Herečka Veronika Jeníková (41), hvězda nováckého seriálu Ordinace v růžové zahradě, trpí kvůli nahotě! Jako prostitutka Evička z filmu Bony a klid si odnesla přezdívku "Evička tričko". Přestože se ve filmu Víta Olmera odmítla svléknout, zůstala jí nálepka herečky, která se erotiky nebojí. Nejvíce ze svých půvabů ovšem odhalila již mnohem dříve. V 16 letech dostala životní nabídku od režiséra Karla Kachyni. Ve filmu Pozor, vizita! si mladičká Veronika zahrála partnerku Rudolfa Hrušínského. "Byl to pro mě obrovský zážitek, splnil se mi sen," vzpomíná Veronika. Její role však měla také svlékací scénu. Z té už začínající herečka tak nadšená nebyla. "Strašně jsem se styděla. Měla jsem z toho takové trauma, že jsem svoji maminku dvakrát vyštvala na Barrandov za panem Kachyňou, aby ho přesvědčila, že tam ta scéna být nemusí," říká Veronika. Karel Kachyňa byl však neoblomný a několikavteřinový striptýz Veronika nakonec zvládla. "Teď už to beru spíš jako takovou legrační scénu, jak šestnáctiletá boubelatá holka shodí nemocniční košilku a na vteřinu vystrčí zadek," usmívá se herečka.
Veronika Jeníková: Z "Evičky tričko" sestrou Vendulkou Půvabná herečka Veronika Jeníková (41) po letech, kdy nosila nálepku Evičky tričko z filmu Bony a klid konečně dostala možnost "stát se někým jiným". V úspěšném seriálu Ordinace v růžové zahradě exceluje v roli zapšklé zdravotní sestry Vendulky. "Jsem radši, když si mě lidé pletou se sestrou než s prostitutkou," usmívá se křehká Veronika. Kdy jste vlastně začala točit "Ordinaci" a jak natáčení vypadá? Začalo se loni v červenci. Jede to v rychlém tempu, dva díly týdně, od 7 ráno, 12 hodin denně. Vstávám v pět. Hrajete v Divadle ABC. Jak se dá náročné natáčení skloubit s divadlem? Pro herce je představení v divadle hlavní pracovní poměr, takže je přednější, ale seriál se natáčí přes den, takže se to většinou netluče. Stane se, že poté, co točím 12 hodin přes den, jdu na představení. A to je náročné. Musela jste mít na roli zdravotní sestry nějakou zvláštní přípravu? Připravovaly nás paní poradkyně, zdravotní i porodní sestřička, která nám ukázala, jak se co dělá. Ale nikomu bych nepřála, abych mu doopravdy odebírala krev nebo píchala injekci... Takže byste povolání herečky za práci zdravotní sestry neměnila? To asi ne, já jsem hypochondr a určitě bych měla všechny nemoci, o kterých bych se dověděla. Kdybych se měla o své profesi rozhodovat znovu, spíš bych využila možnosti více studovat, ale jinak jsem pořád ráda, že je mé povolání herectví. Co si myslíte o své seriálové postavě? V prvních dílech byla napsána dosti záporně, ale věděla jsem, že to bude mít pokračování. Nechtěla jsem hrát jenom mrchu, to mě ani herecky nebaví, ale najít na sestřičce Vendulce i klady. Seriál je zvláštní práce právě v tom, že člověk neví dopředu, co ho čeká. Je to takové příjemné dobrodružství. A jak se vám spolupracuje s hereckými kolegy? Většina se tady sešla před kamerou úplně poprvé. Ale myslím, že se všichni rychle sehráli a vycházíme si vstříc. Vašeho partnera ztvárňuje Ladislav Potměšil. Setkala jste se i s ním pracovně poprvé? S Ladislavem Potměšilem jsem již hrála, ale partnera mi hraje prvně. Je to skvělá, naprosto bezproblémová spolupráce. Váš muž Čestmír Gebouský je také herec. Nevyčítají vám děti, že na ně máte málo času? Je těžké vysvětlit lidem, kteří nejsou herci, že mám na rodinu čas. Někdy hraji dlouho do večera, ale jindy mám zase volno. Když nezkouším nebo máme prázdniny. A děti jsou na takový režim zvyklé odmalička. Manžel je o 18 let starší. Čím vás okouzlil? Nikdy jsem muže nerozlišovala podle věku a nedělám to dodnes. Když jsem po konzervatoři nastoupila do divadla na Kladně, stali se mými kamarády herci napříč generacím. Jeden z nich byl i můj muž. Měli jsme společný pohled na život a stejnou krev. Když jsme se s manželem poznali, bylo mu 38, byl to chlapec na ženění. Brali jsme se o čtyři roky později. A v jednom divadle spolu hrajeme pořád, teď zrovna v ABC. Jste vdaná už 20 let. Neměli jste nikdy v manželství problémy? Všude jsou mraky, nikdy nevíte, co přijde, ale nám to naštěstí pořád funguje. Děti jsou asi největší pouto mezi lidmi. Dlouho se šušká o pokračování filmu Bony a klid. Přijala byste roli? Já si myslím, že přijala, ale samozřejmě by záleželo na scénáři. Ale byla bych ráda. To by měl člověk pocit, že se vrátil o dvacet let zpátky.
