Ve čtyřech letech plynně četl a dětem ve školce předčítal pohádky. V sedmi letech se sám přihlásil na jazykovku. "Pak jsem ale v devíti dostal trojku a moje genialita skončila," směje se Dalibor Gondík (37). S Markétou jste spolu přes deset let. Není to už trochu nuda? "Nuda? Jsem do ní už deset let zamilovaný! Čemuž lidi často nerozumí. A já zas nerozumím jim. Proč by to nemohlo být možný? Jaký na to máte recept? "Třeba chci sám sobě dokázat, že se člověk může chovat i jinak, než jak to vidí ve svém okolí. Je strašně lehký zamilovat se a bezhlavě opustit rodinu. Asi je to špatnou generační výchovou, že jsme rozbíjení rodin přijali jako normální věc. Proto se na nás příroda zlobí. Lidi si ale nemůžou dělat, co chtějí. Nemůžete jít a zapálit les." To je pravda, jenže... "Jasně, teď jsem chytrej... Ale vím, že kdyby se mi tohle stalo, bral bych to jako svoji obrovskou prohru. Když jsme si něco před deseti lety slíbili, tak to přece neporuším." Jsou pro vás sliby hodně důležité? "Nejdůležitější! Když něco slíbím, tak to splním, ať už jde o cokoliv. V tomhle mám rád důslednost. Když s námi v Lucerna baru před rokem hrál Karel Gott, měl přijít v půl šesté na zkoušku. Bylo 17.30 a on vstoupil do dveří. Říkal jsem si: To je formát! Tak to mám rád ve svém okolí i u sebe. Prostě potřebuju mít jistoty, zázemí a stabilitu." To vychází z toho, že jste znamením ryba, ne? "Určitě. Tohle znamení je sice klidný, ale taky hodně rozporuplný. Oba jsme s Markétou ryby. Výkyvy nálad nám nedělají dobře, protože je oba přecitlivěle prožíváme." Hádáte se spolu vůbec? "Hrozně málo. A když, tak já z toho třeba týden nemůžu mluvit a hrozně mě to mrzí. My dva, jako typické ryby, si bohužel úplně všechno pamatujeme. I věci, který se staly už dávno, v nás pořád žijí." Když jste viděl svou ženu poprvé, tušil jste, že potkáváte svou budoucí manželku? "Potkali jsme se na Evropě 2, kde ona vysílala o víkendech a já ve všední dny ráno. Rozhodně jsem tušil, že půjde o něco velkého. (směje se) Asi jsem to taky bral jako záblesk, pocit, že by to mohlo být na celý život. Ale i ona to tak prožívala. Nedávno mi řekla, že prý přišla domů a oznámila, že začala chodit se svým budoucím mužem." Čím vás Markéta okouzlila tenkrát a čím nejvíc dnes? "To je pořád úplně stejný. Zrovna včera v noci jsme se spolu o tom bavili. To je způsob vyjadřování, slovník, intonace, způsoby reakcí... My se spolu nějak záhadně strašně moc známe." Nestýská se vaší ženě po její profesi televizní moderátorky? "Myslím, že po televizní práci se jí nestýská vůbec. Ona je spíš introvert a tuhle část života bere jako uzavřenou kapitolu. Ráda vzpomíná na čtení zpráv v rádiu, to ji bavilo hodně. Nabídka na Novu přišla nečekaně. Změnil se vlastník, sháněli se rychle noví lidi do televize a tak, jako zkušená zprávařka z rádia dostala nabídku, aby přišla na konkurz. Já o tom ani nevěděl a rozhodně bych ji nikam neprosazoval. Jenže ona ten konkurz vyhrála a stala se na pár let známou tváří Novy." A co dělá teď? "Dostala se do úplně jinýho světa. Věnuje se Tedíkovi a začala studovat práva. Byl to její odvěký sen a taky jejího táty. A tak si plní svůj sen." Uvažujete o druhém dítěti? "Jasně. Markéta za rok končí práva, tak tomu necháme volný průběh. Já nejsem plánovací typ, děti mají přicházet do života tak nějak samy. My jsme ani Tedíka neplánovali. Chtěli jsme dítě, ale podle časovýho plánu jsme se neřídili.Tak teď to uděláme stejně." Chtěl byste dceru, nebo syna? "To je mi úplně jedno. I když jsem byl u porodu s Tedíkem, do poslední chvíle jsem nevěděl, co se nám narodí a tohle překvapení mě bavilo." Váš šestiletý syn půjde v září do školy. Jaký je? "Od chvíle, kdy otevřel oči a vylezl na svět, se stal pánem nás dvou. Naprosto jednoznačně. On je znamením štír, takže si nás, klidné ryby, tak nějak omotal a přivlastnil... Je citlivý po mámě, ale v kolektivu musí mít hlavní slovo, umí si postavit hlavu. Velmi těžce nese jakoukoliv prohru. Nemyslím ve sportu, ale spíš citovou." Nebojíte se, že ponese špatně, až se mu narodí sourozenec? "Bál jsem se toho, ale v tomhle směru perfektně zafungovala jeho ani ne tříletá sestřenice Nela (dcera Adély Gondíkové, pozn. red.), protože to je tvrdohlavá bytůstka a velký soupeř. Žárlení tam na začátku bylo, najednou byli na pískovišti dva, ale teď už na sebe nedají dopustit. V tomhle směru nám Aduš hodně pomohla. Jako velká rodina spolu trávíme hodně času." Jaký jste jako táta? "Snažím se být důsledný, ale