Do restaurace v pražských Holešovicích přišel v dobré náladě. Choval se nenápadně, ale galantně. Zpěvák Bohuš Matuš (33) už nenosí ani čepici, ani šátek, postavil se na vlastní nohy a natáčí desku polooperních skladeb. Jak se mu daří v soukromí a proč je pro něj tak těžké vydržet s partnerkou? Kdy o sobě prvně zaslechl, že je na chlapy? A proč se vlastně vyučil kominíkem? Už pár měsíců jste na volné noze. Jak to zvládáte? Pro mě je to šok. Já jsem si myslel, že když už mám určité renomé a už mi to docela jede, že v tu chvíli můžu být na vlastních nohou. Ale není to tak. Minulý rok jsem udělal krásné cédéčko, kde mám i vlastní skladby. Ale odešel jsem z renomované firmy a nechal jsem se napálit. Nabídli mi spolupráci v jiné firmě za velmi výhodných podmínek, které se však dodržely jen částečně. Můj odchod byla chyba. Desku nikdo nezná, protože se nepropagovala. Jak je to možné? Jistí lidé potřebovali někoho známého do firmy. Tak mě zblbli. Jste důvěřivý člověk? Strašně. Mám moc rád lidi, hodně jim věřím a dost často jsem se spletl. Vážím si dobrých lidí, ale v téhle branži se špatně hledají. Neměl jsem skoro žádnou zkušenost a spousty věcí jsem udělal chybně. Za co utrácíte peníze? Za pět let hodně tvrdé práce jsem si ušetřil na byt a jsem hrdý, že bez hypotéky. Mám také nové velké a krásné auto, dal jsem důvěru české značce a jsem velmi spokojený. Teď si ten svůj byt musím také zařídit, takže v podstatě mám nějaký týdenní příděl, nějak se s tím snažím vyžít, není to málo, není to moc. Když se potkáte s fanoušky, na co se vás nejvíc ptají? Jsou tři druhy fanoušků. Jedni mě mají rádi a ptají se mě, kdy budu mít další desku nebo jak se mám. Většinou je to moc krásný. Pak jsou "fanoušci", kteří mě přímo nesnášejí a dají mi to najevo. Ale musím říct, že co jsem si sundal čepici, tak to úplně zmizelo. Ale až pak mi došlo, že mě bez ní asi nikdo nepoznal. (směje se). Třetí druh fanoušků je ten, který má rád úplně někoho jiného. Proč jste ji sundal? Patřilo to k vaší image. K mé image to patřilo hodně, ale slyšel jsem řeči, že to lidem vadí, že něco skrývám. Ale dneska už vím, že to byla taky blbost. Když chtějí psa bít, tak si hůl najdou. Ale já jsem čepici ani šátek nenosil pořád. Začal jsem s tím, abych byl jinej, abych se odlišil. Ale ono se to potom okoukalo. Zatím po vašem boku není žena. Jakou byste si přál? U mě je problém ten, že jsem dost impulsívní. Pesimista, cholerik, naprostej šílenec. (zeptejte se na to mé manažerky). Je fakt, že některé moje holky trpěly. Chodil jsem třeba pár měsíců s nějakou a pořád si na něco stěžoval. Radši jsem je prosil, ať odejdou. Když jsi moc nahoře, tak tam hodně fouká. Je to samozřejmě radost, ale zároveň velká starost. Byl jsem stále v nějakém napětí a ty holky byly dost nešťastné. Hrozně rád bych s nějakou byl, ale zatím vážnou známost nevyhledávám. Jsem strašně sám. Pořád sám. Ale nebudu někoho obtěžovat, když nejsem sám se sebou pořád vyrovnanej a spokojenej. Co bych jí dal... S ženou po boku byste třeba vyrovnaný byl... Já se znám. Vím, že kdybych měl přítelkyni, tak bych se moc nevěnoval práci. Už jsem to zažil. Měl jsem lásku a nepřišel jsem na představení. Hrál jsem v Drákulovi a ona mi řekla: "Jestli mě miluješ, tak na představení nepůjdeš a budeš se mnou." Já ji opravdu miloval, tak jsem nešel. Poprvé a naposledy. To, že jsem ohrozil práci celého týmu, mi v té chvíli nedošlo. Musel jsem zaplatit pokutu a byl jsem rád, že to dobře