatrman, Pražáky, Člověka bez talentu, Snaživce, Hraběte X nebo Prachy hrajeme v podstatě stejně, ale hlavně máme úplně nové pecky z alba Vymlácený rockový palice, které vychází v půli května." Hrajete v novém složení. Proč jste vyhodil kytaristu Michala Pavlíčka a basáka Vildu Čoka? "Vůbec nikoho jsem nevyhodil! Naposledy jsme hráli před rokem a půl. Od té doby jsem pořád čekal, kdy začneme zase zkoušet, natáčet novou desku. Ale Michal a Vilda pořád neměli čas, tak mi nezbylo nic jiného, než si za ně najít náhradu." Proč tedy s vámi Pavlíček nemluví? "Na to by vám měl odpovědět on sám. Ale já si stejně myslím, že se jednou Michal zase 'odurazí' a zase se v kapele všichni sejdeme. Je to skvělý kytarista a Vilda skvělý showman."

Bleskově s Pražským výběrem II Bicák Klaudius Kryšpín: * Už bubnujete více než čtvrtstoletí, neodrovnalo vás to fyzicky? To bubnování určitě ne! (směje se) Naopak mi strašně posílilo zádové svaly... * Když jste žil 17 let v emigraci v Austrálii, to asi mrskáte angličtinu! Já hromadu anglickejch slovíček vůbec neznám. Zrovna dneska jsem zjistil, že nevím, jak se řekne maturita...
Baskytarista Richard Scheufler: * Nemáte někdy trauma, že máte na kytaře jen čtyři struny? Tak to jste mě nedostal, já jich tam mám šest (směje se) * Hmm, už nic není jak bývalo, ani čtyři struny na basovce... To jo, já když vezmu do ruky čtyřstrunou baskytaru, tak si strašně užívám tu svobodu, jak se hraje lehce, jak je všechno jednoduše u sebe. * Aha, kolik má teď baskytara strun? Čtyři, šest a někdy i sedm či osm. Ale viděl jsem i dvanáctistrunou.
Australský kytarista Glenn Proud: Co se Australanovi nejvíc líbí v Česku? Muzika. Většina cizinců ale říká že holky a pivo. Jo, holky jsou tu pěkné...a medvědi? Ne bear (medvěd), ale beer (pivo)! Jo tak, pivo, to mi taky strašně chutná, prostě fantastický!
Zpěvačka Zlata Kinská: Čtete bulvár? Primárně ne, ale když ho vidím někde ležet, tak si ho prolistuju. Co myslíte, že čtenáře zajímá nejvíc? No muzika ne! (Směje se). A to je chyba. Myslím si, že na muzice stojí celý svět, jenom si to nikdo nepřipouští. A kdo si za celý den nepustí nějakou muziku, tak je pěkný suchar.