Natočením desetidílného seriálu detektivních příběhů na motivy knihy Josefa Škvoreckého se autor projektu režisér Dušan Klein vlastně vrátil k začátkům televizního vysílání u nás. Každá epizoda byla roku 1992 v premiéře totiž uvedena v přímém přenosu. Vysílalo se vždy jednou za měsíc, herci s režisérem a štábem totiž celé čtyři týdny jednotlivé příběhy zkoušeli. I tak došlo občas k malým zmatkům, a tak si mohl v záběru už mrtvý Jiří Bartoška zhluboka oddychovat a barman v podání Martina Dejdara málem nestihl svůj nástup. "Myslím, že to bylo veliké dobrodružství pro všechny za kamerami i pro herce a podle ohlasu vím, že se to stalo dobrodružstvím i pro diváky. Právě proto bych měl chuť se o to znovu pokusit," nechal se po natáčení slyšet režisér. Scénář každého dílu porušoval jedno z desatera přikázání správné detektivky a diváci mohli hádat, které. Stejně tak ani sami účinkující nevěděli až do konce, kdo z nich je vrahem. Poslední scéna s rozuzlením se nikdy nezkoušela a znal ji pouze režisér a herec v roli detektiva. Režisér Klein se, stejně jako u jiných svých projektů, obklopil oblíbenými a osvědčenými spolupracovníky a "Hříchy" nabídly řadu známých tváří. Navíc i další velkou příležitost Zlatě Adamovské, která v každém z dílů zpívala jednu písničku Petra Hapky. Příště: Eliška a její rod