Jan Antonín Duchoslav, jedna z hlavních hvězd veleúspěšné komedie 80. let Sněženky a machři, upadl téměř na čtvrt století v zapomnění. Živil se jako posunovač, rekvizitář, osvětlovač, podnikatel s ramenními vycpávkami, produkční a instruktor lyžování. Nyní jeho hvězda vychází podruhé. Dostal roli v kasovním trháku Rafťáci s Vojtou Kotkem a Jirkou Mádlem. A hlavně se opět objeví jako Viki Cabadaj v pokračování Sněženek! Václav Suchan Jak se těšíte na pokračování filmu, který vás kdysi tak proslavil...? Už to začíná mít tvar, Radek John by už měl pracovat na scénáři, snad je to na dobrý cestě. Je to celé o setkání kamarádů po letech na horách. Radek John říkal, že by do toho nešel, kdyby odmítl natáčet třeba jen jeden z tehdejších aktérů. Vy jste prý dělal fóry... Tak to rozhodně nebylo, já jsem nikdy nebyl proti, už proto, že pokračování Sněženek byl můj nápad! Za jeden natáčecí den Sněženek jste prý v 80. letech dostával 150 ko run , je to pravda? Jo, tehdy v roce 1982 to bylo 160 korun hrubého. Je to taková bída i v roce 2006? Kolik to dělá dneska, to vám nesmím říct, to mám zakázáno ve smlouvě. Ale ty peníze jsou z pohledu některých lidí nehorázné, z pohledu jiných naprosto směšné. Když pak počítáme, tak dojdeme k tomu, že měsíční gáže herce je u nás tak na úrovni průměrného platu. A to je dost málo, ne? Jak jste se k roli frajírka Vikiho Cabadaje ve Sněženkách jako neherec vlastně dostal? Režisér Smyczek hledal sígra s přidrzlým ksichtem. Chtěl někoho s přirozeným chováním, proto hledal mezi neherci, no a taky musel umět lyžovat. To jste asi všechno splňoval... Přesně tak. Když jsem tehdy přišel na konkurz, tak jsem párkrát pohodil patkou, sedl si a řekl: Jmenuji se Jan Antonín Duchos l a v . V té chvíli jsem cítil, že by mi nejradši namlátili! Roli Vikiho jste dostal a proslavil se. Následovalo ještě pár rolí, ale pak jste se na dvacet let kamsi ztratil. Proč? Důvod byl jednoduchý, prostě sejde z očí, sejde z mysli. Nepovedlo se mi vyhnout se vojně, narukoval jsem na dva roky a už se mi nikdo nikdy neozval. To se mi nějak nezdá, že by režiséři na takového úžasného filmového zloducha zapomněli... No, máte pravdu, párkrát jsem režisérům vzkázal, ať se na mě nezlobí, že je pro mě prvořadé vyhnout se vojně. Nemohl jsem žádné role brát. Oni si to přeložili po svém - co jsem to za namyšlenýho frajera, co si dovoluje odmítat role! Prý jste kvůli tomu, abyste nemusel na vojnu, dělal i posunovače? Ano, to byla šance, jak se vyhnout vojně. Jenže mě stejně odvedli... A nezkusil jste se sám nabídnout, připomenout se ani po vojně? Já nejsem ten typ. Nejde mi někoho tahat za rukáv a říkat: Pane režisére, vzpomínáte si, Duchoslav, nebyla by rolička... Čím jste se živil? Celou dobu jsem se pohyboval kolem filmu. Ať už jako rekvizitář, nebo produkční reklam. A mizel jsem vždycky jen na krátkou dobu . To když jsem třeba podnikal s ramenními vycpávkami nebo dělal lyžařského instruktora. Ramenní vycpávky vynášely? Ano, tehdy to byla veliká móda, nosili je všichni. Měli jsme firmu s kamarádem a dodávali jsme je jako polotovar do oděvní výroby. To jsme dělali jen do revoluce, pak přišly jiné zájmy. Třeba lyže? Jste tak dobrý lyžař, že jste mohl dělat instrukora? Snad jo, s kopce jsem klouzal už ve třech letech. Kdybyste uměl na snowboardu, možná byste se proslavil už v nedávném teenagerském trháku Snowboarďáci... Těžko říct, každopádně jsem dostal nabídku hrát v Rafťácích, i když na raftu to také moc neumím. Byla to od režiséra Karla Janáka hezká nabídka, kterou jsem strašně rád přijímal. Díky této roli jste mohl znovu okusit dávnou slávu. Mění to nějak váš současný život? Žiju s mým psem, kolií. Říkám mu důvěrně doktor Hannibal Lecter, nekouše, odkusuje...(smích) On je totiž strašně hodnej. Už je mu víc než dvanáct let. Vy žijete jen se psem? (smích). Ne, ještě s přítelkyní Šárkou. No a někdy je nás ještě o čtyři víc, když si přítelkyně přivede svoje čtyři westíky, kteří normálně žijí u Šárčiných rodičů. Narodil jste se na svátek lásky, to jistě vaše přítelkyně oceňuje... V žádném případě si nemyslím, že bych byl nějaký extra milovník…(smích). Ale jsem ve znamení Býka a to jsou stálí tvorové, i když nemusí být nutně věrní. V zásadě jsem měl dlouhé vztahy. A co váš vztah se Šárkou? To je také dlouhý vztah, ale Šárka mě za těch deset let už dvakrát opustila. Opouštěla vás třeba jen na pár dní? Nebo byla pauza delší? To teda byla! I pár let...! A proč vás vždycky opustila? Myslela si, že jí zahýbám. A to tenkrát nebyla pravda! A teď ano? Ne, Šárce jsem nikdy nezahnul, přísahám! Ale ona vám nevěří, co? Nevím, každopádně je se mnou potřetí, tak mi snad už trochu věří. A co dítě? Teď se o to se Šárkou snažíme, chceme dítě, a ne jedno! Dvě, tři, kupu? No, že bych chtěl mít patnáct dětí, to by asi nebylo to pravý ořechový. Asi tak dvě, to by bylo optimální. Jestli to ale bude o jedno míň nebo víc, to nechávám osudu...