Tereza Pergnerová: O lásce, drogách, dítěti a VyVolených "Vztah s Adrianem? To je složité. Miluji ho, ale nedokážeme spolu vyjít," říká Tereza Pergnerová (31). Příští sobotu se opět ujme žezla hlavní moderátorky reality show VyVolení. V rozhovoru pro Blesk mluví otevřeně o partnerských trablech, Samovi, drogách, mamince, VyVolených i chuti opustit za čas showbyznys. Jak vám to klape s Adrianem Stojkovem? No, nedávno jsme se rozešli. A zase jsme se k sobě vrátili. Já vám dneska nemůžu říct, jak to je, protože zítra to zase může být všechno jinak. Třeba v tuhle chvíli (úterý odpoledne, pozn. redakce) spolu nemluvíme. Je to strašná houpačka. Sama nevím, jak to bude. Kam nás ten život zanese. Vím, že ho miluju, ale nedokážeme spolu vyjít. Takže nestabilní vztah? Příliš mnoho lásky... To je vražedný. V čem je Adrian jiný, než vaši bývalí partneři? Je starší. Dělá ve stejné branži, což nikdo z mých bývalých partnerů nedělal. Má svoje zásady. Pochopitelně tam to někdy i skřípe. Jak se staví k vaší minulosti? Myslí si, že projít tím peklem mi nějak přidalo na kráse. Rozumí si se Samuelem? Adrian má s dětmi svou zkušenost. Je to autorita, což Samuel potřebuje. Protože okolo Samuela se neustále pohybovaly jenom ženský a on taky mohl být dost princezna. Je těžké vybrat si partnera, když máte dítě? Určitě. Hlavně nikoho nepředstavovat... Adriana jste ale domů přivedla. Umím si představit, že s ním bych zestárla. On je stejně jako já mimo trendy a to je mi strašně blízké. Myslíte si, že se k sobě hodíte? Cítila jsem to. Myslím, že jsme si odžili tak 4 roky, přestože jsme spolu jenom půl roku. Díky konfliktům, díky extrémnímu vztahu, protože oba dva jsme byli fakt hodně vyčerpaní. Odpustila jsem sama sobě Je na vás teď maminka pyšná? Přece jen si s vámi asi zažila své. Možná si to teď užívá víc než já. Taky si to víc zaslouží. Protože, ať je to jak chce, moje máma podržela tu moji malou rodinu ve chvílích, kdy já jsem byla úplně mimo. Cením si toho, že na mě nezanevřela a že nikdy neštvala Samuela proti mně. Můžete určit nejkrásnější okamžik poslední doby? Jedině když mi vrátili Samuela. Protože myslím, že ty pracovní úspěchy jsou samozřejmostí, když se člověk opravdu hodně snaží. To, že přišly nabídky, mě hrozně potěšilo, ale nedá se to srovnat s tím, že hříchy jako by byly smazány, když mi vrátili Samuela. Vy jste se několikrát neúspěšně léčila. V čem vidíte úspěch poslední terapie? Byla tvrdá. Žádná léčebna, ale komunita. V komunitě si opravujete barák sami. Staráte se o sebe, hodně makáte. Je vás tam málo, takže terapeuti mají šanci věnovat se vám individuálně. Bylo to hodně bolestivý a možná proto to mělo efekt. Ale myslím, že to začalo už na detoxu. Vydržela jsem tam skoro měsíc a bez léků. Člověku je hůř, je rozervanější, ale taky si to pak delší dobu pamatuje. Před nedávnem běžel v televizi dokument 13. komnata Terezy Pergnerové. Jak vám bylo, když jste se dívala? Ten večer jsem byla sama doma a bylo mi z toho smutno. Spousta věcí na mě dolehla. Člověk strašně rychle zapomene, když začne žít jinak. Byla ve mně určitá hořkost. Teď po svý drogový kariéře jsem smutnější a vážnější člověk. Už nejsem poblázněná, rychleji jsem zestárla. Jaké byly ohlasy na Komnatu? Víceméně všechny pozitivní. Mě to samozřejmě těší, ale nejdůležitější bylo, že jsem odpustila sama sobě. Protože to, že národ tleská, má jepičí život. Jednou to je, pak zase ne, a není potřeba si dělat iluze. Psychiatr Cimický o vás v jednom rozhovoru řekl, že jste úzkostná a perfekcionistická. Je to tak? Nemyslím si to. Jsem hodně pracovitá a hodně citlivá. Ráda se obklopuju slušnými lidmi. To někdy v téhle branži bývá problém. Neumím moc tvořit s lidmi, kterým nedůvěřuji. Teď speciálně na VyVolených se sešel