"Další prosím!" Přede mnou se otevírají dveře, ne do "Ordinace", ale do světa Buty. Přišla jsem, abych se pozeptala, kamže Buty po čtyřech letech, kdy pracovaly na nové desce, došly a dozvídám se, že tam a zpátky. Poptala jsem se i na to, která skladba by se mi mohla z nového alba Votom líbit. "Pro vás je jako stvořená Pusinka na prdel." Inu, naprostý sexuální půst, který si prý po čas tvorby naordinovali, a kterým páni Radek Pastrňák (42) a Richard Kroczek (41) omlouvali svou rozvernost, dělá své. Nějak se na vás sexuální půst podepsal? Pastrňák: Mě na obličeji naskákaly pupínky a vypadal jsem jako holandská krajina. Kroczek: Připomínal nám planetu plnou tulipánů. P: Hele uvědomte si, že jsme byli roky zavřený ve studiu a makali. My jsme si ani nevšimli, že se mění roční období. K: A hlavně jsem měli ten naprostý sexuální půst. P: Rádi bychom s ním skončili, takže se rozkoukáváme. Já jsem ty čtyři roky hnal tu hadí sílu páteří nahoru jako do koruny a z toho pak vznikly ty vynikající písně, co máme na desce. Jaká by se mohla líbit mně? K: Já myslím, že by se vám mohla líbit Pusinka na prdel. Takže budu vědět, co se vám za poslední čtyři roky honilo hlavou? K: Já myslím, že ano, ale je to o tom, co jsme zažili. P: Proto je to deska Votom. Je to naše sedmá řadová deska. Jak jsme to dodělali, tak jsem přestal tu hadí sílu hnát a od té doby mi stojí. Aha. Stojí... To si lidi počtou. K: Snažíme se těmi rozhovory nám a naší hudbě a našim rodinám neudělat ostudu. Udělali jste si výlet do Prahy, ale určitě se cítíte lépe v Ostravě v oblíbené hospodě. Jaká je? P: Je na ulici Přívozká. Chodí tam muzikanti a překladatelé, jako jsem třeba já. K: On překládá ze světové literatury... P: Ne, já překládám z pocitů do myšlenek a z myšlenek do činů. A navíc tam do sebe soukám pivo, dokud ještě vidím, a když už přestávám vnímat, dám taxíka a jedu domů. Co z Votom ještě doporučíte? P: Státní hymnu, kterou deska začíná. Mělo by se u ní povstat, když je to hymna? P: Ano, mělo by se u toho stát. K: Radek celý život toužil napsat státní hymnu. P: To je nová státní hymna a chvíli to trvá, než se schválí... Nikdo neříká, že musí být česká. Prostě hymna. V rádiu určitě uslyšíte Kočku. Žena, která to uslyší, tak po mě velmi zatouží. Jaká žena by po vás měla zatoužit? P: Jakákoliv, mě je to jedno. Čtyři roky na album je přece jen dlouhá doba... K: Limit jsme si nenaplánovali, když přijde nějaké období tvůrčí a je z čeho brát, tak se prostě tvoří, teď nám to trvalo čtyři roky. Museli jsme to těžce v tom novém století vysedět. Nové století tvorbě nepřeje? K: Všichni pociťují, nejen my, že se doba změnila, že se věci zrychlily. V naší branži přišla i dost jiná hudba, která nás osobně trochu překvapila. P: Nevíme odkud vítr fouká, nalezení směru trvalo dýl. Do té doby, než jsme si uvědomili, že máme hrát to, co máme hrát my a ne poslouchat, co dělá někdo jiný. O některých vašich písničkách by se ale dalo říci, že se i v novém století chytly, že jich je všude plno... K: Když něco je v rádiu od rána do večera v kuse a jdete po ulici a lidi na vás řvou: Hele mohli byste už přestat hrát tu vaši písničku a já řeknu: Ale promiň, my jsme tu písničku odevzdali, teď ona znárodněla, nekontrolovatelně běží světem. Víte co na to řeknou? P: Aha! Ták už to néhrejté. Né? K: Spousta kapel nemůže za to, co se stane hitem. Třeba Yesterday se hraje pořád dokola. A to je průser. Myslíte, že byste mohli prorazit někde v zahraničí? K: Během dvou tří let bychom mohli dostat pozvání do jednoho malého městečka v Polsku, kousek od hranic. Jaké by tam mohlo být publikum? K: Já mám pocit, a kamarád mi to kdysi řekl, že jsme hudba a kapela pro celou rodinu. A myslím, že Polákům bychom mohli být mentalitou blízcí. Dá se na muzice dneska vydělat? Kolik máte na měsíc? P: Blíže neurčené množství peněz. Postupně se to zlepšuje a myslím, že do dvou do tří let poletíme. Kam? P: No, na Měsíc. Celá kapela? P: Ne, jenom já. A možná nějaká kočka, pes. K: Chci říci, že on si na blíže neurčeném místě ve vesmíru koupil malou planetku a tam zkouší, jak se k sobě různí mimozemšťané chovají, jak si na sebe mohou zvykat, jak spolu mohou žít. Z Měsíce zpátky na zem... Co nějaký nový klip? K: Záleží na tom, kolik to bude stát. Jeden může přijít na sto tisíc, ale i půl miliónu. Teprve se dělají scénáře. P: Jeden z klipů se asi bude odehrávat na obecním úřadě. K písničce Vodevzdej. Přestárlí občané tam odevzdávají občanské průkazy, klíče, zubní protézy, šaty, hodinky. Taková ceremonie jako vítání občánků. Tohle je ale loučení... P: Budou vyhnáni do lesa, do přírody, když je na podzim sychravo a začínají mrazíky. Něco podobného už Evropa pamatuje. K: My si to nepřejeme, ale takhle to klidně může být, když se někdo rozhodne. A vás se to nebude týkat? Nepřipadáte si staří? P: Kolik máme dohromady let? To by se spočítalo podle příčného řezu, tam poznáme, kolik těch let je. Kolik má kapela vlastně dětí? (Dlouhé počítání...) K: Dobře tak jedenáct dětí. Já tři. P: Já dvě. Ty nemáš tři, ty máš jedno! K: Já tři. To je pět, a pak jedno a půl. P: Ony se děti počítají na půlky? K: No, vyženěný. Tak osm a dvě je deset, to je čtrnáct? Znají se? P: Všechny ne, nesmíme je seznámit, to by se na nás domluvily. Moje Magdalénka (14) je senzační, asi bude do kumštu. A ta druhá je ještě malá. Jak často je vídáte, vy nežijete přece s rodinou. P: Žiju sám, mě to nevadí, já jsem rád sám, ale s dětmi jsem často, několikrát za týden. K: Já žiju s rodinou, máme doma tři děti, dva psy, křečka. Nejmenší kluk, Maxík, se chce stát filmovým producentem v Hollywoodu. Studuje dějiny. Někdo mu řekl, že musí studovat dějiny, aby mohl být slavným producentem. V Ostravě bydlíme v bytě, tam mají děti školy a sport a na horách jsem u lesíčka. A jste dobrý chalupář? K: Já jsem postavil loni krásnou kamennou zeď. P: Nám spadla stodola, v zimě byly čtyři metry sněhu a ona to nevydržela. Nelezete si po těch čtyřech letech na nervy? Až si začneme lézt na nervy, tak si navzájem začneme strašit děti. Jak se straší dítě? Představte si, že jste dítě, stojíš a přijde strejda a udělá: Uááááááááááááááááá (řve mi do ucha). To stačí ne?