razantnost mi moc nejde. Můj otec byl hodně přísný. Hvízdnul z okna a já mazal z hřiště, na to nikdy nezapomenu. Výchova ale musí být. Ten americký styl, že je všechno dovoleno, neuznávám. Všechno by mělo být tak nějak s mírou. Stromek se má ohýbat, ale ne zlomit." Vy sám jste prý byl v dětství geniální dítě a ve čtyřech letech jste už četl... "Kde jste tohle zjistila? Asi je to dáno tím, že já i Albert Einstein jsme narození ve stejný den... (směje se). Ve čtyřech letech jsem prý dětem ve školce předčítal pohádky. V první a druhé třídě jsem se hrozně nudil, protože jsem už všechno uměl." K tomu vás vedli rodiče? "To vůbec, prý mě akorát všechno zajímalo. Máma mi říkala, že jsem se ve 2. třídě rozhodl, že půjdu na jazykovou školu, která byla na druhém konci Sokolova. Tak jsem si to prý sám zařídil, vyplnil, podal přihlášku, šel na ty zkoušky a pak to doma překvapeným rodičům jenom oznámil." Tomu se ani nechce věřit. "Mě taky ne. Ale moje genialita úspěšně skončila ve třetí třídě v jazykovce, kdy jsem dostal svou první trojku.(směje se) Právě od té třetí třídy jsem začal jezdit jako překladatel z ruštiny na tábory družby do Trhanova. Mluvil jsem prý tak dobře rusky, že si i ruští učitelé mysleli, že jsem taky Rus, jako oni... Přitom jsem nikdy nebyl žádný premiant třídy, měl jsem průměrné známky, jen jsem vždycky šel za tím, co mě bavilo. A to mi vydrželo dodnes...." Vždycky děláte jen to, co vás baví? "Mě baví většinou všechno, co dělám. Třeba jsem prodával v cukrárně v Sokolově zákusky a to mě taky strašně bavilo. Strejda mi to nedávno připomněl. Říkal: To bylo divadlo! Fronta na dorty byla hledištěm a tys za tím šlehačkovým pultem hrál na jevišti. (směje se) Když jsem přemýšlel nad profesemi, který by mě nebavily dělat, tak jsem skoro na žádnou nepřišel." Jak vás bavilo moderování Bailanda? "Od první chvíle mne chytlo strašně moc. Sžil jsem se s příběhy těch lidí, snažil se chápat důvody, proč tančí, a fandil všem. Byl to živej pořad a mě přímý přenosy hrozně baví. Kdybych to mohl ovlivnit, tak bych i Rady ptáka Loskutáka nejradši moderoval živě." Nevadilo vám, že jste nemoderoval se sestrou Adélkou? "Ne. Aduš si od začátku, co se o Bailanadu dozvěděla, přála tančit. Ale jinak je pravda, že jsem za ta léta už zvyklý pracovat s Adélou. Když mě někdo osloví, abych moderoval nějakou akci, tak rovnou říkám: Jo, ale chtěl bych to dělat s Adélou. Znám ji tak dokonale, že ji kolikrát ani neposlouchám a přesto vím, co říká a tak na ni rychle navazuju. My spolu reagujeme na nějaké své vzájemné vnitřní frekvence." Adéla si vzala za muže Ondřeje Brouska - syna vašeho dlouholetého kamaráda Otakara Brouska. Prý jste jim ty vdavky tak trochu domluvili... "No, říká se to. S Ťuldou jsme kámoši, třináct let jsme spolu hráli v divadle ABC. Když jsme viděli, že se ti dva k sobě mají, řekli jsme si, že by nebylo špatný stát se kromě kámošů i příbuznými... (směje se) Vloni jsme s Ťuldou projeli na motorkách Ameriku a teď jsem ho přesvědčil, aby si k 50. narozeninám koupil motorku." Rady ptáka Loskutáka moderujete už šest let. Jak moc se těmi praktickými radami řídíte i ve svém životě? "Moc. Opravdu. Moje žena a Adély muž z toho mají záchvaty smíchu. My vždycky příjdem s Adělou domů a to, co jsme v tom díle zrovna vařili, vaříme i doma. Kytky, který jsme si tam ukázali, zrovna jedeme koupit. Hnojivo, který jsem tam použili, hned používáme na našich zahradách. Fakt. Jsme tím nakažený, ale trvá to jen omezenou dobu, protože po dalším natočeném díle už zase zkoumáme něco dalšího. " Jak jste se vlastně z televizních estrád dostal k pořadu o kutilství? "To vzniklo úplně náhodně, živelně. Líba Šmuclerová se nás kdysi ptala, co bysme chtěli dělat. A já řekl: Mě je to jedno, já se klidně budu hrabat v hlíně. Ona řekla: Vážně? A bylo to. Nejsem a nechtěl bych být žádný odborník v lacláčích. Nejsem ani žádný kutil, skoro ničemu, o čem točíme, nerozumím. Jenom k tomu všemu mám lásku, zájem a chuť se něco dozvědět." Troufnul byste si postavit dům? "Ne, to v žádném případě!" Sázet stromy vás neláká? "Když se narodil Theodor, tak jsem zasadil smrček, to jo, ale jinak tyhle mužský touhy, aby po mě něco zůstalo, nemám. Nejsem Einstein, nezůstane po mě teorie relativity. Nejsem Hugo, nezůstanou po mě knihy. A nejsem ani Verdi, nezůstanou po mě opery." A co byste chtěl, aby zůstalo po vás? "Stačí mi jednoduchá věc: Hezká vzpomínka. Třeba jen pocit, že jsme se spolu bavili a bylo vám fajn."