Hudebnímu skladateli Petru Hapkovi (57) a jeho partnerce Olze Michálkové, která je módní návrhářkou, se 5. prosince narodil syn Kašpar. "Byl to macík, vážil 4,70 a měřil 53 centimetry. U porodu jsem tentokrát nebyl, ale u Haštala jsem to stihl. Ten má teď čtyři roky, Mikuláš 10,5, Kamilce bude 14, Petrušce je 19 a Markétě 22 let," pochlubil se spokojený otec. * S kolika ženami je máte?
"Kolik je dětí, tolik je žen. S tímhle číslem vystupoval již Jindřich VIII." * Máte opravdu šest dětí s šesti ženami?
"Ano, opravdu." * A proč to děláte?
"Protože, jak říká Bolek Polívka, každé dítě má nárok na vlastní matku. Mít jednu ženu, to je jako kdybych celý život chtěl hrát booggie." * Vždyť to je strašně složité!
"Není." * Než jste se ale dostal k šestému dítěti (ženě), musel jste se předtím pětkrát rozejít s partnerkami!
"Rozešel jsem se víckrát, ne všechny moje partnerky měly děti. Rozchod je vždycky těžký a smutný. Ale mnoho rozchodů bylo pouze na úrovni, kdy opouštíte hotelový pokoj, v němž jste týden bydlel." * Ale na šesti vám přece záleželo, ne?
"Ten správný vztah nastal, až když se narodili synové, předtím jsem nebyl jako otec zralý." * Vaše bývalé ženy a partnerky se znají?
"Ano." * Mají se rády?
"To netvrdím, ale vycházejí spolu velice dobře, takže i děti mívám téměř všechny na Vánoce nebo i jindy." * Vy vlastně žijete trochu jako muslim?
"Proboha, tohle snad v téhle době příliš neříkejte!" * Co vaše děti dělají?
"Já mám v podstatě tak malé děti, že ještě nic nedělají. Jedině Markéta má hotovou konzervatoř, ale dělá něco jiného." * Má jako prvorozená nějaká privilegia?
"Je mi asi nejvíc podobná, ale všechny děti beru stejně." * A co nejmladší Kašpar? Je váš poslední?
"To doufám, že ne, proboha!" * Jaký jste byl jako kluk?
"Byl jsem přičinlivý hajzlík." * Vaše maminka Jiřina byla koncertní zpěvačka, otec Josef akademický malíř. Kdo na vás měl větší vliv?
"Oba stejně. Maminka každé dopoledne hrála na klavír a zpívala operní árie. Byla nadšenec, téměř až neprofesionálně milovala hudbu. Tatínek ovlivňoval můj výtvarný pohled na svět, po něm v tom pak pokračoval Jirka Mucha." * To, že zpíváte, je známo. Umíte také malovat?
"Naposledy jsem maloval, když jsem dělal zkoušku na uměleckoprůmyslovou školu. A tenkrát mě vzali. Jenže mě taky přijali i na konzervatoř na violu. Tak jsem šel tam." * Ze studia vás ale vyhodili. Proč?
"Protože jsem mezitím měl zase jiné zájmy." * Ženy?
"Ne, to ani ne. Ale už v šestnácti jsem začal psát písničky. Když mě vyhodili, hrával jsem s nalepeným knírem, abych vypadal starší, po nocích v baru." * Tehdy nejspíš vznikl váš převrácený styl - v noci žít, ve dne spát?
"Jo, to je z toho." * Když prý je dobrá filmová muzika, tak ji diváci ani nevnímají.
"To říkají hudební kritici, ale není to pravda. Například u filmu Tenkrát na Západě byla tak nádherná muzika, že jste odcházel z kina s vědomím, že film sice nestál za moc, ale ta muzika byla tak krásná, že vám to ani nevadilo. Hudba může film také zabít, ale to i scénář." * Vymýšlíte muziku na hotový film?
"Ano, když už vím, o co v něm jde." * Takže si nejprve přečtete scénář?
"Nečtu scénáře. To je stejné, jako když si přečtete knížku a pak jdete do kina a jste zklamaná, že jste si to představovala jinak. Každý má svou představu, každý je sám sobě režisérem. Já zhudebňuji příběhy." * Litujete něčeho ve svém životě?
"Ani snad ne. Možná že bych ve svých vztazích už nebyl tak příkrý nebo tak rychlý, ale v podstatě ničeho nelituji."