dopadlo. Ale jaká by tedy ta pravá měla být, kdyby přišla? Měla by být tolerantní. Pochopit, že když budu někde zpívat, tak se poté třeba dlouho podepisuju nebo se fotím, občas dostanu sem tam i nějakou pusu na tvář. Když jsem měl s sebou nějakou přítelkyni, tak jí vždycky vadilo, jak se s fanynkami bavím, směju. Kolik jste měl v životě žen? Chtěl bych říct, že se asi věkem měním. Už dobře dva roky u mě kolotoč střídání partnerek neexistuje. Kolik jsem jich měl celkem, to nevím. To bych kecal. Jako normální mladý kluk. Jak ženy svádíte? Já to moc neumím. Když se mi nějaká líbí, tak mě většinou nechce. Vymýšlel jste romantické rande? Vždycky jsem se snažil z té dívky udělat princeznu, udělat jí pohádku. Někdy se to ale zvrhlo na horor. Kdy jste o sobě poprvé zaslechl, že jste na chlapy? Je fakt, že tak trošku asi vypadám. Vždycky jsem měl kolem sebe takhle zaměřený lidi. Mně přijdou zajímaví, vtipní a příjemní společníci. Mrzí mě, že to o mně někdo nadhodil. Asi jsem někomu vadil. Když se dostaneš z ničeho takhle vysoko, tak někomu vadíš. A oni si řeknou, jak tohoto citlivýho kluka dostat... První zmínka byla tak před pěti lety. Přišel za mnou jeden fotograf a říká mi: Poslali mě z redakce, abych s tebou udělal titulku, že jsi homosexuál. Jak to dopadlo? Řekl mi to a odešel bez fotek domů. To byla první zmínka. A ta druhá, zásadní a nejhorší, byla se stylistou Danem Procházkou. Bylo napsáno asi desetkrát, že jsem s ním něco měl. On sám mi tvrdil, že nechápe, jak to můžou říkat. Pak byli přímo lidé, kteří tvrdili, že to řekl. Nevím, já jsem ho neslyšel. Udělal jsem chybu, že jsem to řešil. Vaše původní povolání je kominík. Nosíte sám sobě štěstí? Jestli bych k tomu kominíkovi ještě mohl něco říct... Moje mamka šla tehdy do Českých Budějovic na léčení, protože se jí stala hrozná věc. Mamka byla v Budějovicích a táta úplně jinde (byli rozvedeni), tak co s klukem? Dáme ho do dětskýho domova? Chvíli jsem byl u dědy s babičkou. Zkrátka bylo potřeba Bohouška šoupnout někam, kde je to zadarmo a ještě ho tam oblíknou. Tak jsem skončil na vojenské škole na Slovensku v Liptovském Mikuláši. Po půlroce jsem ale tátovi volal, že to tam nevydržím, navíc můj dlouholetý kamarád se na vojenské škole zastřelil. A jak vedla cesta od vojáků ke kominíkům? Taťka pro mě přijel, ale nikde nebylo místo. Tak mě dali na čas na zedníka, abych si dokončil ročník, pak se něco najde. Nenašlo se nic, volno bylo jen na kominíkovi. Z něj potom rovnou na konzervatoř. Samozřejmě, když mě chce někdo naštvat, tak řekne: To je ten blbej kominík. Kdy jste naposledy vymetal komín? Naposledy ještě na učňáku, a to mi bylo nějakých osmnáct let. V Novém Strašecí u Rakovníka. Dokázal byste ještě dnes komín vymést? Kdybych vám teď pět minut vykládal, jak se to dělá, tak byste to dokázala taky. Když vás lidé vidí, chytají se za knoflík? Tenkrát, když mě viděli, tak jo. Ale já jsem se jim snažil vysvětlovat, že kominík štěstí nepřináší. Je to pověra ze sedmnáctého století. Když šel kominík vesnicí a nezapálil střechy, tak to bylo štěstí. Působíte mírumilovně. Kdy jste se naposledy s někým popral? Neuznávám jakékoliv násilí. Nerad bych se s někým pral. Jednou jsem šel se svou přítelkyni po Brně, kde stáli Romové, které jsem znal a měl rád, a protože jsem tam občas zpíval na ulici, házeli mi nejvíc peněz. Spletl jsem si je, myslel jsem, že to jsou ti mí kamarádi, a zavolal jsem: Buďte zticha, vy čokolády. Od té doby mám křivej nos.