úžasný tým lidí, ale ne vždycky je to pravidlem. Neměla jsem favorita S jakými pocity jdete do druhé série? Hrozně moc se těším. Chci být v něčem jiná, i když styl zůstane stejný. Byla jste u výběrů adeptů na druhou sérii? Zastavila jsem se na natáčení znělky. Viděla jsem pár lidí, kteří půjdou do volby. Najdou se tam typy podobný těm z první série. Ale určitě tam bude i několik zajímavých osobností, které se podle mě do vily dostanou. Zaujal vás někdo vyloženě na první pohled? Musím být malinko odosobněná. Nedochází mezi námi k přímému kontaktu. Náš vztah se vytvoří, až soutěž pojede. Vždycky jsem byla spíš v ústraní a pozorovala jsem je. Jak se chovají, jak přemýšlejí, jak se hýbou, jestli jsou svázaní nebo ne. Jak vzpomínáte na první sérii VyVolených? Už je to pro mě uzavřená kapitola, nežiju vzpomínkami, ale přítomností. Každopádně to pro mě byl osobní test, zda ten nápor ustojím. Měla jste favorita? Nesměla jsem ho mít. Neříkejte, že jste neměla ani malý osobní tip? Netipovala jsem. Ale jak jsem je vnímala, třeba Jindříšek mi byl hrozně sympatický. A myslím, že lepší finále než Jindra versus Vladko jsme mít nemohli. Měnily se během soutěže vaše pocity ze soutěžících? Každý z nás má právo na vztekání se, na prohřešky proti charakteru. To k životu zkrátka patří. Tohle jsem vůbec neřešila. Já jsem ráda, když ke mně lidi přistupují stejně. Ať mě nesoudí ani nehodnotí. Buď mě přijmou, nebo ne. Před první sérií jste prohlásila, že to pro vás bude prostě risk. Jak to mám chápat? Ne risk. Tady šlo o reálné prověření vlastních sil. Stres, málo spánku... Nikdo si neumí představit, co to bylo za výdej energie. Kolik hodin jste spala, třeba když jste pendlovala mezi Prahou a Bratislavou? Něco kolem čtyř hodin. To prvotní stěhování bylo prostě hrozný. Komplikace pro všechny, ale pro mě tím spíš, že mám rodinu. Samuel musel rychle k babičce. Všechno muselo být takřka okamžitě zorganizováno. Jak to snášel Samuel? Samuel je cestovatel, ten je v pohodě. On je tak vychovaný a hlavně nic jinýho nezná. Máma je samoživitelka, musí makat a on to neřeší. Máte pocit, že by tím třeba trpěl? Ne. Podle mě dítě žije tak, jak je zvyklé. Pokud ho vyjmete z rodiny, kde je maminka doma, tak mu to chybí, ale u nás je to jinak. Já jsem sama a máme babičku. On nezná nic jiného. Nemá srovnání. Samuel byl celou dobu, kdy běželi VyVolení, u babičky? To ne. My jsme se přestěhovali do Prahy, takže byl se mnou. Malinko jsem řešila školku, protože tu má rád. Nechtěla jsem ho o ni připravit. Chci opustit showbyznys! Snila jste někdy o větší roli ve filmu? To byl vždycky můj sen. Nesplněný. V jakém filmu? Nejlepší by bylo nějaké těžké psychodrama. To by mě bavilo, ale mám pocit, že už se to nikdy nestane Vrátíte se někdy k hudbě? Já jsem teď vydala reedici písní z Rachotu, plus dva nové bonusy, ale tím jsem více méně zúčtovala s dobou Čágo bélo. Nepředpokládám, že bych se k hudbě vrátila. Chuť bych měla, ale já se nerada rozmělňuju. Nebojíte se, že návrat k hudbě by vás v určitém smyslu vrátil do minulosti? To určitě ne. Ale myslím, že na to člověk potřebuje mít okolo sebe dobrý tým, a ten já nemám. V jednatřiceti letech už si neumím představit, že bych si ho tvořila. Jsem jistější jako moderátor. Možná by mě ještě zajímala dramaturgie. Tam jsem pevně na nohou, ale v hudbě ne. Jaké máte své osobní plány? Vést slušný, hezký, malý, poctivý, spokojený život. Ráda bych na svět přivedla ještě jednoho člověka. Chci se věnovat nadaci. V jednom momentě bych ráda opustila showbyznys, nosila mastný vlasy a vytahaný svetr. To je moje představa o štěstí. Plánujete postavit dům? To určitě začnu řešit, myslím, že je na čase. Kdyby byla i třetí série VyVolených, moderovala by jste ji taky? Určitě ne. Dvě a dost.