Než jsme si začaly povídat, zvoní jí telefon. "To byl Jaroušek," říká Dara Rolins (33), když odkládá mobil do kabelky. "Vysadil mě před chvílí z auta, a teď poslouchá nějakou moji písničku v rádiu. Prý mě aspoň poslouchá, když mě nevidí." Dara je do slávistického hokejisty Jaroslava Bednáře (29) zamilovaná a nebojí se o tom zpívat. "Ty si nedáš pokoj, viď," řekl jí producent její nové desky, když se na natáčení culila a zpívala: "Píš mi, že ma chceš. Pusou ma vdýchni, skor spomal než zrýchli..." "Zatím každý chlap zalapal po dechu," směje se Dara. Nová deska se jmenuje D1, proč? Jako dálnice D1. Jedu ji aspoň dvakrát týdně, klidně bych řekla, že je to můj domov a samozřejmě pojítko mezi Prahou a Bratislavou. O D1 se většinou mluví jen s přídomky stará, nebezpečná... Já s ní nemám žádnou špatnou zkušenost, ke mně se chová laskavě, znám ji popaměti. A v tom D se skrývá i Dara a jednička jako palec nahoru, prostě začátek. Mezi D1 a vaší poslední deskou je dlouhá pauza. No, čtyřletá. Chtěla jsem natáčet už před rokem, ale dala jsem přednost mé lásce a odjela na Sibiř za Jarouškem. Řekla jsem si: Tenhle rok deska ne, nejsem si jistá jak. Miluju černou muziku, měla jsem utkvělou představu, že takovou desku udělám i já. Když tu muziku vstřebávám, a pak ji vevnitř zpracuju, tak to, co ze mě leze, to není úplně černé. Je to tím jen ovlivněno. Natočila jsem něco s hiphoperama v New Yorku, ale pak jsem si uvědomila, že to nejsem stoprocentně já. A tak jste začala psát texty o své lásce... Jsem šťastná, až se toho bojím a říkám si: Kdy se něco stane? Mám hrozně hezký období v soukromí i v práci. Psát o tom, co teď prožívám, to je to, co umím nejlépe. Ale dotýká se mě i milión jiných věcí. Co se v tom miliónu najde? Se sestrou, která také píše texty, jsem napsala písničku Pár chvíl. Je pro kamaráda Ďurka. Je můj fanoušek, takový nenápadný, už asi deset let. Zpočátku jsem se k němu chovala jen slušně, tak jak se chovám ke všem fanouškům, a teď po těch letech máme k sobě blízko. Má leukémii, zemřeli mu rodiče a myslím, že jedna z věcí, co ho drží, je moje muzika a já a moje pomoc... Co psaní anglických textů? Gramatika určitě vystrkuje drápky. Otevřeně, mám poradce. "Vidíš, to mě nenapadlo, že se to dá říci takhle, je to poetic," diví se někdy rodilí mluvčí. Když mě pak přesvědčují, že něco opravdu NE, škemrám: A není to aspoň poetic? Bohužel, je to jen špatně. Ve slovenštině se mi píše lehčeji. Přijde mi zvláště z ženských úst hodně hravá. Texty ale vznikaly dlouho. Nemyslím tím ale, že jsem seděla a čekala, až to ze mě vypadne. Tak jak to z Dary Rolins padá? Mám velký sešit, do kterého si průběžně několik let píšu myšlenky, slova. Vypadá strašně. Píšu všemi směry, do toho kreslím kostičky, pokusy o zvířátka. A pak do toho hrábnete a je to? Ano. Sešitem jsem se inspirovala i na přebal desky. Tvorba je proces, uvažovala jste i o nějakém jiném názvu než D1? 