Natáčení třináctidílného seriálu pro děti se v zimních Krkonoších v letech 1973-74 měnilo doslova v horor. Štáb byl plný nelyžařů, lidí, kteří vůbec neměli zdání, co je horská zima. Všichni se tehdy shodli na tom, že bez pomoci místních lidí a hlavně členů Horské služby by vůbec natočen být nemohl. Domorodci filmaře denně museli vodit v mlze, a když začala vánice, všechny okamžitě nahnali do chalup. Pomáhali jim nosit i vybavení, protože štáb by jinak byl v hlubokém sněhu bezmocný. "Hledali jsme stranou od turistických cest místo, kde bychom mohli odstřelit lavinu. Nebylo to snadné ani tehdy, protože všude byly sjezdovky, chaty, vleky. Když jsme ho našli, byl problém, jak se tam dostanou herci - děti, které neumí lyžovat. A tak nakonec členové Horské služby nosili a vozili herce na plac na zádech. Vypadalo to jak v pohádce Čert a Káča," vzpomíná režisér Ludvík Ráža. Tomu natáčení komplikovalo nejen počasí, ale i dětští herci. Za rok dítě totiž pořádně vyroste. Na začátku natáčení byl Jiří Máša o třináct centimetrů menší než jeho filmová maminka Zdena Hadrbolcová a na konci ji přerostl. A tak musel Jirka někdy stát v záběru s roztaženýma nohama, aby byl stejně malý jako na začátku. A nejmladší sestra Gábina? "Jako režisér jsem viděl krásné a veselé dítě, které mělo kouzelný úsměv. Jenže jedno ráno nastoupila do auta a řekne - Doblý den, já nemám zub. Všichni se zděsili a obrátili na různé stomatologické ústavy s prosbou o pomoc. Když se nakonec mezera přelepila, přišla ráno na natáčení babička jako doprovod, aby oznámila, že malé herečce vypadl druhý zub," líčí úsměvnou historku režisér. Příště: Křeček v noční košili