Jan Rája (33) pózuje stejně ochotně s koňským sedlem v ruce jako u svého sportovního auta. Momentálně nejlepšího českého žokeje, dvojnásobného vítěze jezdeckého šampionátu, prostě baví rychlé věci. Ať už jsou to čtyřnozí závodníci, nadupaná auta nebo třeba strmé sjezdovky. Jan Rája usrkává při rozhovoru espresso. Vedle čokolády hlavní složku svého jídelníčku. Dvojnásobný jezdecký šampión je mezi žokeji proslulý drastickými hubnoucími metodami. Aby se dostal na požadovanou váhu, běhá i třikrát denně. V letních vedrech navíc navlečený do teplé zimní bundy. Potí se v sauně a nejí. "Když jsem začínal, starší kolegové svačili kafe, zatímco já jsem dlabal rohlíky s vlašským salátem. Tehdy jsem si říkal, že se mě to v životě nemůže týkat," usmívá se trochu trpce. Jenže pak si z vojny přinesl deset kilo navíc a hubnoucí očistec začal i jemu. "Letos jsem přes zimu přibral deset kilo, takže desítka musí dolů. Začátek je vždycky jednoduchý, ale ty poslední tři kila, to už je kruté," popisuje svoji každodenní dřinu. "Ale musí to jít, někdy shodím i tři kila za dopoledne. To mě pak žena svlíká polomrtvého v koupelně a říká mi: panebože, na žádné dostihy nejezdi. A já pak vyskočím na koně, odjezdím sedm dostihů a nic mi není." Smolný pád Rája má před sebou devatenáctou sezónu v sedle. Za svou kariéru vyhrál 177 dostihů a majitelům koní vydělal přes 13 miliónů korun. Dvakrát za sebou vyhrál jezdecký šampionát, dvě zimy strávil u Jonja O´Neilla, nejlepšího anglického překážkového trenéra. "Byl jsem prvním Čechem, který v Anglii jezdil anglické koně," říká. Kvůli úspěchu v rovinových dostizích ale překážky opustil. "Měl jsem štěstí, protože ve chvíli, kdy jsem se dostal na špici, přišla i generace kvalitních dostihových koní. V překážkových dostizích je přece jenom větší riziko, že se jezdec zraní, a tak jsem s nimi skončil. Když chci vyniknout v nějakém oboru, nemůžu sedět jedním zadkem na dvou židlích," nelituje Rája. Zranění se mu ale přesto nevyhnula. Dvakrát si zlomil klíční kost, při jednom karambolu se pod ním dokonce zabil kůň. "To bylo nepříjemné. Byl to dvouletý, nezkušený kůň. Přímo před lidmi, v cílové rovince, se mu v plné rychlosti podlomila noha, škobrtnul a už to neustál," vzpomíná Rája. V sedle favoritů Díky svým úspěchům si Rája může dovolit nebývalý luxus - koně, na nichž chce jet, si z velké části vybírá sám. Jezdí pro slavného Josefa Váňu i úspěšnou rodinu Vocáskových. "Těm patří takové koně jako Apart, na kterého se klepou všichni žokejové. Je to přesně ten typ koně, u kterého si už v paddocku říkáte: Tak, a teď to všem natřem," pochvaluje si Rája. Úspěšný žokej se na rozdíl od některých svých kolegů jezděním i dobře živí. "Aby se u nás jezdec uživil, musí být v šampionátu do třetího místa," vysvětluje. "Kdybych byl v Anglii tím, čím jsem tady, tak moje děti nemusí v životě pracovat. V Čechách ale zatím až na výjimky nejsou takové finanční prostředky, aby se sportovec mohl živit jen sportem." Většinu svých snů si úspěšný jezdec už splnil. Stal se žokejem, šampiónem, třikrát jel Velkou pardubickou, zdolal Taxisův příkop. Jen jedno přání se mu zatím splnit nepodařilo - vyhrát Derby. I tak ale přicházejí chvíle, kdy má svého milovaného sportu plné zuby. Poslední krize přišla tuhle zimu. "Zimu nemusím, a když jste v těchhle mrazech pět hodin v sedle, není to nic příjemného. Navíc mají koně v zimě jen udržovací trénink, kdy v jezdění není rychlost a jezdec se dost nadře. Ale stačí, aby se oteplilo, a pak už člověka všechno baví jinak." Z žokeje trenérem Jan Rája bydlí ve zrekonstruovaném statku v Načešicích nedaleko Heřmanova Městce. U domu jsou i stáje a výběh, které naznačují, jakou budoucnost si pro sebe nejlepší český žokej představuje. "Teď jsem na vrcholu, takže budoucností se zatím netrápím. Ale v momentě, kdy výkonnostní křivka začne jít dolu, rád bych svoje zkušenosti nějak předal," plánuje. "Určitě ale nechci být velkotrenér. Rád bych měl deset dvanáct koní, kterým bych se mohl pořádně věnovat." Maštale za domem ale zatím zejou prázdnotou, před jejich majitelem je totiž mnohem aktuálnější cíl - obhajoba titulu šampión. "Podřídím tomu všechno. Na druhou stranu ale klidně můžu být i třetí nebo čtvrtý," říká nejlepší český rovinový žokej. Příležitost vyhrát první dostih bude mít už dnes, kdy na závodišti v pražské Velké Chuchli začíná dostihová sezóna. "U jezdce ale nezáleží jen na jeho schopnostech, úspěch závisí i na koních. To není jako u Šebrleho, který ví, že má natrénováno na tolik a tolik. Já můžu být namakaný, jak chci, ale stačí, aby se kůň špatně vyspal a zaběhl druhý nebo třetí. A počítají se jenom vítězství."