33. Protože tento rok jsem ke všemu třiatřicetiletá! Jaké jsou pocity? Kristova léta... Nevím, jestli si to jenom namlouvám, ale třiatřicítka tu magii v sobě má. Mám pocit, že už nepřemýšlím: Můžu si to dovolit? Třeba intimní věci, o kterých zpívám, vyznívají z úst mladé holky někdy směšně. Lidi si řeknou: Co ta o tom ví? Z mé pusy si je už dovedu obhájit. Opravdu jsem to zažila, i v dobrém i ve zlém, prostě mi je třiatřicet! To zní jako chvála dospělosti. Snad jsem dospěla trochu dřív! Teď mám pocit, že to mohu říci veřejně, nahlas. Ale dovedu se chovat i jako puberťačka, asi za to může to moje nevybouřené dětství. Od osmi jsem musela být disciplinovaná. Máte obdivovatele, kteří nechtějí, abyste stárla, kteří na vás vzpomínají jen jako na Darinku? Jednoznačně, nedávno jsem se bavila s fanouškem na Slovensku. Říkal, že mě má moc rád, ale dneska spíš jen ze setrvačnosti. Bavila ho jen moje dětská kariéra. Jak se díváte na svoji tehdejší image? Nejvíc se bavím u beránka - trvalé. Plus těch pár kilo navíc. A já měla pocit, že jsem hrozná cool kočka, bylo to naopak. V těch osmdesátých letech jsme všichni vypadali podobně směšně, to mě, prosím, omlouvá. Na fotkách, které jste nafotila k novému albu, jste k nepoznání, takže nová image? Málokdo mě vidí ležet na koženém kavalci, téměř nahou, ale věřte nebo ne, když se takhle obléknu a lehnu si doma, tak takhle vypadám. Není to moje image, je to experiment. Ta fotka je dost erotická, kam až byste zašla? Zašla jsem nejdál, co to šlo, mám tam skoro nahý prso. Bradavku jsme museli lehce vyretušovat, ona ta horní prosvítala. Jarouškovi by se to asi nezamlouvalo. Já to tak vnímám, že na něco má právo jenom on. Co první známky stárnutí? Ó, to víte, že jo. Někdy ráno, když vstanu a dívám se na sebe... takové ty vrásečky kolem očí, nebo tyhle moje, co mám kolem pusy. Není to ve stadiu, že bych si řekla, že už mě to začíná štvát. Ale jsem naprosto, s plným vědomím smířená, že až ten moment nastane, tak to začnu řešit. Jak? Zajdu k nějakému šikovnému doktorovi, poradím se s ním, jestli by nepomohl lehce omládnout. Dělají to všechny hvězdy, ke kterým všichni vzhlížíme. Od toho tady ta medicína je, od toho my jsem ženami, abychom toho využily a byly co nejdéle krásné. A ženy, nemyslete si, že já se nemusím hlídat. Jím málo a cvičím. Se zdravým životním stylem přišel přítel hokejista? No, zdravá výživa, ale jinak ani ne. Spoustu času trávíme venku, hrajeme tenis. Mám vedle sebe sportovce, ráno zazvoní budík, vstane a slyším ťap, ťap, a pak pejsek, ťap, ťap. Taky vstanu a jdu cvičit. Už jste doma vystavila stříbrnou medaili z Lotyšska? Zrovna včera. Visí na tyči mezi obývákem a kuchyní. Je tam ještě tákováhle medaile, kterou Jára vyhrál minulý rok za Omsk a jedna takhle malinká medaile, ta je pejska - on je také šampión ve své kategorii. Od jaké doby víte, že se hokej hraje na třetiny? Táta je velký fanoušek a brával mě a klidně to řeknu, jako malého na hokej. Měla jsem krátké vlasy, fandila a tátovi říkali: Ty máš pěkného klučinu. A já byla pyšná! Dodneška mi táta, když mi zvedne telefon, říká: Á synáčik! Není mu líto, že kluka nemá? Jste dvě sestry, ne? Ale on ví, že ve mně toho kluka má. A vy sama byste jednou chtěla kluka, nebo holku? Chci kluka, Jára holčičku Elišku, já prosazuju Matyldu. Jára už o dítěti mluví. Já mám trochu strach, spíš si říkám, že to ještě necítím, ale to asi přijde, až se to stane. Ale do pětatřiceti to bude určitě. Nemá na to trochu vliv nevyřešená rodinná situace vašeho partnera? Vypadá to tak, že rozvedený není a ještě nějakou chvíli nebude. Já jsem s tím počítala od začátku, že to nebude jednoduché. S právníkem jsem se dohodli, že se k tomu nebudu vyjadřovat. Ale i tak to vypadá na velké společné plány... Jednou chceme mít domek se zahradou, je to náš společný sen.