Známý publicista, spisovatel a scenárista Radek John (51) vzpomíná na Karla Svobodu jako na skvělého hudebníka, ale i člověka, který trpěl depresemi a musel v životě překonat hodně tragédií. Prý vás s Karlem seznámila kdysi jedna kráska... "Ano, za hluboké totality nás seznámila jedna krásná slečna, která se s Karlem Svobodou domlouvala, že ji vezme svým luxusním mercedesem do Mnichova." Vy jste jel s nimi? "Kdepak! Musím přiznat, že tehdy jsem třetím rokem marně žádal o výjezdní doložku, abych se s pomocí své Škody 105 podíval kamkoliv za hranice. Takže jsem mu docela záviděl nejen tu cestu s onou krásnou slečnou, ale i možnost cestovat..." Stali se z vás kamarádi? "Spíš spiklenci! Když jsme se seznámili, vyprávěl mi o své práci pro německé producenty i o tom, jak se žije v Německu. Od té doby bylo mezi námi jakési spiklenectví - oba jsme dobře věděli, co si ten druhý myslí o kleci, ve které nás tehdejší režim nutil žít." O vás se ví, že nejlepší muzika je pro vás ticho, udělal jste někdy výjimku pro Karlovu muziku? "Mám raději ticho než hudbu, to je pravda. Ale řada jeho hitů byla tak výrazná, že pronikla i do mého ticha. Něco takového se mi stává málokdy." A co jeho muzikály? "Karel Svoboda mě pozval na premiéru Drákuly a musím říct, že jeho hudba se mi líbila mnohem víc než scénář muzikálu. Nejúžasnější ale bylo, jak Karel po premiéře zářil. Jak cítil, že má úspěch a jak jasnou auru úspěchu měl kolem sebe. Hmatatelně tehdy věděl, že je všechno, jak má být. Že jeho hvězda vyzařuje maximální energii, jaké je schopna. V tom jeho silovém poli bylo tehdy všem dobře. Párty po premiéře Drákuly byla jedna z nejpohodovějších, jakou jsem v životě zažil." Jaká je vaše nejsilnější vzpomínka na Karla Svobodu? "Pravý opak toho, co jsem s ním zažil po Draculovi. Bylo to před premiérou Monte Crista. Šel jsem v jednu v noci jako jeden z posledních z nějaké akce v Kongresovém centru. A najednou jsem v dlouhých pustých chodbách ´Pakulu´ viděl osamělou postavu. Karel Svoboda přijel uprostřed noci z Jevan. Byl v hluboké depresi a doufal, že se jí zbaví pohledem na to, jak se v hlavním sále staví scéna pro jeho muzikál. Seděli jsme pak sami v obrovském hledišti, Karel nechal rozsvítit všechna světla v sále a povídali jsme si o tragédiích, kterými v osobním životě procházel, a o tom, jak doufá, že sílu ty tragédie překonat může dát člověku tvůrčí práce." Myslíte si, že je vůbec možné, aby tak vnitřně silný člověk spáchal sebevraždu? "Bohužel si myslím, že to možné je. Ale že stačilo málo, aby se to nestalo. Třeba jen mít komu zavolat. S kým mluvit. Rozhovor rozpouští úzkost a věci zdánlivě bezvýchodné už se pak tak neřešitelné nejeví." Jak jste přijal zprávu o jeho smrti? "Ta zpráva byla z rodu zpráv o smrti princezny Diany. Jeden z okamžiků, na které člověk nikdy v životě nezapomene." Vám se jako investigativnímu novináři určitě honí hlavou i další možné scénáře Karlovy smrti, nebo se pletu? "Honí se mi hlavou spousta věcí. Jen doufám, že policisté bezchybně ohledali místo té tragédie a zajistili všechny stopy. Aby se v dalších letech nemohly objevovat nové a nové pochybnosti, jak to tehdy vlastně všechno bylo, podobně jako v případě tragické smrti princezny Diany." Co jste říkal informacím, že jako poslední ho viděl živého zahradník? "Být posledním musí být otřesné. Ten poslední si bude do smrti říkat: a možná stačilo pár vět. Třeba i něco docela obyčejného. A ta tragédie nemusela nastat."